Glokhovský má něco mimo Metro? Jdu hledat.

Dneska jsem začal číst jednu povedenou knížku - Cesta sněžných ptáků

(28.05.2013, 14:10)Tuxik Napsal(a): Četl někdo Utrpení mladého Werthera od J. W. von Goethe?

Já ji četl zrovna když jsem procházel "emoční krizí" (přečetl dokonce za jeden večer, to nikdy u knížek nedělám) a měl jsem z toho měsíce depku. Jedná se o "román v dopisech", kde jako přítel čtete dopisy, které vám hlavní hrdina posílá, v nichž se rozepisuje o svých pocitech, zážitcích atp.. Hlavním tématem je nenaplněná láska a příběh končí dost tragicky.

Pokud jste ve stavu zoufalství, je to ideální způsob, jak se emočně totálně rozsypat

Jo tuhle knížkujsem musel číst jako povinnou četbu. Myslel jsem během toho ze tu učitelku zaskrtim. A stejne jsem to nikdy nedpocetl (coz značí jak je to hrozné pro mne protože ja nedoctu tak procento ze vsech xo začnu cist.

Jinak když si mužu vybrat tak jakmile je to fantasy a ještě s drakama v hlavní roly (kladné) tak si to většinou okamžitě někde pujcim a nic me od thi nedostane dokud to nepřečtu

+čtu Malýho prince

Já si včera již podruhé přečetla Zlodějku knih od Markuse Zusaka. Je to úžasná kniha, jak jinak, když ji vypraví přímo Smrt. Ten styl napsání je... no, plný barev. :3 Jinak se to popsat nedá.

Právě jsem dočetl super knihu. Jonas Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel. Celou knihu bych mohl shrnout jednou větou: Kdyby jen to. Hlavní příběh sleduje Alana Karlssona od již zmíněného zmizení z domova důchodců v den jeho stých narozenin, z čehož se postupně vyklube mnohem napínavější dobrodružství, než by kdo čekal. Zároveň s tím kniha vypráví životní příběh tohoto dědečka, který se vždycky nějakým záhadným způsobem dokázal připlést k většině velkých i menších událostí 20. století, pokud rovnou nebyl sám jejich původcem.

Vřele doporučuju, už dlouho jsem se tak nenasmál. Ale pozor... kolem dědečka se vrší mrtvoly, ať už jeho přičiněním či ne (války, ideové boje, nešťastné náhody, vraždy), až z toho občas mrazí, nicméně kniha přesto vyznívá humorně prakticky neustále, a čím dál se čtenář dostává, tím je lepší, protože všechno souvisí se vším a točí se kolem dědečka. A dědeček je nezmar, navzdory tomu, že

Alan Karlsson Napsal(a):Nejsem už žádnej devadesátník.

Nedávno som začal v rámci "jarného upratovania" čítať Little Book of Contentment od Lea Babautu. Celkom príjemná motivačná knižôčka (niečo cez 100 strán), ktorá sa dá ľahko využiť v praxi. Vyskúšal som už mnoho kníh takéhoto rázu a žiadna nebola to pravé orechové, Leo je ale známy tým, že si veci zbytočne nekomplikuje a podáva ich "po lopate".

Kniha sa dá voľne stiahnuť z jeho stránky, jedinou "neýhodou" môže byť angličtina, no dá sa zvládnuť.

EDIT: Tiež som za rozčlenenie ankety, "čítať veľa" môže pre niekoho znamenať päť kníh týždenne, pre niekoho jednu mesačne.

Ja ted ctu posledni (doufam) knihu od Paoliniho (serie Eragon) v anglictine, ma sileny nazev, ktery nejde vyspovit natoz napsat. Tedy hlavne kvuli procviceni anglictiny.
Kniha je hrozna. Prvni kniha sla, u druhe jsem se cukala, treti byla vylozene volovina a i ted lituju toho, ze jsem si na zlepsovani skillu anglictiny koupila ctvrtou (ale byla za 4 libry, vazana, no neberte to )

Knihu ale rozhodne nedoporucuju.

Jo je pěkně odbytý hlavně ten konec. Galbatorixe (záporák číslo 1) Eragorn zabil takovým kripl způsobem. Jediná postava která mě fakt bavila byl bratranec Roran. Asi s tím Paolini počítal že jeho létající poloefská Gary Stu (výraz pro přehnanou postavu) není tak dobrá jako slabí obyčejní „Lidé“ ,kteří mají dvakrát víc šťávy než Retardovaný Eragorn.

Babauta dočítaný, momentálne mám na zozname Slovo Buddhovo od Mirka Frýbu. Zaujímavá kniha, buddhizmus v kocke Autor, pôvodne Čech, žil dlhší čas vo Švajčiarsku a na Srí Lanke, kde sa stal mníchom a vo svojich knihách kombinuje buddhizmus a psychoterapiu.