Nedávno jsem se zamyslel proč je vlastně my little pony friendship is magic tak úspěšné u většiny lidí. Poníci nezaujali jen holky, ale ve velké míře také kluky. Sám jsem přemýšlel co mě vlastně na Rainbow Dash, Rarity, Flutteshy, Pinkie Pie, Twilight zaujalo a proč mě to tak moc baví sledovat. Třeba celou dobu jsem mněl rád Dash, ale můj názor se změnil na Lunu a ani jsem se nad tím nerozmýšlel(proto mě to ještě víc mate). Napadlo mně pár věcí:¨
1. Komunita- Ano komunita která se točí kolem MLP je úžasná a blížilo mně to třeba s kamarádem mnohem víc a našel jsem si nejen zde, ale třeba na steamu nové přátele.RE:Ano samozřejmě né všichni. Zatím mám ale štěstí.
2. angličtina- zní to možná divně ale několik dílů poníků mně naučilo angličtinu než učitelka za 8 let školy. Neříkám, že je ze mně úplný profík ale zlepšení je zde ohromné. Je to buď ze samostatných dílů a nebo z anglicky mluvících bronies které jsem našel. Takže všichni nový přátelé nejsou jen CZ.
3. /-/-/-/- Když mně něco zaujme tak se od toho jen tak neodtrhnu. Zatím mám 2 věci které mně fakt dostaly a to draci když jsem viděl jak vycvičit draka a poníci kteří se mnou táhnou přeci jenom více. Poznám to jednoduše díky mému pocitu nebo co to je.(intuice, nevím) Když si něco "zamiluju" tak je mi vše minimálně na týden jedno. Kašlu na rodiče, kamarády prostě na běžný život a myslím jen na tu věc přes den i přes noc nemam na nic náladu a kdyby bylo možno v jakýmkoli případě za jakýchkoli okolností se do té věci dostat nebo se tou věcí stát tak bych to bral, možná i kdyby to byla ta nejbolestivější věc. Ten druhý týden to už začíná vyprchávat, ale upřímně mně to někdy děsí.
4. Ideologie- myslím, že každý by rád v tomhle světě poníků žil. V našem světě je několik faktorů které nechceme. Zbraně, Válka, Globalizace, Strach, Terorismus. Faktorů je zde mnohem více a proto mně to více táhne do světa Equestrie.
5. Fan tvorba a hudba- Tohle téma mě asi moc neovlivňuje ale přitahuje mně také. Když na YouTube napíšu třeba [SFM] [PMV] ponies tak mi vyjede spousta videí. Pak jsou samozřejmě druhy jako fall of chrystal empire atd. Hudba je taky velmi rozvinutá a je to opravdu něco co se dá poslouchat. Raději si třeba najdu remake na nějakou píseň s poníky než s originálem(např: you´re gona go far kid) ( pár ukázek ¨
Budu o tom přemýšlet jelikož k odpovědi nejsem ani čtvrt cesty. Mám jen tyto faktory. Takže jsem zvědavý na vás jestli vás nějaký faktor zaujal nebo si myslíte že je to ten váš tak pro něj hlasujte. Váš názor na věc mně samozřejmě taky zajímá takže pište.

Je to pěkné shrnutí, jen trochu nechápu jak to myslíš s tím hlasováním. Ten třetí faktor mám úplně stejný - něco mě chytne a prvních X dní (týdnů) jsem tím úplně posedlý. BTW - Draci jsou super. Já jsem částečně drak
Co se fan tvorby týče tak díky MLP jsem poznal ohromné množství úžasných hudebníků, malířů a dalších kreativních lidí kteří mě neskutečně inspirovali - a to nejen ti zahraniční, ale i zdejší

Mimochodem - není tenhle thread tak trošku duplicita? Thready o tom proč se lidem líbí MLP tady máme dva a tohle vypadá jako třetí

