Velmi pěkné. Občas tam sice občas máš třeba e místo a (to beru jako překlik, taky se mi to stává), ale čte se to moc dobře. Doufám, že bude i nějaké pokračování, protože to je přímo skvělý začátek pro nějaký velký příběh. Sám jsem se už nad povídkou s podobným tématem zamýšlel, ale k realizaci jsem se nedostal.
"Proč bychom měli být dospělými, když nemůže být aspoň občas dětmi?" - 4. doctor
24.04.2014, 21:15 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 24.04.2014, 21:34 uživatelem Katrinka. Edited 2 times in total.)
Dinopony: Vlastně, když nad tím přemýšlím zpátečně, občas se to přímo nabízí. Uvidíme, v sobotu jdu na výšlap se skauty, třeba se mi konečně vyčistí hlava a vymyslím něco, čím by se dalo navázat.
Ty překlepy/chyby opravím zítra.
A děkuji.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Po skončení 4. série nadešel čas, abych konečně začala sepisovat Věčné přátelství do formy, jaké má být. Prozatím jsem opravila a něco málo přidala do Prologu, který nyní naleznete na Google Drive.
Další, teda první kapitola je už rozdělaná a čeká pouze, až si naleznu čas. A jak už jsem některým zmínila, s postavami mám své plány. A s většinou povídek, co je tady nebo mám rozdělané a chci je v nejbližší době vydat, také. Takže se snad teď někdy uvidíme.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Uvidíme jak ti to po AFku půjde
už se těším. Před tím jsem si to také rád četl a myslím, že si všechno co jsem viděl i neviděl připomenu.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
02.12.2014, 16:23 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 02.12.2014, 16:25 uživatelem Katrinka. Edited 1 time in total.)
Zdravím všechny čtenáře,
než se zeptáte - ano, žiju. Ano, prokrastinace je nádherná věc. Zvlášť, když musíte chodit do školy a místo toho vymýšlíte, co v budoucnu všechno napíšete a na prosinec si sestavíte něco jako psací plán.
V létě jsem se měla účastnit jisté challenge, jenže při menších zdravotních problémech jsem měla na práci tisíc jiných věcí a nakonec zapomněla. Zadání mám ale uložené a samotné povídky ve většině případů rozepsané, takže (snad) v nejbližších týdnech dovydám to, co jsem měla. Krom toho mám "na skladě" ještě pár povídek s poníky, které nebyly dokončeny. Takže plán do konce roku zhruba je.
Něco jako staré nevydané povídky ovšem nemám jenom s poníky. Během stěhování do nového pokoje jsem vyhazovala sešity ze základky a tam našla několik povídek ze světa anime. Jednou z nich je právě ta dnešní se jménem "Nejsem hlupák". Pokud znáte anime Detektiv Conan, jsem si jistá, že potěší. (přece jen je toho na československé scéně strašně málo)
---
Ozzacek: Děkuji, i když se zpožděním. Do tohohle vlákna už jsem dlouho nezabloudila a Tvůj vzkaz nenašla. Doufám, že něco z Tvé tvorby někdy na fóru uvidím.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
11.09.2015, 23:38 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 12.09.2015, 10:10 uživatelem Katrinka. Edited 2 times in total.)
Rychlovka, non-pony. Sepsáno v dnešních večerních hodinách ve vlaku z Prahy zpátky domů na Slezsko. A není to až tam daleko od pravdy, i když třeba moje spolubydlící jsou v tomto případě ještě celkem v klidu[spoiler: (ale občas k tomu taky nemají daleko...)]. Vím o pokojích, kde je situace mnohem horší, než je tady popsáno...
Styl řeči jsem zanechala autentický tomu, jak to fakt vypadá.
Užijte si takový malý náhled na život na intru. ^.^
Dovolila jsem si vypůjčit úryvky z textu písně "Crush" od Davida Archuleta.
O prvních láskách
„Lidí, on je naprosto bombovej!“
Cvak. Cvak.
