No, abych byla upřímná. Místo toho, abys strávil 2-3 hodiny, nebo jak dlouho, kreslením toho coveru, tak by sis měl přečíst základy toho, jak psát. I když píšeš pro radost a začínáš, tak se přeci jen hodí znát takové ty formálnosti.

Na fóru tu toho máme dost. Spisovatelský workshop, Stylistka či např. Pravidla pro formátování textu.

Pár rad konkrétně ode mne.

Pokud se dá vypustit část textu, tak ji vždycky vypusť. Jako příklad uvedu druhý odstavec. Ten má nulovou výpovědní hodnotu, příběh nijak neposouvá dál a informace v tom odstavci můžeš klidně vyjádřit později např. skrze chování postav, nebo skrze to, co říkají. Nebo skrze děj. K čemu je mi jako čtenářce vědět, že se mohla pohybovat jen v opuštěných oblastech? Nebo že jedinými alikorny jsou princezny?

Piš pořádně přímou řeč. Uvozovky dole a nahoře „“. Někdy přímá řeč končí čárkou místo tečky, tedy „Počej, hned půjdu dolů,“ řekl. Někdy se za koncem přímé řeči píše velké písmenko, někdy zas písmenko malé.

Zkus si zarovnat odstavce do bloku, zmenšit odsazení prvního řádku

Nikdy, prosím NIKDY, nepiš na konec jakéhokoli díla slovo „konec“. To je pěst na oko.

Častokrát střídáš jména. To pak ve výsledku víc mate. Používej zájmena, podstatná jména typu „kamarádka“ nebo ty osobní jména nepoužívej vůbec a nech vyjádřit kontext. Takže namísto


bys klidně mohl napsat:


bez jakékoli ztráty informace.

Máš pochvalu za to, že příběh má nějaký rámec a hlavu i patu.

Pokud chceš, můžeš mě kontaktovat o nějakou radu při psaní v budoucnu.