Moja prezývka? Tú som si vymyslel ešte veľmi dávno, ani neviem pri akej príležitosti. Neviem, či má nejaká hlbší význam aj keď slovo "craft" má v angličtine veľa významov.

Neviem, či by sa to dalo nazvať poviedkou. Bol to len akýsi pokus o poviedku. Bolo to o človekovi, ktorý sa dostal do Equestrie.

Mal som potrebu niečo napísať, niečo skúsiť a nenapadla ma iná téma, ako táto. Bol to môj úplne prvý pokus, takže to tak nakoniec aj dopadlo.

Bolo to asi dosť ohranou témou. Ale veľkú rolu v tom samozrejme zohral aj môj štýl písania a podobne.

Podľa mňa určite áno. Slovenský a český jazyk sú si dosť podobné, aj keď je tam pár rozdielov, ale dorozumieť sa vždy dá.

Ďalšiu poviedku by som niekedy určite rád napísal. Len nemám nápady ani voľný čas. Mojím problémom je, že ma niečo napadne a snažím sa to čo najviac rozpísať. Potom ma to však prejde a poviedka zostane nedopísaná.

Odkedy som uvidel RP, veľmi som po tom zatúžil. Sám neviem prečo. Možno som len chcel zažiť dobrodružstvo vo vymyslenom svete, keď ho nemôžem zažiť v reálnom živote. Priamy účel však nebolo trénovať na vlastnú tvorbu ale vidím na svojom písaní zmeny (napr. slohových prác v škole).

Neviem ako to bolo pred mojím príchodom ale myslím si, že som to spolu s pár ľuďmi dosť oživil. RP sa stále zlepšujú a dúfam, že to tak bude pokračovať aj naďalej. Od RP typu: "Robte si čo chcete" to prešlo k PJovaniu a to som rád. A tohto typu by som sa rád držal.

Literárnu sekciu som prestal sledovať úplne. Dlho som však nevidel nejakú poviedku od našich členov.

To si nemyslím vôbec. Len som na našu literárnu tvorbu nejak "pozabudol". Určite sa k nej vrátim.

Som v kontakte s tebou aj keď som tvoje poviedky o drakoch ešte nečítal. Veľa poviedok som z našich končín nečítal, ale určite sa mi páčili Arosisove a aj pár Froldových som si prečítal.

O RP sekcii som si neni celkom istý ale myslím, že by pár poviedok inšpirovaných touto sériou vzniknúť mohlo.

Mojim najväčším úspechom? Na bronies.cz to bolo to asi keď som sa pridal do RP a dokázal sa začleniť a zlepšovať sa. Bol som velmi šťastný, že vidím na sebe zmeny. A za neúspech by som považoval svoj pokus o prvú poviedku. Nieje to najhoršie ale asi jediné, čo ma napadlo.

Veľmi rád cestujem. Keď budem dospelý, rád by som si našetril a išiel do rôznych krajín. Takisto mám veľmi rád hudbu a je jedno aký žáner. Pesnička sa mi buď páči, alebo nie. A je jedno či to je klasika, dubstep alebo metal.

Iba jedno: Šťastný nový rok!

Aj ja ti ďakujem a snáď som sa naozaj zlepšil...

Tato přezdívka vznikla při mé mladické krizi identity, kdy jsem byla jedním z těch šílenců, co byli schopní do jedné do rána prosedět na chatu a prokecat se pomalu až do svobodné Evropy. Vystřídala jsem do té doby dvě přezdívky, ale žádná nebyla ta pravá – ta jedinečná, pod níž jsem chtěla, aby mě lidé znali.
Mluvila jsem tehdy s kamarádkou, která mi navrhla pár jmen – odtud je první část. Slovo „assagir“ jsem si už vyhledala sama. Pochází z francouzštiny, čte se [asaʒiʀ] a znamená „zmoudřet, umoudřit se, přijít k rozumu“. Skutečně jsem tehdy „přišla k rozumu“, alespoň v některých věcech. Hlavně v otázce mé vlastní tvorby. V té době se začínala pozvolna rozjíždět.

Diplomatická odpověď by zněla a zní, že mám vlastních originálních nápadů víc než dost, což je pravda. Mé originální světy poskytují mnoho a mnoho příběhů, které kdybych napsala, vyšlo by to nejméně na devět knih a ještě by to možná bylo málo.

Nemám takový přehled o literární sekci, jaký bych asi měla mít, nicméně moc dobře vím, jaká situace tam vládne. Nejsem si jistá, jestli by se vůbec shromáždil dostatek autorů, aby se naplnilo všech dvanáct míst. Většinou si svá pony nutkání vybíjím v RP sekci. Tohle je však svým způsobem výzva, která by se neměla odmítnout. Co si budeme povídat – bude to pro mě reklama, ne že ne. A pokud si čtenáři přes sborník najdou cestu i k mé ostatní tvorbě, pak budu jen ráda.

