Na včerejším holomóckém sraze se nás pár bavilo taky o tomto tématu (ještě někdo musí založit téma o počasí a dílo zkázy bude dokonáno ), tak mě napadlo pokračovat v diskuzi i tady.

Já su do jazyků bezmezně zamilovaný. Nejraději bysem se naučil všech 8000 (nebo kolik jich je) na světě, ale na to mi bohužel nestačí mozková kapacita. Proto se snažím soustředit jen na pár no.

Pokud nepočítám rodnou češtinu, tak nejlépe mi jde angličtina a němčina, ale teď nevím, který z těch dvou lépe (možná AJ vzhledem k tomu, že ju užívám déle než NJ). V NJ mluvím skoro bez žádného přízvuku, v AJ mám takový "mezinářeční" přízvuk, vzhledem k tomu, že často konzumuju filmy/seriály, kde i třeba v jednom díle je několik anglických dialektů najednou (třeba MLP, kde se můžete klidně v jednom díle setkat s kanadským, jižansko-americkým, středo-americkým, atd) Pak se ještě domluvím polsky a když su v kontaktu s jinýma Slovanama, tak mluvím tak všelijak mezislovanskou hatlamatilkou. Momentálně mě však čeština, angličtina, němčina a polština nudí, tak uvažuju o dalším jazyce. Jenže já si pořádně neumím vybrat, jaký jazyk bysem chtěl (určitě však nějaký neindoevropského původu)

Výhoda a nevýhoda toho mít rád jazyky je to, že mě lidi často chtě-nechtě zneužívají jako překladatela. Což někdy znamená, že se projedete do cizí země za naprosto levný peníz. Ale zase někdy si chcete odpočinout od mluvení, přičemž však musíte volat do německého autoservisu naprosto neznalí jakékoli automobilové terminologie (a to i v češtině )

Tož, jak to máte vy s jazykama? Mučíte se je? Jdou vám? Učíte se spíše z povinnosti, nebo ze zábavy? A bonus otázka pro polygloty jako já: učíte se spíše několik málo jazyků do hloubky, anebo hodně jazyků spíše jen tak na povrch? Oboje má své pro i proti, ale já rozhodně preferuju málo jazyků do hloubky.

Já jazyky rád a též je i studuji. Obecně ale na to, jak dlouho se je učím, se mi nezdá, že bych je uměl zas tolik. A třeba to přitom není vůbec pravda a umím je na nemalé úrovni.

Takže výčet. Je mi 22. Angličtinu se učím 18. let, němčinu 14 a ruštinu 8. Před dvěma léty jsem s ruštinou přestal, ale pořád se jí věnuji v různých textech, konverzaci a písničkách.

Též uvažuji o nějakém novém jazyce. Původně jsem zamýšlel něco orientálního, ale poslední půlrok mě velmi zaujala latina. Asi si seženu nějakou cvičebnici

Ho hó! Zajímavé to téma  Já jsem se učila 10 let německy, což jsem následných 10 let úspěšně z mozku promazala, protože mi ten jazyk k srdci nepřilnul a učila jsem se ho jen z povinnosti, že na základce nebyl žádný angličtinář... Pak samozřejmě celkem umím anglicky (tento jazyk prostě miluju a užívám si jeho zvuk). A zbytek jsou už jen hrátky  Učila jsem se elfštinu - přesněji quenijštinu (jazyk Vznešených elfů) a taky jsem zkoušela začít objevovat suomi (finštinu), což je nádherná, elfštině podobná řeč. Taky jsem měla jeden čas tendence pochopit irštinu, ale ta výslovnost je tak složitá, že jsem to vzdala...Kdyby se četla tak, jak se píše, měla bych jí ráda mnohem víc   To je asi vše. Pohrávala jsem si sice taky se španělštinou (páč je božsky emotivní a super by se v ní nadávalo   ), ale ani jsem si nestáhla slovník, takže ji do pravých pokusů o navázání bližšího kontaktu nepočítám 

To já dávám přednost univerzálnímu jazyku pantomima 
jazyky jdou mimo mě 
to co umím nechápu že umím 
je pravda že občas by se hodilo umět, ale dokud mám kamaráda přes jazyky a ruce a nohy nějak se s tím smířím.

