Ještě "drobný" dodatek. Uvědomil jsem si to až později, když jsem si přečetl Genesisův příspěvek (a tímto mu děkuji).

Původní vznik monarchie se datuje do dob, kdy zemědělci byli napadáni loupeživými bandami. Vesnice tedy investovala peníze a čas na ochranu. Kovář vyrobil meč, koželuh brnění a zemědělci dodali potravinové dávky vybranému, či několika vybraným mužům, kteří nepracovali a cvičili se v boji. Ti se svojí výbavou mohli snadno lapky zahnat.
Jenže víc lapků přepere jednoho rytíře. Rytíři z okolních vesnic se tedy zorganizovali a organizovali přepady na základny lapků. Většinou se tam prosadil nějaký frajer, který se uměl bít a rozumněl taktice a ten tu skupinu vedl. Ohraničili si tedy území, které chránili, některé další vesnice se k nim přidaly a ten frajer to území spravoval. Kupodivu to fungovalo a velice dobře.
Frajer se stal vojvodou. A to už je slovo, které známe ve spojitosti s monarchistickou organizací (především z ruské literatury).
Samozřejmě jednotlivá vojvodství se pod tlakem vnějších nepřátel spojovala a vojvodové mezi sebou vybrali panovníka. To už byl člověk, který rozumněl především strategii (na rozdíl od vojvodů taktiků; tady bych se třeba zastavil u Gilgameše, který byl svého času pasován jako král králů - byl tedy vůdcem stratégů; zní to sice jako "nejlepší z nejleších všech dob", ale popravdě šlo pouze o vrcholný organizační titul, něco jako César).
Podívejme se na fukci prince jakožto syna krále. Tam šlo jasně o nástupnictví, o tom není pochyb. Princové ale měli svým způsobem riskantní a těžký život, protože museli tímto kolečkem projít sami. Nejdřív se stali panošem a učili se boji od zkušeného rytíře. Otcové většinou na tohle neměli čas - vedli říši. Po první bitvě a nebo velmi dlouhé době (tedy museli bitvu přežít a nebo se dlouho učit) se stali rytíři a asistovali vojvodům, kde dostali svůj taktický úsek. Opět uběhne dlouhá doba nebo nezpackaná bitva. A stane se z nich vojvoda. Tady se vysvětluje, proč měli panovníci rytířské tituly, stejně jako vojvodské, i když by jim stačilo být králem - museli si projít kolečkem ve firmě tatíčka.
A potom celý život studovali od svého otce strategii a vládu obecně, stali se jeho poradci a šli s ním do bitvy (ano, králové chodili do bitev a brali své syny sebou). V okamžiku, kdy král bitvu nepřežil, přebírají vládu a to se nedalo zpochynit, protože to byli princové, kdo měli všechny tyto zkušenosti.

Technicky vzato tedy "monarchie" z pohledu meče je jen jiný název pro "vojenskou juntu".

Pokračujeme dál - ženské to měly o něco jednodušší. Koneckonců rodí děti a už kvůli tomu měly solidní úmrtnost, tak proč jim přikládat na bedra ještě smrtelné rány a válečnické záležitosti. Ženy tedy plnily majordomské funkce a referovaly svým manželům, co se dělo během jejich nepřítomnosti doma. A samozřejmě řešily kulturní věci a podobně.
Jaká byla středověká organizace výchovy žen z vládnoucích vrstev moc nevím. Já se spíš zajímám o vojenství. Každopádně co jsem uvedl o patro výše - titul prince automaticky přechází na titul krále v případě smrti otce (už jenom kvůli progresu v dané bitvě - proto "král je mrtev, ať žije král" - muselo to být rychlé). Pokud bývalý král nemá syna, vládne královna do té doby, než umře a předá moc své dceři, nebo nějakou formou dohody předá moc jejímu případnému manželovi. Najednou hned zase máme krále a královnu nebo alespoň královnu (pochybuju, že bychom našli krále bez královny; holky letí na chlapy s mocí).
A ještě poznámka na konec bloku - potomci měli samozřejmě při dědění titulu přednost před osvojenými. Jen aby se na to nezapomnělo.

A teď bych se pozastavil nad organizací nějaké konkrétní říše...
V Equestrii tedy máme dvě princezny, které vládnou. Ale princezny nemohou vládnout jako vládci, ale jen jako zastupitelé - vyplývá to z jejich titulu. Pokud tedy pomineme blbost Hasbra kvůli hraní si děvčátek na princezny, nabízí se otázka, zda jejich příbuzní (otec, matka, bratři) ještě náhodou nežijí, protože pojem "královna" známe (pro rejpaly). Už se ani nedivím Luně, že byla na Celestii naštvaná a chtěla ji zbavit vlády, protože evidentně tady byl někdo, kdo měl slovo veta a to byla Celestie. A už se ani nedivím, že Celestie nemohla svou sestru zabít, protože to prostě nespadá do její jurisdikce. Kdyby nebyla zastupitelem, neměla by s tím mít problém.
Pojem temnota a světlo, dobro a zlo v tomto světle tak nějak ztrácí význam. Nabízí se jiný termín - equestrijský středověk v plném rozkvětu.
Přenesme se tedy přes Celestiinu sesterskou lásku a podívejme se na situaci očima naší historické zkušenosti se středověkou monarchií. Můžeme očekávat v budoucnosti "něčí" návrat? Návrat "někoho", kdo je na dlouho pryč, ale předpokládá se "jeho/její" návrat?

Proč mám dojem, že v tento okamžik se stírá veškerá hra Solárníků a Luníkovců? Mám dojem, že tu může hrozit něco většího a nebude se nám to líbit...