A tak nějak pořád vidím (ale nejsi v tom sama) samé prology, prequely, první kapitoly ale nijak to nepokračuje.
Co udělat něco menšího, nebo se dokopat k pokračování? Čtenáři se jistě najdou ^^
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
V tomhle máš pravdu. Ono možná byla chyba, že jsem prolog k JN publikovala ve chvíli, kdy jsem se měla soustředit na dodělávání školních projektů a známek a následně už nebyl čas, případně prokrastinace dosahovala svého pomyslného vrcholu. A poslední dva týdny jsem měla nervy v kýblu, poněvadž jsem neměla tušení, zda vůbec projdu z matematiky [spoiler: (to nejzákladnější k životu ano, ale všechno ostatní je jedna velká neznámá)]. Prošla jsem, takže se (konečně) můžu zase s klidem na duši věnovat tomu, čemu se věnovat chci. A příběhy k tomu patří také.
Jednu menší odreagovku z hodiny tvůrčího psaní můžu přidat už teď, na další si musíte počkat. A ano, je založena na skutečné situaci. Sešit do školy mám totiž krom jiného popsaný i poznámkami k příběhům, scénkami nebo právě...
"Milostný psaníčko!"
Rychle skrývám dotyčný papír do sešitu.
"Tys psala milostný psaníčko!"
"Ni," pípnu, v obličeji rudá jak rak.
"No to určitě," prohlásí rozhodně Mája a vrhne se mi po sešitě, který v rychlosti blesku zatáhnu na svůj klín. Má spolužačka v tom ale vidí jasnou odpověď. "Takže mám pravdu," nastaví ruku. "Naval!"
Můj obličej už začíná připomínat rajče. Když už Mája pochopí, že takhle to nepůjde, vezme do ruky můj penál a začne v něm šmátrat. "Je to tvůj milááášek, ne? Naval papír a dostaneš ho zpátky!"
Pobaveně se uchechtnu. Tak ať. Ale psaníčka k příběhu mi číst nebude.
Mám ráda takové rychlé příběhové jednohubky A ty dokážeš v pár větách parádně zachytit vše, co čtenář potřebuje, aby se dostal do děje Jo dospívání a dospívající kolektiv, ještěže už je to za mnou Upřímnou soustrast, že ty to ještě zažíváš
- Nevytvářej si domněnky - Nezraňuj slovem - Buď sám sebou - Uč se milovat život i sebe sama - Reklamááá! Moje písmotvorba zde: Eresielin svět A malůvkotvorba tu:Eresielina čmrkárna
Jak jsem slíbila, tak i plním (kdo ví, ten ví). Sice to trvalo déle, než jsem původně čekala, ale přece jen. Akorát tedy doufám, že jedna kapitola za půl roku se nestane obvyklé tempo. [spoiler: Dělám si srandu. Další dvě jsou téměř hotové, musím akorát udělat pár oprav a poslat ke korektuře.]
Co k tomu dodat? Prozradím snad jen to, že s postavou, se kterou se seznámíte na konci, se v původním plánu v prvních deseti kapitolách vůbec nepočítalo.
Příjemné čtení přeji.
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Mantis: Děkuji moc. Další kapitola... se mi válí vytisknutá na stole a jaksi se mi už dneska nechce do finálních oprav (prostě potřebuji text vidět na papíře) před betou. A to jsem si celý víkend říkala, že to dodělám a vydám ji. Přesně před rokem jsem totiž po povzbudivých slovech jistého člena fóra, že mám zase začít psát, tenhle projekt vytáhla (ten základ už byl pár let starý) a začala s ním pracovat. Smůla, zpracování jablek a odpočinek má přednost.
Eresiel: Na Tebe jsem málem zapomněla a přitom by byla škoda nereagovat.
Děkuji, jsem ráda, že tyhle jednohubky někoho pobaví. Ještě jich mám pár v zásobě, tak možná zveřejním.
OT
Mezi námi, ono to dospívání není tak špatné. Jistě, občas jsou s ním problémy, kterým bych ráda předešla, ale upřímně? Za ten rok, co jsem v Praze, jsem se naučila (v rámci mezí) užívat si života. Potkala jsem skvělé lidi a často mezi nimi našla přátele, na které nedám dopustit. V naší školní partě možná trochu vyčnívám kvůli vyššímu věku a romanticky založenému charakteru (holky zase razí jasné pravidlo: "No boyfriend, no problems."), ale nikomu to vrásky nedělá a sem tam díky tomu vzniknou zajímavé debaty ("Tý jo, ty si pamatuješ, jak v kině dávali druhého Shreka?!") či situace (jako třeba ta s psaníčky).