Myslím si, že je to hodně dobrý nápad, a trochu mě překvapuje, že s podobnými projekty nepřišel už někdo další. Jsem svým způsobem ráda, že tomu tak nebylo. Zhostil ses toho více než důstojně.

Přiznávám se – moje schopnosti ohledně stylistiky mírně pokulhávají a vyhledávání stylistických nedokonalostí mě stojí hodně a hodně energie a soustředění. Zadala jsem si menší cíl – ukázat autorům jejich nedostatky ve formální stránce.
Mnoho začínajících „spisovatelů“ si myslí, že toto mohou zanedbat. Chci jim ukázat, že to tak není. V soutěžích se na formální stránku velice dbá, a pokud chtějí autoři skutečně psát, musí si to uvědomit. Navíc – jak mohou očekávat příznivé, nebo alespoň neutrální reakce, když jejich text trhá čtenáři oči? Já jsem jen předstupeň – najdou se mnohem horší, než jsem já.

Nikdo mě vyloženě nežádal. Občas mám sama nutkání pomoci a pohrabat se kromě formální stránky v gramatice, ale dělám to jen velice zřídka. Na začátku svého vystupování na bronies jsem pomohla např. Ccodymu s jeho povídkou. Postupem času mě to přešlo a nyní dělám korekturu jen tobě. Moje chuť tohle dělat je vzácná, tak proč jí zbytečně plýtvat.

Drabble je jedna z forem „povídky“, pokud se to tak dá říct. Úkolem autora je vtěsnat děj do pouhého sta slov, což je (minimálně tedy pro mě) výzva. Kouzlo nedokončenosti a náznaků mě uchvátilo už po pár pokusech. Drabble skýtá mnoho možností, jak události jen lehce naznačit, jak navnadit čtenářovu fantazii, aby si domýšlel, co vlastně k ději vedlo, co se mohlo stát po skončení příběhu.

Aby se situace nějakým významným způsobem změnila, musí se radikálně změnit myšlení uživatelů fóra. Jaký je věkový průměr návštěvníků? Třináct? Čtrnáct? Co chcete po této generaci? Číst knihu nebo alespoň povídku na internetu nemá v dnešní době kouzlo. Proč taky, vždyť je to ztráta času. Zapneme si počítačovou hru a hned máme fantazie víc než dost. K čemu namáhat oči při čtení něčeho tak primitivního jako jsou písmena a slova? Proč zkoušet snít, když v hrách dostaneme všechno naservírované na zlatém podnose a bez námahy?

Literární soutěže byly všehovšudy pouze dvě.
První z nich byla soutěž O Dračí řád, která má uzávěrku na Silvestra o půlnoci. Před lety, když jsem do ní posílala elektronicky povídku já, existovala jen jediná kategorie a to fantasy. Nyní byla soutěž rozšířena i o sci-fi. Výhodou této soutěže je, že autor nejen obdrží od porotců kritiku jejich díla, ale má i šanci, že se dostane do sborníku, který vychází a do nějž se dostane (tuším) prvních deset.
Druhou soutěží, kam jsem psala, byli Žoldnéři fantazie. Navazují na soutěž O železnou rukavici lorda Trollslayera a jsou jednou z prestižních soutěží, která kromě Ceny Karla Čapka na české scéně existuje. Zde mají jedinou kategorii – fantasy – a probíhá tištěnou formou, kdy autorem zaslané kopie jeho povídky obdrží vždy tři porotci a ti je pak po přečtení předají dalším. Netuším, kolika rukama jednotlivé povídky projdou, každopádně prvních devět (kdysi to bylo deset) se dostane do sborníku, který každoročně vychází.
Jednou jsem se umístila 23. a podruhé 17., což v konkurenci, která vládla, nebylo tak špatné. Přesto je co zlepšovat – příště to snad bude první desítka. Ale to se uvidí.

Ano. S jedním z nich koneckonců sdílím svůj pokoj.

Všechno původně vzniklo z pocitu, že si to ty povídky zaslouží a že by to nikdo jiný na fóru neudělal. Můj předpoklad se o hodně později nakonec potvrdil.

Začátky byly mizerné, to víme oba. Zpětně to vidíš i ty, že tam je spousta věcí, které je třeba předělat a doladit. Přesto mě s postupem času Draci utvrzují v tom, že nejen oni mají potenciál, který by bylo škoda zahodit.

Mým největším úspěchem je skutečnost, že se konečně začal rodit můj originální svět, který v hlavě nosím už dobrých osm let. Postupem času se sice vyvinul v něco naprosto jiného než na začátku, přesto je to neopakovatelný pocit sledovat, jak mé děti rostou a vyvíjejí se. Největším úspěchem pro mě je, že vůbec dostali šanci se zrodit, že se někde v mé hlavě objevil ten pravý impulz, abych jim dala život.
Mým největším neúspěchem a osobním ponížením je fakt, že jsem se doposud nedokázala umístit v soutěžích lépe, než kam jsem se dostala. Mým největším selháním je, že nedokážu chrlit povídky a knihy jako na běžícím páse, jako to dělají spisovatelé typu Petra Neomillnerová, Juraj Červeňák, Míla Linc, Miroslav Žamboch a další.

