klidnou trpělivou povahu - trpělivost končí po několika neúspěšných pokusech, pak sice pokračuji dál, ale rozhodně už nejde o klidnou povahu Typický příklad, pokud stroj něco dělá špatně a mě se nedaří ho opravit, zbytek práce s ním přechází k jednostranným urážkám a nadávkám. Někdy i k násilí. Ale nedělám to na veřejnosti. Takže na venek skutečně člověk působí jako vyrovnaný typ, ale to, že se musíte jít nejdřív vyřvat, to už lidi nevidí Své udělalo také to, že už jsem v kanceláři sám, dřív jsem prostě jen nervózně přemýšlel, co s tím. Tahle se člověku rychleji uleví (je to přirozenější, než dělat, že jsem v pohodě a pak být nepříjemný třeba na lidi). Není to zase až tak často (1x týdně až měsíčně, ale když už...) Počítačové komponenty jsou vůbec na takové odreagování vhodné (jsou zdroj i řešení problémů https://www.youtube.com/watch?v=RZfwuCjbBDk ).

S lidmi (třeba na fóru) je to jednodušší. Tady nejsou skoro žádné rušivé faktory, které by člověka vyvedly z míry (a zase je to dané vývojem, ke kterému jsem si musel dojít. Před 10 lety mne celkem rozčilovaly i komentáře lidí třeba vůči G3. Dneska jsou mi fuk a vypěstoval jsem k tomu apatii). A hlavně, stroj je jen stroj.

Opakem je místo za volantem: pokud vypadám jako šílenec a totální pirát, jsem naopak velmi v klidu (nemůžu za to, že ostatní neumí jezdit a po dešti jsou silnice plné slimáků).

cit ke všemu krásnému a příjemnému, co život poskytuje - možná tak působím, ale spousta věcí mě v životě štve. Ale prostě si umím zařídit ty ostatní, které naopak až tolik neštvou.

Býci jsou často uzavření lidé - dáno prostředím, jako dítě jsem prý vůbec nebyl uzavřený, a byl jsem spíš společenský, někdy až útočný. Třeba netrápím porotce v Superstár svým "nádherným" zpěvem, přitom v autě nebo doma při kreslení si vyřvávám na celé kolo, protože vím, že ta kvalita prostě není dobrá (ale baví mě to).

kteří se ani vůči nejlepším přátelům nezbavují zcela odstupu - jsi mě nezažila s mým bratrancem. To se chováme jak banda volů

jsou velmi konzervativní - pokud to znamená nepoužívání nejnovějších trendů, techniky a módních výstřelků, tak je to čistě jen proto, že dědova vrtačka funguje pořád a ty nové krámy se většinou hned rozbijí, a na internet nechodím jinde než v práci, takže nepotřebuji tablet ani chytrý mobil. Konzervativní styl oblékání je dán tím, že košile jsou pohodlnější než trička (přestal jsem je nosit na škole kvůli lupům), a jsou levnější (v bazaru).

(nevím, zda náhodou špatně nechápu význam slova "konzervativní", protože třeba současný stav věcí mi zrovna moc nevyhovuje, a prakticky se ho snažím změnit tak 1-2 roky zpátky teprve)

dbají na formy chování - chovám se, jak mi vyhovuje, etiketa v tom není, ale přetvářka a nebo snaha zapadnout stojí energii, takže je snažší buď přijmout nějaké chování za své a nebo opustit "nepřátelské" prostředí (slimák ve společnosti šneků bude pro svou "rozvážnou" rychlost pohybu také vnímán pozitivně, ale on to dělá proto, že to tak prostě dělá, naproti tomu závoďák Turbo se může pohybovat pomalu proto, aby neporušoval pravidla dané skupiny, např. je neohrožoval rychlou jízdou).

na styl bydlení - opět, malý dům a úsporný život není proto, že bych razil nějaký styl či podporoval ekologii, ale protože to vychází nejlevněji a je s tím nejméně práce

trvají na kvalitních materiálech, na dokonalém zpracování - boty za "čištapade" a mé stavby jsou jasný důkaz

ke svému štěstí potřebují pocit jistoty - spíš klid

Znají hodnotu věcí i majetku a značnou část svého úsilí dávají do jeho získání - syslím na důchod, a úsilí končí u 5 minut klikání na eshopu

zmíněné jistoty chtějí dopřát i svým potomkům - co zbyde, odkážu charitě, žádní potomci nebudou

protože sami jsou velmi nenároční - kdysi jsem se hnal za penězi a kariérou, chtěl jsem něčeho dosáhnout, ale stres v práci mi ukázal, že lepší bude se na kapitalistické snažení z velké části vykašlat, a být šťastnější z mála, pro které nemusím hnout prstem

jejich rodina musí dostat to nejlepší - rodina dostává to nejlepší nejspíš až jako vedlejší produkt mých vlastních potřeb, a shodou okolností jsou někteří lidé jejich součástí

jak jsou starostliví vůči svým dětem - a hlavně k těm cizím, muhehe!

pozorní i ke starším rodinným příslušníkům - když je s někým řeč, tak je jedno, zda je starší, mladší, běloch, černoch, příbuzný nebo cizí.. když není, je to problém i u vlastních rodinných příslušníků

V práci jsou tito lidé velmi přesní a spolehliví - protože musí, ale je to spíš dané tím, že ne že bych já byl tak dobrý, ale že skoro všichni okolo jsou špatní (u mámy v práci je to ještě horší).

pohodlnost - to sedí!

netrvají na tom, že by museli za každou cenu sportovat - a kdo za to asi může? před nástupem do školy jsem byl sportovně aktivní až moc.

na jejímž konci bude vzácná umělecká památka - kam to nejde autem, tam se mi nechce.

vyvinutý smysl pro umění - kdokoliv, kdo se bude chtít trochu snažit, zvládne totéž co já nebo lépe, s ohledem na spoustu dalších umělců těžko mluvit o smyslu pro umění (ano, je spousta lidí, co neumí ani to, ale je dost těch, co to umí mnohem lépe)

Tito lidí jsou dbalí své pověsti a i kdyby je práce nebavila, splní své povinnosti na úrovni - protože to systém vyžaduje. V momentě, kdy nebudu muset splácet hypotéku, pro mne povinnosti přestávají existovat.

Umějí se soustředit na práci - to je sporné, kolikrát se nesoustředním ani na vlastní zájem.

Vědí, co znamenají peníze a umí s nimi zacházet prakticky a rozvážně - protože méně je někdy více, to je vše.


Ve spoustě věcí je v mém životě krédo točící se okolo peněz, a tak si lze snadno vypěstovat nejen kladné návyky k přírodě (menší spotřeba zdrojů), ale třeba i nekouření a nepití alhoholu (stejně mi to nechutná a ještě to stojí peníze) Takže za některými mými vlastnostmi stojí vlastně jen prachosprostá touha být držgrešle, skrblík, atp.