Stonecrafte, nechci ti kazit iluze, ale když se zavrtáš do komunity, tak zjistíš, že spousta fandů zbraně ráda má. Prostě brony ≠ hippie. Máme rádi kytky, protože jsou chutné.
MLP:FIM navíc není úspěšný u většiny lidí. Tenhle seriál prostě neodpovídá společenské normalizaci a nikdy nebude. Mladý úspěšný muž je silný, psychicky odolný a rád riskuje. Najde si práci, poté si jde zaboxovat nebo zahrát fotbal, přinese domů velkou výplatu, nechá si uvařit večeři a plní po večerech všelijaké povinnosti. Není tam žádný prostor pro emoce a ani pro neonové barvy. 99% populace prostě žije zodpovědnou, nalajnovanou a společností uznávanou formu života, kde něco jako přátelství vzniklo jako forma kompetice, aby se mladí měli jak hecovat.

... a pak jsou tu takoví, kteří na tenhle obraz kašlou a jedou si svoje, jsou spokojení a ve finále i úspěšnější, než ten "mladý a úspěšný", kterého tu Elevea popisuje. Jasně, můžeš se o to snažit a pak třeba i budeš takový, pak ale přijdeš na to, že je ti to k ničemu.

Že má někdo rád zbraně? No tak ať má... jak to souvisí s tím, co je to za člověka? Zanedbatelně - žádná výrazná kauzalita tam není. Tu si tam hledají většinou ti, kteří jsou příliš líní na to, aby se nějakým hodnocením blíž zabývali - asi jako "jsi brony, musíš být na chlapy".

A fakt, že 99% populace žije průměrný nalajnovaný život mě tak nějak netrápí, protože takhle žít nehodlám. A MLP mi ukázalo jednu z možných cest, kudy na to a tak se jí držím. Světe div se - vzdor všem pochybovačům, posměváčkům i haterům, kteří si tím patrně něco kompenzujou - ono to funguje

Je to dva roky zpátky, co jsem byl zahrabaný v podobných úvahách. A i když se tomu smála většina lidí okolo, řekl jsem si, že si život vezmu podle zásad, které MLP:FiM reprezentuje každou epizodou. No a dneska se zase můžu smát já jsem člověk jaký jsem chtěl být a jsem na to sakra hrdý. Někdo si to vykládá jako slabost... no obvykle ne dlouho.

Sice se budu opakovat, ale už je to dlouho, co jsem tohle viděl, tak je načase to zas vytáhnout na světlo zdravím Legedena a OWA

OT: @Jamis, Všiml sis, že na 1:40 je Manchester Central?

S tímhle jsem nikdy neměla problémy.
Na jednu stranu dokážu žít ten tady všemi opovrhovaný nalajnovaný úspěšný život. Ono je to fajn, dává to totiž člověku stabilitu a vnitřní klid.
Na druhou stranu si užívám všech těch divných věcí, co se všude kolem vyskytují a rozhodně mám v plánu si jich dál užívat, i když mi táhne na 30. Nobody can stop me.

Oba dva pohledy, co tu byly nabídnuty jsou totiž až děsuplně generalizující a absolutně nepočítají s tím, že pro každého individuálního člověka je ten "úspěch" definován jinak. Chybí už jen smetení nějaké záliby jako povrchní a komerční nebo podobný kec...

Klidně mě nazvěte čím chcete, ale svět se nedělí na černobílé "dělám něco jiného-jsem awesome/nedělám nic-jsem loser". Protože to "dělám/nedělám" je silně subjektivní dojem.

PS: Kdysi dávno jsem si vytvořila svůj malý svět ve své mysli. Prvně jsem se do něho uzavírala a brala ho jako obranu před okolním světem.
Pak jsem ho propojila se svým reálným životem a zjistila, že je to mnohem lepší.

Oba dva pohledy jsou mimo ten nalajnovaný život. A do jisté míry je moje odpověď jednostranná, aby vyvážila ten předchozí pohled. Apropo to, co mnozí lidé považují za úspěch, bývá téměř vyváženo něčím negativním o přibližně stejné velikosti - jen to nikdo další nevidí a pozornost se soustředí na ten "obraz úspěšného člověka".

