Zmok - i to je normální Po prospání 12 hodin jsem byl relativně OK - jen jsem nemohl vůbec mluvit. Celý con jsem přednášel a mluvil - pak jsem zněl jak dokonalá zombie Krk mě bolí do teď, nemocný naštěstí nejsem.

Doufám, že za tu vaší nemoc nemůžu já, celou dobu jsem tam totiž vyrušoval kašlem, tak snad jsem to na nikoho nepřenesl
Ale vždycky jsem si dával ruku před pusu! Přísáhám

(05.02.2013, 23:24)Corwin Napsal(a): Zmok - i to je normální Po prospání 12 hodin jsem byl relativně OK - jen jsem nemohl vůbec mluvit. .

12 hodin spánku? Kde jsi to na conu sebral?

Na conu? to ani po sečtení nemám Spal jsem to po conu

(05.02.2013, 23:48)Corwin Napsal(a): Na conu? to ani po sečtení nemám Spal jsem to po conu

Už jsem se lekla

Já jel na Pragofest čerstvě po chřipce a samozřejmě se mi po něm ihned vrátila. How unexpected.

Ale stálo to za to, ne?

(Mě totiž na přesedlání z jednich antibiotik na druhý jo )

Eseona: OF COURSE!!!

Já tam byl jen na sobotu, ale i tak jsem 23 hodin nespal a bylo to znát.

Nejprve na mém úsudku, že mi první vlak jede z Hostivaře v půl čtvrté. Tak jsem se z těžkým srdcem rozloučil s Pragáčkem, nasedl do taxíku a pohodlně ( za 300 kč. !!! ) dojel na nádraží. Jelikož jsem byl stále rozhicován teplem vnitřních prostor školy a taxíkem, zima mi nebyla. Ovšem jen do té doby, než jsem na monitoru uviděl čas odjezdu prvního vlaku, který byl až za hodinu a půl !

To už mi úsměv zamrzl. I stále nižšší teplota se mi začala vkrádat pod bundu a nebylo příjemný být sám na stanici uprostřed Prahy. Hlavně, když čekárna byla zavřená a široko daleko žádná hospoda.
Abych přestal myslet na nekonečně dlouhé minuty, které byly ještě předemnou, rozhodl jsem se, že půjdu vedle nějaké hlavní silnice, která mě dovedla k non stop herně. Sláva že tam byla, protože jsem měl už necitlivé prsty na nohou. Ihned jsem si dal kafe a už bylo lépe. I když kolem mě samí Vietnamci se svýma stejně vietnamskýma slečnama, nebudili zrovna nejpřívětivější dojem.

Po nástupu do vlaku se mi chtělo spát, ale jakmile jsem zavřel oči, bylo mi jak po vypití půl litru slivovice. Točila se mi hlava a bylo na zvracení.
Druhý den jsem nějak nemohl mluvit a šrábalo v krku.
No a do teď mám depku z toho, že to už končilo.
Když jsem ještě chodil na Lanparty ( cca 5 let ), měl jsem po čtyrech dnech hraní s kámoši, úzkost z toho že to opět končí. To samé se projevilo i zde. Po mé první návštěvě fantazie.

Nezbývá nic jiného, než trpělivě čekat na další podobnou akci.

Blue Storm: To mi připomíná když jsem tuším poprvé jel od MaoOokaneko domů. Jsem si řekl že bych u ní mohl být chvilku déle že mi určitě něco pojede, ale nakonec mi odjel poslední autobus a byl jsem stucknutej v Praze. Tak jsem díky jednomu hodnému pánovi zjistil že mi jede poslední vlak z Prahy (akorát jsem musel čekat 2 hodiny). Pak jsem se dostal domů a u nás je v zimě dost velká zima. A samozřejmě jsem byl velice špatně oblečenej, tak jsem myslel že doslova umřu na chlad. Mě tehdy otec musel zahřát když jsem se nějak doplazil domů, protože jsem prej vypadal fakt hrozně.