Nastal čas zhodnotit Auroru.
Co k ní jen říct. Je to nejdelší pony Fanfic zdejších autorů. Když začínal, tak v té době jsem i já poprvé navštívil literární tvorbu. Tenkrát mě neuchvátil tak jak později ale už tehdy jsem tušil ten potenciál v něm skrytý.
Ve chvíli, kdy jsi začal psát opravdu aktivně jsem si to nemohl vynachválit. Po těžkém dni v práci, na mě večer čekala autora a já si tak mohl vychutnat pohodoví večer u příběhu co mě zaujal. A tak nám přešla první část, ze které jsem byl víc než nadšený, až na pár kapitol které mě moc nebavili.
Pak přišla druhá část a cesta která probíhala je příběhem plného nástrah a dobrodružství. Postavy, díky malému prostoru, dostávali nový prostor pro své rozhovory a osobní zápletky. Co se dříve zdálo jako příběh o Froldovi, se náhle stal opravdu příběhem skupiny. Mezi postavami jsem si opravdu našel své oblíbence. Nečekaně se jím stal kuchař a nemyslím si že to bylo tím, že jsem pracoval v McDonaldu.
Nikdy asi nezapomenu na Patricka. Ať chcete nebo ne, byl do dobrý hajzl. Tyhle parchanty prostě miluji mají pro mě jedinečné kouzlo a sám je rád v RP využívám. Trochu mi bylo líto jeho konce. Doufal jsem, že si za svou smrt bude moci sám. Mohl svým způsobem ale raději bych, kdyby se mu něco nepovedlo a hned by zemřel. Jenže to by pak někteří čtenáři a postavy nenašli klidu dokud by nenašli jeho mrtvolu a pořádně ji nepohanili.
Druhá část končila perfektně a započala třetí část. A to byl kámen úrazu. Sám jsi později řekl, že to nemá takové grady jako ty předešlé. Až moc jsi předepsal daný scénář a nenechával jsi ho volně plynout. Nevadili mi ty neustálé problémy s vedením tábora a tak. Chyběla mi tam tvá osobnost. Jakoby to psal někdo jiný. Až později, když jsi se rozhodl změnit a upustit od svého striktního plánu, se to zlepšilo. Nemohl jsi však odčinit, co již bylo napsáno a táhlo se to se mnou až do konce. Jsem osobně rád, že jsem neměl možnost si přečíst první verzi těch několika konečných kapitol které jsi pak změnil. Možná by mě to dorazilo. Takto jsi je přepsal včas a já si mohl užít závěr celého příběhu.
Závěr mě osobně trochu zklamal. Nevím jak to říct nebo co tam mohlo být ale doufal jsem v něco víc.. ani nevím co Co to všechno zachránilo byl epilog. Jeho styl a konečná myšlenka mě opravdu potěšili. Mohl jsem se dozvědět, co se stalo s našimi oblíbenými hrdiny po tomto příběhu a já málem dostal chuť si napsat Fanfic na Fanfic . Někdy si skrytě ještě trochu představuji a vymýšlím vlastní postavy a příběhy do tohoto Fanfic univerza.
Co bych dodal závěrem? Že mi bylo ctí si to celé přečíst. Že jsem mohl díky tomu jeden čas opravdu rád pracovat, protože mě večer čekala zasloužená odměna. Nakonec ještě jedno mé předsevzetí. Měl bych ty Draky taky více psát aby se mohli dostat ke svému zdárnému konci. Myslím si že se jdu vrhnout na další kapitolu když už jsem v tom .
Tak zatím Froldo, a snad zase někdy u některé z tvých povídek. Jestli ještě něco napíšeš a nejlépe z vlastního univerza, tak mi to pošli