Poprvé jí mobil zabzučel při natáčení.
<[hoj moony to jsem ja bubble berry pie!!!]
Protočila oči. Midnight Fright musel prozradit její číslo.
[Co chceš?]>
<[tebe <3 ]
Nightmare Moon zrudla až za ušima. Toho si všimla Luna a přiběhla se na ni podívat: "S kýmpak si to tu píšeš?"
"DO TOHO TI NIC NENÍ!!" zaječela Moony a šla se schovat do svého pokoje.
S každou další zprávou si uvědomovala, že nemůže od svého mobilu odtrhnout oči. Z jejího náhodného setkání se vyklubal zajímavý charakter, svůdné vtípky a veselý společník.
<[haha dobre se s tebou povida :)]
[S tebou taky.]>
<[tak co si nekam vyrazit? na pout treba?]
Moony se rozbušilo srdce.
[Tak dobře.]>

Bubble Berry dorazil ke vchodu dříve. Nechtěl nechat půvabnou princeznu čekat.
Kvůli malému výletu do lunaparku neměl příliš potřebu na sobě něco měnit, jen výjimečně nechal doma aligátorku Gummy, kterou obvykle nosil ve hřívě.
Náhle spozoroval Moony v davu.
Nightmare Moon je tmavě modrý alicorn, uprostřed stáda poníků se dá najít poměrně snadno. I tak si ale nejprve nebyl jistý, jestli ji opravdu vidí.
Neměla na sobě totiž brnění. Obvykle ho nosila kam se hnula, a najednou bylo fuč. Nahradil ho široký letní klobouk a k němu padnoucí krátké šaty. Trochu nervózně se rozhlížela okolo, připadala si nepatřičně. Bubble ale už ví, že ona patří k němu. Zamával na ni a přešel k ní, obojí se zářícím úsměvem: "To je panečku změna! Sluší ti to!"
Pokusila se předstírat, že si komplimentu nevšimla. Nefungovalo to.

Prakticky celý den strávila Moony ve smíchu. Bubble Berry se ukázal být vtipálkem a komikem, ale také džentlmenem a nakonec se z něj vyklubal romantik, když na sklonku dne navrhnul projížďku na ruském kole s vyhlídkou na západ slunce.
A tak teď seděla vedle něj někde v polovině výšky kola a smích ji pomalu opouštěl, když si začala znovu všímat divokého tlukotu svého srdce.
"Jsem ráda, že jsi mě sem vytáhnul," řekla upřímně, aby řeč nestála.
"Já taky," odpověděl. "Jsi supr čupr dupr společnice."
Mírně se začervenala a okamžitě se zarazila. Co to...
"Nech toho," řekla Berrymu.
"Čeho?" podíval se na ni.
"Každá Pinkie Pie má nějakou divnou schopnost, tak nezapírej!"
"Moony, Bubbleslib že nic nedělám!"
"Jo, vážně?" Protože byla vyšší, musela se trochu skrčit, aby se mu mohla podívat zpříma do očí. "Tak jak se ti povedlo si mě získat, Berry?" usmála se.

Když jste nesmrtelní, naučíte se časem zapomínat méně důležité okamžiky života. Naučíte se, že většina problémů není smrtelně vážná, a časem je přestanete vnímat.
Discord nebral vážně nic. Alespoň do chvíle, než byl podruhé zakletý do kamene. Potom, pravda, musel trochu přehodnotit svůj názor na Elementy Harmonie a jejich nositele. A svůj názor měnil ještě několikrát. Například celý proces polepšování - původně to pro něj byl jen vtip, ale, aniž by si to pán chaosu uvědomoval, jeden z Elementů v něm probudil ohleduplnost. Pravda, že ji neuměl úplně dát najevo, ale stále, byla to jedna ze vzpomínek, které nesmrtelná bytost nezapomene.

Když se přátelíte s pánem chaosu, naučíte se očekávat nemožné. Přesto bylo toto setkání velice nečekané.
“Thoraxi! Potřebuju tvoji pomoc!”
Král Měňavců a dva jeho poddaní nadskočili, když se před nimi objevil draconequus známý jako ztělesnění chaosu. Oba dva strážníci okamžitě vykročili kupředu, ale Thorax je zastavil jemným gestem křídel a poslal je z trůnní místnosti. “Co se děje, příteli?”
“Co je tohle?”
“Co tím myslíš-” Thorax překvapeně zamrkal, když ho zaplavil pocit jemu tak známý. “Přece láska,” odpověděl bez pochyb. “Láska k jedné ze Starlightiných kamarádek.” Měňavec se ušklíbnul: “Asi jsem to měl tušit. Tvoje srdce láká celé hnízdo.”