„Jo! Jo! Oba jsou naprosto k zulíbání!“
„Do you ever think when you're all alone
All that we can be, where this thing can go?“
„Slyšela jsem, že je nezadaný. Myslíte, že mám u něj šanci?“
Cvak. Cvak.
„Héj, slyšely jste už někdy večer při sprchování ty kluky nahoře? Mají total sexy hlas! Už se tam několikrát bavili o tom, která z holek je přitahuje. Jsme na vysoké metě!“
„Jo! Třeba nás nakonec někdo sbalí.“
Další nervózní cvaknutí průpisky. Vždyť už ani ta hudba v uších nijak nepomáhá při až nemilém naslouchání jejich neustálého puberťáckého tlachání o klucích. Který z nich je lepší, který má větší svaly, o tom, se kterým by chtěly chodit... Jediné světlo ve velikánské náctileté tmě je, že alespoň jedna z nich trochu přihlíží i na to, jaký je daný hoch v duši. Za to má u mě velké plus.
„See it's a chance we've gotta take
'Cause I believe that we can make this into something that will last
Last forever, forever...“
Venku zvony odbíjí desátou hodinu večerní. To znamená jediné.
„ONI NÁM VYPLI WIFÍÍÍ!!!“
„Sakra! To ne!“
„Do háje, nemůžu mu odepsat!“
„Bacha, Háje jsou i v Praze. Docela nedaleko. Nechceš se tam přes vychnu nějak propašovat?“
„Drž hubu, kámo! Tohle je důležitý rozhovor. Plánujeme si rande, chápeš to? Zapínej ty data!“
„This crush ain't goin' away-ay-ay-ay-ayy...“
Sundávám sluchátka z uší a vypínám netbook. Pro jeden večer poslouchání písní a přepisování poznámek do školy naprosto stačilo. Celkem se mi i zavírají oči. Přikrývám se dekou, lehám na polštář a nedá mi to nezapřemýšlet o všem, co se za poslední dva týdny událo. Sama pro sebe se usměji. Pomalu usínám...
„Ty tam nahoře, co se tváří, že už spí. Pojď si s námi zahrát další kolo vadí nevadí pouze v otázkách na pravdu!“
Mám tisíc chutí se praštit polštářem.
Asi se půjdu zahrabat.
A romantické písničky se v tomhle případě půjdou zahrabat jinam.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Jak říkám, tohle je naštěstí případ, o kterém vím, že existuje na jiném pokoji (konkrétně hned vedle, máme doslova papírové stěny...). Holky od nás z pokoje občas taky blbou, ovšem jinak jsou naprosto fajn a neměnila bych je. Ale třeba včera k tomuhle extrému fakt neměly daleko, pobíhaly po pokoji jak střelené, až jsem si říkala, jestli není náhodou něco ve vzduchu.
A ano, nebudu zakrývat, že moje reakce na vypnutí WiFi občas není velmi podobná. Jsem ráda, že ji přes noc vypínají, ale sem tam by neuškodilo nechat ještě tak deset, patnáct minut navíc, poněvadž když jste uprostřed veledůležitého rozhovoru, tak je to velice, ale velice nepříjemné. '
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
06.10.2015, 21:58 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 06.10.2015, 21:59 uživatelem Katrinka. Edited 1 time in total.)
Přeji příjemný večer,
trochu se mi podařilo přeformátovat úvodní příspěvek, takže tak nějak doufám, že vypadá lépe, než to předchozí. ^.^ Ne všechna díla jsou přístupná, některým musím dodělat korektury a zkorigovat, takže zatím není všechno.
Zároveň si Vám ale pro dnešek dovoluji nabídnout počtení pár nejnovějších drabblí (většinou vydané u Rwakkového projektu) a jedné krátké práce do školy. Je to o pár řádcích, ale právě u práce do školy jde především o zadání, v jakém jsme daný příběh měli psát.
Doufám, že se bude líbit a přeji krásný večer
Uvidíme, v sobotu jdu na výšlap se skauty, třeba se mi konečně vyčistí hlava a vymyslím něco, čím by se dalo navázat. 
Snad jednou taky budu psát takhle...
'