No jelikož všichni mí sourozenci sledují MLP tak se ani moc nedivý, proč sleduji poníky ale například, když to řeknu někomu ze školy, tak mě berou jako dítě což mě štve protože jak se dá soudit seriál, když jste neviděly ani jeden díl a soudíte podle toho, jaká je animace.
Takže takhle nějak je to s mým okolím a MLP

Mám to úplne u prdeli Hlavné je to,že ja viem,že to je neni pre deti xD

UPDATE: Celá má rodina ví, že se dívám na poníky, a animované seriály. Ví to i všichni kolegové a kolegyně z práce. Věděli to všichni (nebo alespoň spousta z nich) spolužáci ze střední školy. Všem to přijde, když už ne roztomilé, tak alespoň naprosto normální (nemohu ale samozřejmě vědět, co se jim honí hlavou). Jedině máma je trochu kritická, ale ani tak ne k mé zálibě, jako spíše ke kvalitám seriálu jako takového. Na základní škole to vědělo myslím jen pár lidí, a nějak zvlášť kecy k tomu neměli (a nebo mi to jen neříkali do očí). Tam to spíš ale byli Disneyovky, na které jsem koukal, když zrovna byli na návštěvě. A i kdyby kecy měli, určitě by nebylo jen kvůli tomu, protože mě tam otravoval kde kdo (na druhou stranu, ani já jsem s většinou z nich zrovna dobré vztahy neudržoval). Rozhodně ale necpu poníky ani jiné své záliby na veřejnost, maximálně tím "otravuji" lidi, kolem kterých projedu autem a zrovna tam skočí MP3 z poníků (což není ta často.. na CD se jich vejde cca. 265 a poníci tvoří tak s bídou 10), nechodím v tričku s Fluttershy nebo s odznáčky, a nehraji si na veřejnosti s MLP figurkami (popravdě ani doma nic z toho nemám - kromě dvou G3 hraček). I kdybych třeba chtěl, nemám na to přes své další záliby nebo pracovní náplně čas (oficiálně mohu prohlásit, že MLP:FIM už nyní definitivně spadlo do kategorie "běžné MLP", takže už nevybočuje z mého pohledu mezi G1 a G3 - smůla; to že své "výsostné postavení" ztratilo v porovnání s jinými seriály už dávno netřeba hovořit; možná právě proto jej mé okolí bere OK, protože to nereprezentuji jako středobod vesmíru). Zkrátka ve mne lidi vidí spíš zakřiklého, divně vypadajícího hejhulu ("vypadáš jako debil, nech si alespoň vousy", matka), s nadprůměrně dobrou schopností řešit některé problémy a vést rozhovory, který se ovšem ztratí v davu (kdo si mne všiml na PragoFestu, má bod - zdravím Pajzla - a kdo poznal, že jsem brony, má dva). Když už se s někým bavím, tak o animovaných seriálech nebo vůbec ponících jen minimálně, spíš vůbec. Většinou jde o témata o politice, vědě, technice, počítačích, životním prostředí a nebo vesmíru a historii. Na poníky většinou dojde tak max. jednou za týden. Pokud už se ale někdo zeptá, nedělá mi problémy mu říct, že se koukám na poníky, W.I.T.C.H. nebo filmy o Barbie. Pokud se nezeptá, tak se to (většinou) nedozví.. poníky nabízím a vysvětluji jen, pokud je k tomu opravdu vhodné téma (např. dotyčný přinese fake hračku/obrázek poníka, že s tím hraje dcera, jestli mi to něco říká, když se na to prý dívám; nebo když se o tom zmíní v nemocnici, tak jestli bych jejím dětem nepřinesl něco na památku - většinou si ale neodpustím poznámku, když zjistím, že je jim jen deset let, že do toho ještě musí teprve dorůst ). Pokud si o tom nepřečte pro změnu v článcích, které jsem kdysi psal na škole, atd. Navíc, mé okolí je na to už zvyklé od mých čtrnácti až patnácti let, kdy jsem se začal dívat na kreslené pohádky jak' o život, takže nějací poníci sem, poníci tam Toleruje to i můj bratranec/nyní starší nevlastní bratr/, který je povahově i sociálně úplně opačný typ (včetně kofliktů se zákonem). I když některé kamarády podezřívám z toho, že se na Malou mořskou vílu (film) dívali hlavně proto, aby zjistili, zda tam přeci jen nebylo zobrazeno při proměně víc než by autoři původně chtěli.. Zkrátka, okolí se bude chovat přesně tak, jak si ho zařídíte

S okolim sem na to spatne vsichni se mi smejou
A taky sem docela daleko od vas vsech

Moje okolí to snad ani na minutu nepřekvapilo.
Už jako malá jsem hltala animáky a nikdy mě to nepustilo- ještě před nedávnem jsem vášnivě koukala na anime, ale teď jsem už nějakou dobu zabředlá u cartoonů (ale furt doufám, že se k anime jednou vrátím).
Myslím, že moji rodiče mají ještě živě zapsané, když jsem se je snažila přesvědčit, aby koukali na Naruta (to bylo několik let na zpět a já uznávám, že to nebyl zrovna nejgeniálnější počin). Tudíž poníci? Noone in here gives a buck.
I když na mě docela zvláštně koukají cizí lidé, když se kolem promenáduji v pony tričkách... ale já jsem ráda výstřední, tudíž nema problema.

Vsichni okolo docela v pohode, tohle je jeden z mejch nejnormalnejsich "konicku" xD

notbad.jpg, na žádný hatery co by do toho úmyslně šili sem nenarazil, snad jen jednou kde na tomhle "gamepalyi" řekl jeden spolužák řekl že jsme s kámošem na kluky a že spolu chodíme Ale to bylo ze srandy. Takže u mě v poho, šířím L&T a úspěsně jsem zbronyfikoval 2 kamarády, nejsou na tady na Bronies.cz ale dívaj se na to

Můj kluk je zásadně proti tomu abych sem chodila ale já ho neposlouchám. mám tu kamarády jako jsem už dlouho neměla. Děkuji za to, že tato stránka existuje.

tak u me je to neutral ale táta vždycky když se na mně naštve kvůli něčemu tak to svádí na MLP a počítač ale já už si zvyk

Takže...táta mi vždycky říká, že v mým věku bych měl dělat něco jinýho . Mámě MLP nevadí, ta je ráda že kreslím aspoň poníky když už nic jinýho. Ségra (7) sleduje poníky denně, takže ta mě podporuje . Co se týče školy, tak tam mám docela štěstí . Ve třídě jsme 3 bronies a ostatní si na to zvykli . Akorát trochu brblaj, když si pouštím MLP v informatice