Jasně - ono to není jen o těch popsaných horních/spodních stavech - člověk se pohybuje skrze celé spektrum: i ti, kolem kterých se právě točí dění mají většinu času svoji denní rutinu, protože - přesně jak píšeš - dává to jistou stabilitu a jistotu. Množství času, které strávíš v té, či oné fázi je individuální a každý si jej může nastavit více méně jak se mu chce. Nicméně podle mého názoru, pokud se chceš dostat aspoň na chvíli mimo ten hlavní proud, musíš z něj vystoupit - a jde to mnohem snáz, když si na něčem vyzkoušíš, jaké to je. Oznámit okolí, že jsem prostě v něčem jinej, než si mysleli (hlásit se k libovolnému fandomu je vcelku dobrý způsob, jak na to) je do života hodně dobrá škola. Ne třeba proto, že jsem do toho fenoménu zažraný až po uši, ale prostě proto, že mě tahle zkušenost donutí osvojit si sociální dovednosti, které bych jinak horko těžko získával.

Černobílé vidění světa se hodí pro zjednodušení, ale není to přesný popis reálných věcí - ve fikci to tak fungovat může (abych citoval jednoho profesora matematiky "To by bylo, aby to tak nebylo, když se to tak nadefinovalo"), ale realita je v tomto spojité spektrum možná i ve více dimenzích

Yep, tyhle virtuální světy... pokud je spojíš, můžeš dostat to nejlepší z obou i mě se tenhle postup osvědčil, ať jde o psychologické studie, učebnice matematiky a fyziky, nebo fiktivní příběhy.

Reakce na první příspěvek:

(jde samozřejmě jen o můj názor)

Nebudu brát teď v potaz hračky. U nich se oblíbenost prakticky nemění, někomu se líbí ty nové, někomu ne, děti je kupují pořád (resp. jejich rodiče) a u sběratelů nelze čekat, že si s nimi budou hrát "divadlo"

Seriál Friendship is Magic je úspěšný u lidí (a neřekl bych většiny, možná velké části exponovaných, ale v rámci lidstva jde spíš stále o menšinu) z jednoho důvodu: čím více úzce je nějaký seriál či film zaměřený, tí má menší publikum. Pokud zacílíte seriál na 0-4, nemůžete čekat široké přijetí (a nikdo ho myslím ani nečekal). Pokud posunete rozhraní o něco výš a rozšíříte ho, např. 3-7, popř. 4-11, získáte tím větší množství publika (za předpokladu, že skutečně dané rozhraní plně využijete). Je tu samozřejmě hranice, od které se publikum nezvětšuje, ale spíš klesá (např. seriály typu Southpark 18-X mají možná paradoxně méně diváků než MLP navzdory cílení na (okrajové) dospělé publikum). Hromada lidí sleduje Simpsonony, Futuramu, ale jsou i docela dost široké lidí, kteří koukají na Sonica, WITCH, Želvy Ninja, Care Bears, a další.

Řekněmě, že FIM se konečně po 25 letech dostal na úroveň, pro kterou jej Bonnie zamýšlela (i když ta asi moc neřešila seriál jako takový).

Spousta lidí rovněž neřeší, zda v seriálu chodí poníci nebo lidi (samozřjemě, pro spoustu dalších je i tohle důležité, stejně tak třeba nesledují morálně a příběhově naprosto geniální seriál, který má ale nesympatické postavy nebo animaci - já mezi ně patřím), ale jde jim o témata. Pokud jim seriál padne do noty příběhy, stylem vyprávění, nebo třeba i tím, jak postavy mluví a chovají se, je jejich vzhled už spíš jen třešničkou na dortu, a nebo si na něj nakonec zvyknou (např. vzhled poníků v ve FIM).

