Rád bych vám všem poděkoval za úžasný sraz plný radosti a nových přátelství. Jsem opravdu rád, že jsem zavítal po delší době zrovna na tento sraz a byla tu fakt příjemná atmosféra. Hlavní, co mě akorát tak mrzí je, že už nejspíš neuslyším Keranisovo: "Tak co Doktore, už si zajel do tunelu?" Ale hold, co se dá dělat. Jistě se s ním potkám na jiných příležitostech, než jen na pony srazech.
Pokusím se jmenovitě poděkovat těm, na které si pamatuji: Asi první a největší DÍKY patří skvělému organizátorovi a10, který nezklamal a dovedl nás do cíle, přičemž cestu prokládal řadou humorných narážek (ty později). Dále muzině, Denče, Drábkové, hovadu Light a její kamarádce, Divočákovi, Frajerovi s bradkou na kterého si aktuálně nemohu vzpomenout (teď mi dochází - Nitram!
), Quintovi, Adrijanponymu (nebo jak se sakra píše), Tadysovi (ne, nejsem hezký, možná moje vlasy ano, ale to je celé. Dík za zkaženou chuť k jídlu
). Našemu Ivanovi - Viktorovi - Fosterovi hlavně za parádní pokecání o zabezpečovacích a brzdících systémech na železnici. Takhle krásně si pokecat o vlacích - to už tu dlouho nebylo. Nerad bych někoho opomněl. Proto se předem omlouvám, bylo to tak super, že ani lidi vyjmenovat nedokážu. Každý z vás přispěl do skládačky pro mě snad nejvýznamnějšího srazu - zlepšili jste mi náladu po nepříjemné události z předchozího dne, po černých myšlenkách skončit tu z Pragofestu a dodali odvahu a chuť zkusit opět něco zorganizovat v mé domovině - jižních Čechách. Lidi - fakt vás zbožňuji a asi bych byl úplně psychicky na dně a asi ani nežil, kdyby nebylo vás, co dokážete rozveselit v každé situaci. Mohu jedině doporučit Olomoucké srazy všem, co si chtějí užít a hlavně se pobavit se super kolektivem. Asi to zní velmi chvalně, protože jsem pořád v euforii ze super zážitku, ale děcka - já to tak cítím.
No a co mě fakt pobavilo a hřeje u srdce ještě teď (třeba to skončí ve vtipných hláškách):
1.
Slyšíme hlasité fanoušky. a10: "Tahle čtvrť má akorát toto nádraží a už má i vlastní fanklub. Nepřidáme se? JIŽNÍ VESTIBUL .."
2.
Já: "Divočáku, kdy jsme byli spolu v tom Mekáči na letišti? Na karaoke?
Divočák: "Ne po Czequestrii"
Já: "Aha... Tak to mi chceš říct, že už půl roku jsi takový kre*én? ..."
Následovalo kopnutí do řiti. Mojí řiti.
3.
Divočák přes celý stůl: "Doktore, už mě nikdy na žádném sraze neuvidíš. Kvůli tady nejmenovanému a10. Napadá mě tu svým humorem."
Já: "Neboj, mě také trvalo, než jsem si na jeho humor zvykl. To bude dobrý."
Divočák: "Je to můj poslední sraz."
Já: "Do pr*ele Divočáku, ty jsi hotová ženská."
4.
Večer, když dorazíme na zastávku MHD, informovala nás krásná zelená cedule o výjimečnému přesunu zastávky O CELÝCH PĚT METRŮ ZPĚT! To mi v jižních Čechách nebudou věřit toto. A to jsem si donedávna myslel, že nejpošahanější město všech dob je Hradec Králové. Olomouc mu šlape na paty.
Asi nejsou vtipné pro každého, rozhodně mě to pobavilo, ale vylíčit všechny úžasné momentky, to asi nejde. Nemám pamatováka na hlášky nebo je neumím dobře písemně podat. Přeji všem dobrou noc a těším se u nějakého dalšího Holomóckého srazu