Ve slabikách máš chaos: V prvním řádku je 9 a 11, v druhém zase 9 a 8. Buď srovnej všechny verše na stejný počet slabik, nebo tam můžeš dát nějaký pravidelný interval (např. v jednom čtyřverší bude vždycky 9, 9, 8, 8 slabik). Kolik slabik bude v jednom verši? To je v podstatě na tobě, akorát bys měl zohlednit rytmus. Což mě přivádí k bodu č. 2:

Když se tohle bere ve středoškolské češtině, tak každý, úplně každý student se začne chytat za hlavu, že se musí učit snůšku hovadin Já nebyl žádná výjimka, ale později jsem zjistil, že správný rytmus je jeden z nejdůležitějších aspektů básně.

V češtině se standartně používají dva druhy rytmu: Trochej a daktyl + jejich kombinace -> Daktylotrochej. Wikipedie ti to ale asi moc neosvětlí, tak to zkusím trochu rozvést.

Existují dva druhy slabik: Přízvučné a nepřízvučné. Na přízvučné vždycky kladeš důraz, když je vyslovuješ. Jak trochej, tak daktyl uspořádávají přízvučné a nepřízvučné slabiky tak, aby z toho vznikl nějaký rytmus:

TROCHEJ: Tamtam Tamtam Tamtam (jedna přízvučná, jedna nepřízvučná)

DAKTYL: Tamtamtam Tamtamtam (jedna přízvučná, dvě nepřízvučné)

DAKTYLOTROCHEJ: Tamtam Tamtam Tamtamtam (jedna z možných kombinací)

Výběr rytmu je čistě na tobě, každý z nich na básničce zanechá trochu jinou stopu a bude na čtenáře působit trochu jinak.

Každý verš patří na nový řádek. Čtyřverší se pak klasicky oddělují mezerou.

Bronies obsadí svět do roka
Neudělají z vás přitom otroka
Hateři přestanou existovat
Stádo bude hodovat!

Láska je náš meč, tolerance štít
Na vítězství si můžete nechat chuť zajít!
Nová pravidla budou nastolena
Harmonie bude obnovena.

atd.

Kromě toho tam jsou potom už jen drobnosti. Žádné čárky na konci verše, velké písmeno na začátku každého verše, prostě capinky

Hmm... Uvažuju, že bych sepsal nějaký amatérský návod, jak psát básničky