Ano, občas (vlastně docela často) jsem kvůli spolubydlícím měla dost pocuchané nervy, ale byla to dobrá zkušenost do života. Ačkoli jsem na holky byla kvůli tomu, kolik nadělaly bordelu a kraválu po celém intru, dost přísná, v hloubi duše jsem je měla ráda. A stále mám. Hodně jsme toho spolu zažily, prodiskutovaly a celkově si to i užily. Můžu říct, že na jejich každovečerní debaty a výzvědy na téma KLUCI asi jen tak nezapomenu. Dost se těším na to, až je zase uvidím, i když už budu na jiném pokoji.
Co závěrem? Před rokem bych neřekla, že to někdy prohlásím, ale mám dospívání ráda a dokonce si ho i užívám!
"Ať se děje cokoli, nikdy se nevzdávej sebe, svých přátel a snů."
Mně se to líbilo do té doby, než se zjistilo, co je to za postavu na tom pohovoru. Druhá půlka mě naopak minula.
Líbil se mi ten detail, kdy odděluje kapitoly srdíčkem a také se mi líbily myšlenkové pochody paní zaměstnavatelky.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
Co se ti nezdá na zájemkyni o zaměstnání, Froldíku? Já si zrovna ji docela dobře dokážu představit, že by něco takového skutečně zkoušela Jen ji trochu lituji - bude tam jak zvířátko v zoo a všichni ji budou sledovat ostřížím zrakem Jen si nejsem úplně jistá, jestli jsem správně spojila totožnosti těch postav z obou částí do jedné Přišlo mi to, že ta druhá část byl její flashback a naťuknutím odpovědi o získání jejího CM, ale jistá si tím samozřejmě úplně nejsem, páč někteří spisovatelé jsou v mlžení až moc dobří
OT Katrinka
Tak to je super, že si dospívání už dokážeš užívat Většina na to přijde až mnohem později a nejčastěji už příliš pozdě
- Nevytvářej si domněnky - Nezraňuj slovem - Buď sám sebou - Uč se milovat život i sebe sama - Reklamááá! Moje písmotvorba zde: Eresielin svět A malůvkotvorba tu:Eresielina čmrkárna
Já nevím. Nemám moc rád, když se používají seriálové postavy, pokud to vyloženě není něco cíleného. Prostě si ji v tom nedokážu představit. Vždyť má přece hromadu svých povinností.
No, uvidíme, jak to bude v další kapitole za půl roku
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
Tak jsem se konečně dokopal k tomu komentáři na který jsem se včera nedostal.
No, musím říct, že ten pohovor mě rozhodně pobavil. Věřím, že když se tyhle dvě setkali, tak bych u toho chtěl být v reálně také. Protože tohle nestačí jen číst, tohle by chtělo vidět (ovšem i s komentáři v jejich hlavách )
Oproti první kapitole se mi to líbilo ještě víc.
Druhá část byla už taková střídmější, ale náznaky známé píseň mích oblíbených písničkářů mě potěšili. Využila jsi je tak, jak se to hodilo do příběhu.
Je ale otázkou, zda má Frolda pravdu a další kapitola tu bude za půl roku Kdyby se náhodou objevila dřív, vůbec bych si nestěžoval. Rád si vždy přečtu kvalitní psaní o životě.
Gratuluji k užívání si dospívání. Jakožto muž který nikdy nedospěje jsem o něj ochuzen a tak trochu závidím
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
A ano, je založena na skutečné situaci. Sešit do školy mám totiž krom jiného popsaný i poznámkami k příběhům, scénkami nebo právě...
Jo dospívání a dospívající kolektiv, ještěže už je to za mnou 
Upřímnou soustrast, že ty to ještě zažíváš 
Jen si nejsem úplně jistá, jestli jsem správně spojila totožnosti těch postav z obou částí do jedné 
Přišlo mi to, že ta druhá část byl její flashback a naťuknutím odpovědi o získání jejího CM, ale jistá si tím samozřejmě úplně nejsem, páč někteří spisovatelé jsou v mlžení až moc dobří 