Super je to moc zajímavej příběh a vždycky se těším na další kapitolu.

Odesláno z mého E5823 pomocí Tapatalk

Děkuju moc, Mantisi!    Tvůj zájem mě motivuje nakopnout zase psací náčiní a donutit se pokračovat 

Rok a půl jsem se nepodíval do tohoto vlákna (a hamba mě fackuje) a musím říct, že píšeš stále lépe a svěžeji. Musím však říct, že jsem u Ponygrothu čekal větší délku Těším se těším...

Oh, děkuju za nezasloužený kompliment, Eleveo  Já už teď více jak půl roku vlastně nic nového nenapsala, protože mám takovou tu běžnou tvůrčí krizi z lenosti, kdy se prostě nedokopu k tomu, abych si na psaní udělala čas, a tahle kapitola se ještě svezla na produktivnější vlně, kdy jsem psala i do jedné soutěže Stvoření světa a do Sborníku Lásku andělskou   Takže těžko říct, jak jsem na tom autorsky teď po té několikaměsíční pauze A ohledně délky...Myslíš jako délku kapitoly? No, já se snažím kapitoly raději psát kratší, protože na dlouhé kusy (psaní i čtení) jsem už prostě moc líná   A většinou nemám v kuse tolik času na delší psaní a jakmile se v psaní zastavím, tak už většinou druhý den nedokážu navázat, protože se nálada změní a tvůrčí pnutí je to tam...

No, myslel jsem to tak, že jsem to celý přečetl za dvě hodiny během forbesu na počítači

Tak, s novým rokem přicházejí předsevzetí k zvýšení tvůrčího nasazení a první pokusy předsevzetí dostát   Je to jen první tvůrčí vlaštovka a ještě k tomu není poníkovská, ale snad případný čtenář odpustí   Na mou obhajobu! Příběh...no, spíš scénka...se točí kolem mého příběhového sídla Niagrothu, o kterém pojednává zdejší má pomalu tvořená story Ponygroth. A také kamarád, který je v tomto "výtvoru" nepostradatelným hrdinou je brony, takže aspoň něco   (Drahý příteli, [spoiler: doufám, že mě za neschválené zneužití tvé persony ve story neumlátíš mojí vlastní Celestií za jejích výkřiků "I´m a princess. Are you a princess too?"])

Velká zkáza Niagrothu

Pozn.: Není pro slabé povahy a to zejména trpící úzkostmi při čtení totálních hovadin bez řádu a silného tématu

Hm, měl jsem při čtení pocit, jako bych četl něco od Huntera S. Thompsona. Vyprávíš totiž trošku podobným stylem, kde si nejsem jistý, co je realita a co je smyšlený svět – hezky smazáváš hranice mezi něma. Ve výsledku bych řekl, že to je jedno, protože se ti příběh povedl. Dílko je dle mého úspěšným literárním startem do nového roku.