Němčinu jsem měl na základce, střední i na vošce. Anglinu jen na střední. Na vošce taky, ale tam mi ji uznali ze střední a tak jsem na hodiny nemusel

Jinak jsem se v září vykašlal na práci a na rok jsem šel studovat jazykovku (denní studium) angličtiny. Chtěl jsem němčinu, ale o tu byl malý zájem, takže mi nabídli, jestli nechci zkusit AJ. Protože jsem tak nějak byl na 100% rozhodnutý, že chci na jazykovku, tak jsem do toho šel.

Němčinu mám radši, možná i proto, že jsem od školky koukal přes satelit na německé programy a tak mám dobře zvládnuutý poslech a porozumění. U angličtiny jsem sem tam něco pochytil z her, ale jinak jsem ji absolutně nedával (němčina mi připadá lehčí).

Bohužel jsem si od začítku řikal, že já jazyky nebudu potřebovat a taky se to potom odráželo ve škole, kdy jsem němčinu dával právě jen díky poslechu z tv a jinak sem se tomu vůbec nevěnoval a anglinu jsem měl jen okrajově na střední, takže jsem se ji taky nevěnoval a teď mi to strašně chybí a fakt mě to s...e že jsem se na to vykašlal.

Můj cíl je mít aspoň B2 úroveň z AJ a později i NJ. Ale bývalý kolega mi řekl, že pokud bych AJ zvládl na C1 tak by mě dokázal dostat k nim do firmy a byl bych pod ním. Takže se snažim, protože to je pro mě dost velká motivace a doufám, že mi to vyjde.

O jiné jazyky zájem nemám

Kromě češtiny, ve které jsem vyrůstal, a slovenštiny, ke které jsem měl taky geograficky blízko, ovládám docela slušně angličtinu, naučenou převážně z televizních animáků a her.
Chvíli jsem se na ZŠ učil i němčinu, ale jaká je jazyková výuka na školách víme.

Na sraze jsem zmiňoval, že se chci učit irštinu, ale kromě několika častých slovíček a jednoduchých slovních spojení jsem po několika letech stále na nule. Ještě jsem v ní nepochopil výslovnost skupin samohlásek, ale aspoň na souhlásky je docela jednoduchý klíč. Větší legrace je ještě v tom, že irština jako taková má spoustu nářečí a i v Irsku je na ústupu ve prospěch angličtiny a po vůbec dlouholetém vlivu Británie, takže není nějaká úplně "oficiální" verze mezi všemi nářečími.
Našel jsem si k tomu i učebnici, dokonce s nahrávkami, jen jsem ještě nenašel dostatečně vhodnou příležitost se do nich ponořit, a online vysílání Irské televize a rádia, které si občas, když si vzpomenu, pustím na pozadí, abych aspoň namátkou něco pochytil. Třeba vysílání pro děti, to sice často bývá tématicky "cringe-worthy" (holt to nejsou poníci), ale je to jednoduché a pochytit se z toho opravdu občas něco dá.

Quenya se ke mně taky na chvíli dostala. Možná bych si ještě vzpomněl i na to, jak se píšou číslice.

Taky umím ještě několik programovacích jazyků, ale to se asi nepočítá.  

Mučím, mučím. Hlavně angličtinu a francouzštinu. Pak by to chtělo přibrat ještě něco, uvažoval jsem o korejštině

Škola jazykům moc nedala, byť němčina od 3. třídy ZŠ a angličtina od páté, v podstatě až do konce třeťáku na VŠ. Učit se německy nebyla dlouho motivace (bydlení v dolíku ve Středních Čechách taky znamenalo žádný příjem zahraniční televize) - motivace k angličtině přišla až s počítačem v podobě her a manuálů/učebnic k programovacím jazykům (v rodném jazyce jich moc nebylo). S mluvením to bylo ještě horší - nebyla výrazná příležitost jazyk vyzkoušet v praxi (snad až na občasné hovory na kolejích).