Pak už jde o lavinový efekt. Kde je více diváků, je větší koncentrace i umělecky nadaných či jinak tvořivých lidí, z toho důvodu pak vzniká ani tak už ne fandom seriálu, ale fandom fandomu, tj. lidé, kteří třeba seriál (moc) nesledují, ale líbí se jim daná tvorba, bez ohledu na to, zda tam jsou poníci nebo něco jiného. Spousta lidí si k tomu přivede své kamarády (je ostatně fakt, že pokud se lidé spolu přátelí, tak většinou mají nějaký společný zájem, nebo vkus, tudíž je velká šance, že pokud dáte dohromady průnik svých oblíbených seriálů, bude překvapivě vysoký).

Ne, opravdu žádné čáry v tom nejsou Poníci nebo jiný seriál, jde o kvalitu, nebo o kontroverzi (která jen napomáhá získat další publikum, které by se o tom třeba ani jinak nedozvědělo). Rozhodně ne o výjimečnost něčeho jako takového.

Hm, myslím že je to všechno zbytečně hluboké.

Můj pohled na poníky a proč jsou tak oblíbení (u mě) je velmi jednoduchý:
1) Jsem holka a mám ráda koně.
2) Mám ráda hezké věci.
3) Americké seriály pro děti na disney channelu mě uráží svou ošklivostí (vedle pěkného toma a jerryho si postavte oggyho a škodíky nebo ptakopyska perryho, obrázky humus)
4) Americké seriály pro děti obsahují spousty nebezpečných stereotypů (starší sourozenec je arogantní, rodiče tě nechápou, největší sranda je vandalismus který dělám potají... apod)

Poníci mají hezkou grafiku, levné a hezké figurky, skvělou srozumitelnou (ale ne primitivní) angličtinu se spoustou přízvuků a morálně jsou většinou hodně velmi OK

Fan tvorba ani komunita mě moc nevzrušuje, kamarády mám a nejsem zas tak družná. Navíc už od prvního kontaktu jsem se tady potkala s fascinujícíma pitomcema. Komunity kolem čehokoliv jsou stejné, většinou plné vzájemného olizování zadků, poplácávání po ramenou a kamarádskost "pokud mi jdeš na ruku" a potřeby se realizovat a exhibovat na veřejnosti. Pokud jsem se někoho z vás dotkla, tak jste přesně ten typ

Myslím, že ten seriál už sám za sebe je dost dobrý na to, aby byl oblíbený.
(jo vypršely mi upozornění za sprosté slova takže zase jedno nebo dvě můžu)

(09.06.2014, 12:26)beruskovova Napsal(a): Hm, myslím že je to všechno zbytečně hluboké.

Tak o tom to je, ne? Co je pro jednoho hluboká věc, je pro jiného nezajímavé - tak to funguje ve všech oborech lidské činnosti. Pro každého znamená MLP něco jiného a přesto ty skupiny můžou spolu bez problémů fungovat, když se dokáží navzájem respektovat.

Citace:Navíc už od prvního kontaktu jsem se tady potkala s fascinujícíma pitomcema. Komunity kolem čehokoliv jsou stejné, většinou plné vzájemného olizování zadků, poplácávání po ramenou a kamarádskost "pokud mi jdeš na ruku" a potřeby se realizovat a exhibovat na veřejnosti. Pokud jsem se někoho z vás dotkla, tak jste přesně ten typ

Fascinující pitomce potkáš v každé skupině lidí o tom žádná. Byť se první dojem může časem měnit.

No ale každý si hledá to, co je mu nejbližší - takže pokud ze všech komunit někdo z většiny vidí jen tebou popisované vlastnosti, tak tuhle společnost patrně vyhledává a tyhle činnosti jsou mu blízké kdyby nebyly, tak si najde jinou (pod)skupinu, no ne? (soudím na základě své dlouholeté účasti v několika nejen fanovských komunitách, což neznamená, že jsem neměl prostě kliku)