"Rarity slowly starts to grow jealous when Spike starts to spend more time with Gabby rather then her."

Ale, když už jsme u té Rarity, je paradoxní, že je epizoda zrovna o ní jakožto o elementu Štědrosti.

Očividně asi vůči tomu nikdo nejsme imunní.

Trochu odbočím, ale četl jsem kdysi jednu takovou "studii" o Anakinovi (Star Wars), a tady se to myslím i celkem hodí.

Jak, že to bylo? Strach je cesta k temné straně! Bojíš se, že Spika ztratíš? Co za hrůzy pak byl schopný Anakin udělat jen proto, že se bál, že něco (nebo někoho, ale princip je v podstatě stejný) ztratí, jsme viděli. Rarity naštěstí nezašla tak daleko.. nebo že by?

Ono, dělat "hlouposti" (ve smyslu, že začneme škodit všem okolo) se možná ještě dá jakžtakž obhájit, pokud jde o milovanou bytost, ale problém je, že mnozí mají podobně chorobné vztahy i k věcem (nebo penězům), a pak jsou ochotni rovněž zajít daleko, aby o to něco nepřišli (přitom někdy ani nehrozí, že o to přijdou, ale mají strach, že po nich někdo jde, i když jim chce pomoci - maličko Rarity pod vlivem temných sil knihy "tvořivosti" - tam byla navíc i jistá snaha přizpůsobit vše sobě, Frodo Pytlík ohledně prstenu vůči Samovi (za Gloomova přispění)).


Narobouvat tuto epizodu na život je celkem snadné.

Během naší cesty si získáváme různé přátele a nebo jen spolupracovníky, protože máme často společné zájmy. Jenže po čase si oni mohou najít jiné zájmy, a tak už jim nezbyde moc času na nás (podobnost s epizodou o Fluttershy a Angelovi).

Často pracuji s tím, že pojem vlastnictví je jen iluze.

Mnohé z toho, co si myslím, že vlastníme, jsme ani nevymysleli, ani nepostavili, a pouze jsme se k tomu dostali "směnným" obchodem, a i kdyby šlo o naše vlastní dílo, nejspíš jsme k jeho tvorbě použili znalosti nebo nástroje ostatních lidí (nebo našich předků). Toliko zároveň k tomu, že lze být plně nezávislý na ostatních.

Nevlastníme v podstatě ani naše těla, protože jsme na tomto světě jen na návštěvě, takže u čehokoliv můžeme v lepším případě hovořit o doživotním pronájmu/zápůjčce (často se říká, že žijeme na dluh našich potomků - ale když těm je to jedno, tak proč ne, že? ). A od koho, že si to půjčujeme? Sdílí to s námi společnost, která si to půjčuje od naší planety.

A co už vůbec nejde v podstatě vlastnit, je přítel

Jakmile si ho začneme přivlastňovat, začneme mít potřebu si ho bránit proti zbytku světa, v důsledku čehož o něj můžeme snadno přijít. Ten nejsnadnější způsob, tak to udělat, je donutit ho, aby si vybral mezi svými přáteli.

Musíme si uvědomit, že i když nejsme třeba stále ještě odloučeni co se týče zájmů, den má stále jen 24 hodin, a zatím se neumíme naklonovat, abychom mohli trávit stejné množství času při zvyšujícím se objemu činností či přátel.

Gabby se v tomto díle ukázala být (alespoň zpočátku) lepší přítel než Rarity. Chápala, že jeho svět se netočí jen okolo ní. Pravda, Spike to trochu zazdil tím, že jí neinformoval (což by vzhledem k jeho způsobu doručování neměl být problém ani na poslední chvíli), že jeho den volna se trochu změnil.

U Rarity bylo znát, že její přátelství je, byť možná jen trochu, založeno na využívání jeho schopností (přines, podrž, okoštuj). A jasně, i to může být důvod, proč se mnozí lidé odmítají vzdát různých dnešních přežitků, protože o osobního otroka, byť mu tak už nikdo neříká, stojí téměř každý (je pohodlnější většinu své práce delegovat na jiné lidi v řetezci/společnosti) - na lepší se snáz zvyká, a vše ostatní je pak automaticky horší (i když by nemuselo být).

Určitě by pro Rarity, zvlášť jednorožce, neměl být problém si některé činnosti (jako držení tašek nebo koše) dělat sama, a dost možná by to s pomocí kouzel zvládla i efektivněji. Pak by měla o důvod méně bránit Spikovi trávit čas s někým jiným než s ní.


Nejspíš jsme to někdy udělali my všichni. Takové to dětské chování, kdy vyžadujeme, aby s námi někdo trávil čas. Jsme sice společenští tvorové, ale všechno má své meze.

Ostatně, i zde platí ono známé, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A ta se pochopitelně vztahuje i na využívání času toho druhého, a je jedno, jestli to je otroctví, výroba na zakázku (pokud není plně dobrovolná, což dneska málokdy je, pokud chcete žít), trávení času spolu a další věci.

Ono to poslední vypadá dost nevinně, jste přeci jen kamarádi a chcete spolu být, ale i to může být pro ostatní obtěžující. A nebo jim to přináší strasti (např. odpovědnosti vůči dalším osobám, a to už jsme zase u Fluttershy a Angela).

Tak trochu to souvisí s naší vlastní svobodou Jak můžeme být svobodní, když jsme vlastně závislí na někomu jiném (i kdyby to bylo jen tím, že s ním chceme trávit svůj čas)?