Nejdůležitější pravidlo nesmrtelných - nepropadejte lásce k těm, jejichž životy mají konec. Budou pryč během okamžiku a vy zůstanete sami se zlomeným srdcem.
Pokud jste ale toto pravidlo porušili, ujistěte se, že si každou vteřinu užívají. Mají přece tak málo času, a rozhodli se ho strávit s vámi.
Discord si byl obou těchto pravidel vědom a snažil se držet postupu u toho druhého.
“Všechno v pořádku?” zeptala se náhle pegaska vedle něj. Probral se z myšlenek a usmál se na ni: “Dokud jsi v pořádku ty, je v pořádku všechno, Fluttershy. Řekl jsem ti někdy, že pro mě znamenáš úplně všechno?”

Butterfly Effect, Xenophobia a Halo tiše seděli vedle postele, na níž ležela usmívající se pegaska. Butterfly Effect chtěl jako nejstarší syn něco říct, ale slova se mu zadrhla v krku, a tak raději mlčel. Xenophobia držela ve lvích packách Halo a obě plakaly.
Discord se objevil na druhé straně postele s čajem pro ně pro všechny, ale ani on nic neřekl.
A tak promluvila sama Fluttershy: “Ale no tak, zlatíčka… Není to sbohem. Jen na shledanou.”
“Nelži,” ozvala se Xenophobia, “vždyť jsme nesmrtelní! Už nikdy tě neuvidíme!”
“Srdíčko…” Fluttershy se otočila na Discorda: “Pohlídáš je, než se vrátím?”
“Samozřejmě. Ale až se vrátíš, budeš muset uklízet chaos po nás po všech.”
Zasmála se a její smích se pomalu rozplynul, když z jejího těla unikl poslední výdech.
Discord se pokusil nesmutnit. Musel se teď soustředit, aby jeho kouzlo reinkarnace fungovalo.
Vrátí se.
Není to sbohem.
Jen na shledanou.

S Twilight se známe už dlouho. Měl bych vám ale říct, jak jsme se vlastně poznali.
Potkali jsme se v knihovně. Kde taky jinde, že? Ale já moc nečtu. Spíš sám příběhy vyprávím. Ten den jsem nikomu nevyprávěl, jen jsem se tak povaloval v jedné zadní uličce mezi policemi, kde mě nikdo nemohl vidět. Už dlouho jsem neměl domov.
Tehdy mě tam objevila. Okamžitě jsem v jejích očích spatřil zvědavost a překvapení z toho, že mě našla. “Copak ty tady děláš?”
Pověděl jsem jí, kdo jsem, a že mám nekonečné množství příběhů, jaké jí nějaké obyčejné knihy nikdy neposkytnou. A že jí mohu odhalit tajemství těch nejdůležitějších postav v historii Equestrie.
A tak jsem se dostal do nového domova, do knihovny Twilight Sparkle.

Moje vnitřní stránka? Haha, inu, neliší se příliš od té vnější. Na první pohled jsem musel vypadat strašně, zjizvený a špinavý, a zevnitř jsem upovídaný a možná až příliš upřímný. Ale nemůžu za to, bylo mi toho tolik svěřeno, vím věci, které by nikdo vědět neměl. Například, víte, že princezna Celestia chce tajně mít oranžovou srst?
Soustřeďme se raději na vnitřní stránky té nádherné fialové jednorožky. Trávíme spolu veškerý volný čas, a myslím, že u ní zůstanu nadobro. Líbí se mi. Má pochopení pro to, co jí říkám, a sděluje mi svoje vlastní teorie a nápady.
Je moc roztomilá a chytrá.

Její kamarádky mě chtěly vyhodit. Nemohu tomu uvěřit! Říkaly, že se mnou tráví moc času a že jsou i důležitější věci. Nerozuměl jsem tomu; copak její nejlepší kamarádky pro ni mají tak málo pochopení?
Ale byl jsem na ni hrdý, když mě bránila. Ani jeden z fialových paprsků mě nezasáhl, všechny přesně trefily cíl. Nakonec jsem se dostal zpátky do náručí mojí drahé Twilight. Chvíli plakala, ale nakonec se mi povedlo ji utišit. Vyprávěl jsem jí, že existují místa, kde nás nikdy nikdo nenajde, a že tam můžeme utéct, pokud bude chtít. Souhlasila, a tak jsem mohl být hrdý i na sebe.

Twilight uhasila oheň, aby nás nemohli zpozoroval ze vzduchu. To jsem ji naučil také já. Než usnula, vyprávěl jsem jí, jak kdysi dávno můj stvořitel proklel mě a všechny mé bratry, abychom přinesli zkázu těm, kteří nás budou číst bez jeho svolení. Nevěnovala konci mého příběhu takovou pozornost, pomalu usínala.
Dobrou noc, Twilight Sparkle. Slibuji, že pro tebe budu mít každý den nová tajemství.
“Dobrou noc, deníku Starswirla Vousatého. Miluji tě.”
Já tebe také, Twilight. Já tebe také.