Semtam si něco přečtu . No četl bych asi víc ale přes týden na to nemám moc času a předtím mě to ke čtení nějak netáhlo, bohužel

---

Ale můžu napsat co mám zrovna rozečtené, taky proč ne že
Nezapomeň na zlé časy - autorem je Günter K. Koschorrek, v době WW2 voják Wehrmachtu. Podle vzpomínek a zápisků popisuje válku tak jak skutečně probíhala. Je to místy strašně dojemné, smutné a člověk si dokáže živě představit tu beznaději, tak kdyby někdo chtěl

Mno povinnou sem plácat nebudu, ani klasiky jako Potter a Pán prstenů.
Sága Mládí v hajzlu od C.D.Paine mi zformovala dětství a díky smích prodloužila život tak o 30 let
Ale co mě fakt uchvátilo byl Ílion a pokračování Olymp od Dana Simmonse. Tak nehorázně rozdílný témata, který on dokázal v tomhle románu dát dohromady, bych nikdy nečekal. Bezmála 2000 stránek sem přelousk za 5 dní, bral jsem to skoro jako film.
Teď jsem si dal pauzu od četby, co mam rád, kvůli povinný k matuře, ale už mi přišla celá sága Hry o trůny, takže už se nemůžu dočkat

2000 stránek za pět dní? Vítej do klubu rychločtenářů.
Hra o trůny? Jo, Píseň ledu a ohně jsem už přečetla, akorát se na to člověk musí hodně soustředit, ale jsou to úžasné knihy.

jo jo mě když něco chytne tak prostě jedu bez velkejch přestávek, Nezbytné věci od Kinga jsem taky dal za tejden. A knížka, která u mě odstartovala knihomilnost se nejmenovala jinak, než soubor všech dílu bandy známý jako Rychlé šípy

Dřív, když byl čas, jsem zvládala 800 stran za den... To bývaly doby.
Já aktivně čtu od sedmi let a nemám tucha, co to odstartovalo, mhm.

(22.04.2013, 17:38)Lampička Napsal(a): 2000 stránek za pět dní? Vítej do klubu rychločtenářů.
Hra o trůny? Jo, Píseň ledu a ohně jsem už přečetla, akorát se na to člověk musí hodně soustředit, ale jsou to úžasné knihy.

Až na Tanec s draky.

A každá kniha by se měla číst pomalu, jinak z toho nic není

Říkal tu někdo Mládí v hajzlu? Boží série, taky se mi dostala do rukou v pubertě a nasmála jsem se u toho jak sviň

---

(22.04.2013, 18:12)RadlanJay Napsal(a): A každá kniha by se měla číst pomalu, jinak z toho nic není

Tos mi měl říct ve chvíli, kdy se mi dostal do ruky každý nový díl HP. To mě vždy tak pohltilo, že se svět kolem mě zastavil, nebyla se mnou několik dní řeč a hltala jsem to, neb jsem chtěla vědět, co bude dál... a pak čekání na další díl... ach, nostalgie.

Kniha by se měla číst tak rychle jak kdo zvládá a aby přitom měl maximální požitek a vše si pěkně představil - kromě některých povinných děl na maturity které člověk prostě přečíst musí i když třeba nechce. Takže rychle to do sebe dostat a abych si na konci pamatoval děj a hlavní postavy

Já když čtu pomalu, tak z toho nikdy popravdě moc nemám... Vždy mi ta kniha pak přijde taková nezáživná.

Navíc to co zrovna čtu je místy opravdu drsné a některé části ani rychle přečíst nemůžu - nečekal jsem že mě to tak dostane. Když to člověk vidí ve filmu, je to akce, ale když je to vše takhle ještě lépe popsané v knize, ...