No a tak velký boom u mě s jazykama nastal až se začátkem práce v nadnárodní firmě, pravidelnýma lekcema a taky tím, že jsem záhy poté potkal bronies. Od té doby angličtinou plynule mluvím i píšu (týdenní lekce mi zůstaly jen na opakování pokročilejší gramatiky). S němčinou se roztrhl pytel krátce poté, co jsem potkal na Gala svou současnou přítelkyni - sice spolu většinu konverzace vedeme v angličtině (pořád je pro mě jednodušší), ale postupně přecházíme na němčinu. Takže krom hodiny angličtiny ještě dvě hodiny němčiny týdně je to občas při práci záhul, ale rozhodně nelituju. Okruh lidí, se kterýma se můžu dorozumět se rozšířil o nějakých 100 miliónů

Jako skvělé prostředí ukázaly srazy německých bronies, kteří se sborově rozhodli, že budou bojkotovat konverzaci v angličtině se mnou, takže mi na pokec zbyla jen němčina kamarádi... no ne? tyhle "víkendové intenzivní kurzy" dávají docela hodně. Vzhledem k tomu, že tam budu v blízké budoucnosti stěhovat, je zvládnutí jazyka takřka nutnost.

Je dost rozdíl mezi učením ve škole (z jazyků jsem měl vždycky mizerné známky) a reálným použitím - hlavně co se motivace se nějakou řeč naučit, týče. Uvažuju, že po němčině se naučím ještě ruštinu, což by mohlo být teoreticky jednodušší, když jde o slovanský jazyk (Slovenčinu jako cizí jazyk nepočítám).

(za chyby se předem omlouvám zrovna čeština neni u mě nejlepší, na to že je to muj rodný jazyk)
Jazyky se též ráda učím, sice asi ne jako vy ostatní ale ne každej je až takovej blázen do toho. pro zatím umim pár jazykama a ne všechny slova. (koho zajmá tak tady jdu vypsat jazyky co aspon trochu umim: čeština,slovenština,polština,němčina,italština,ruština, angličtina, japonština (ne když se píše, jen slovně) tod vše). Češtinu a angličtinu a němčinu se učím i ve škole (nečekaně) ostatní jazyky se učím z různých zdrojů. Že bych se nějak moc chtěla učit další jazyky tak ani ne spíš vypilovat jazyky co umím. Chtěla bych se ještě doučit čínsky ale na to vim že nemám.
je blbý že na školách (ted myslím zakladních) je že máte na výběr většinou ze dvou jazyků popřípadně tří a to je ruština,němčina španělština. Ta škoda je v tom že neni o dost větší výběr (ano vím na některých školách jsou i jiné jazyky ale beru z toho co vim nebudu si tu vymýšlet).
shrnutí: umim málo jazyky (čeština + 6 další jazyků). a pak pár nepodstatných věci.

Polsky bych se možná domluvil tak na trhu rukama nohama (slovanské jazyky mají spoustu podobně znějících slovíček, což je někdy trochu problém )


Angličtinu jsem se učil na základní i střední škole, a vlastně celý život až doteď (výslovnost, odposlech, nová slovíčka, fráze). Hodí se na internet a sledování filmů z USA, Anglie či Austrálie.

Takže momentálně to mám spíš pro zábavu. Občas jí použiji v práci při komunikaci se zahraničními klienty, ale to není tak často. Dřív to byla nutnost (IT obor).


Češtinu jsem se snad dostatečně naučil na základní škole (resp. na jejím konci).


Pasivně se učím Slovenštinu (sledováním SK pořadů). Už ani kolikrát nepoznám, na kterou zemi se vlastně dívám.



Momentálně se pomalu (a nejistě) učím Japoštinu, a to pomocí různých kurzů (video i textových), a stejně jako u angličtiny sledováním filmů v originále.

Učím se jí skoro dekádu, a výsledek skoro žádný (pasivně něčemu rozumím, ale stále nedávám celé filmy nebo i věty v seriálu).

Tady mám na zbytek života vystaráno