Prvotní verze obsahovala všechno, co standardní fantasy obsahovat má – lidi, bohy, draky, elfy, trpaslíky a velkou spoustu magie. Postupem času jsem však dospěla k názoru, že lidé samotní jsou dostatečným materiálem k tvorbě, takže draci, elfové a trpaslíci nedostali šanci. Zanikla tím jedna celá dějová linie, která by pravděpodobně vydala na dvě knihy.
Svět je jen jedna velká šachová partie v rukách Stvořitele a jeho protipólu. Každá událost, která se stane, každý lidský příběh je jen hrou těch dvou o to, kdo bude dominantní. A mé postavy procházejí tímto světem, žijí si své (ne)obyčejné životy a snaží se přežít. Je to kruté místo, kde si nikdo nemůže být jist sám sebou, co je vlastně jeho myšlenka a co už je zásahem vyšší moci.

Každý, byť jen průměrně inteligentní jedinec by si jistě už dávno i bez nápovědy všiml, kdo se stal mým partnerem.
Mezi mé koníčky patří čtení a to hlavně fantasy knih – Eddings, Sapkowski, Tolkien, jednu dobu Rowlingová, z českých třeba Rečková, Anders (a spousta dalších, na které si teď ani nevzpomenu). Na svém kontě mám i klasiky české literatury – z nich je mým nejoblíbenějším Jan Weiss a jeho Dům o tisíci patrech. Zbytek prošel mýma rukama víceméně jen proto, že musel.
Seznam oblíbené hudby by byl hodně dlouhý. Sonata Arctica, Majesty, Hammerfall, Sabaton, Daniel Landa, Avantasia a další a další. Zkuste se mě zeptat někdy jindy a já vám ukážu svůj harddisk. Miluji i soundtracky k filmům, anime a hrám.
Bylo by jednodušší zeptat se na jídlo neoblíbené – růžičková kapusta a buchtičky se šodó. Jinak vybíravá nejsem a sním všechno. Dá se říct, že favorita ani nemám, ale když to „smrdí“ masem, je to jen dobře.

Ano, souvisí vzhledem k tomu, že bych měla být budoucím učitelem češtiny. Pokud se dřív nezblázním, nebo mě nezavřou za vraždu. Korekturu beru i jako takovou průpravu k budoucímu povolání, ať už risknu školství, nebo mě vítr zavane jinam.

Jsem kronikář. Vypravěč příběhů. Zprostředkovatel. Zastavte se někdy na návštěvu a přečtěte si osudy mých postav. Možná odhalíte, kdo ve skutečnosti tahá za nitky.

Melinye le.

Ďakujem nie len za milé privítanie, ale hlavne za to, že si ma vôbec k tomuto rozhovoru pozval.
A teraz k tvojej prvej otázke. Moja prezývka vznikla vcelku jednoducho, keď som sa dozvedel, že existuje stránka Bronies.cz a bol som pevne rozhodnutý, že seriál budem sledovať, rozhodol som sa zaregistrovať. Nastal však maličký problém. Nemal som "po ruke" žiadnu vhodnú prezývku. Samozrejme mal som nejaké staré hlavne z WoWka, ale tie sa mi k môjmu "poníkovskému" ja vôbec nehodili, plus, chcel som začať ako keby s novou identitou, keďže mnohí moderátori, ktorí už dnes na fóre nie sú, pracujú pre Wowfan.cz, ktoré som pravidelne navštevoval. (Tu som sa aj po prvý krát pokúsil písať).
Nič menej, potreboval som niečo, čo by ma vystihovalo. Chcel som, aby moja nova prezývka bola jednoduchá a ľahko zapamätateľná, a tak som si ju odvodil od svojho mena - Maroš. Teraz ju na nete neustále používam.

Cez už spomenutý web, Wowfan.cz. Jedného dňa som si prezeral fórum a na poníkov som narazil v topicu "Čo vás nedávno pobavilo". Bolo tam video Ponycraft 2, tak som si ho pozrel a potom ešte zopár podobných videí. Tiež som si všimol, že mnohí ľudia majú namiesto svojich starých avatarov majú samých poníkov, pegasov a jednorožcov. Netušil som o čo sa jedná a musím povedať, že okrem videí som sa o seriál ani moc nezaujímal. Povedal som si však, že ak je to tak veľmi obľúbené, prečo to nevyskúšať. Tak som si pozrel prvé dve epizódy, no a tu sa môj príbeh od väčšiny bronies líši. Seriál ma nenadchol, povedal som si, že je to síce fajn rozprávka, no nič pre mňa. Asi o mesiac neskôr však niekto na fóre spravil topic (no pokojne to mohol byť len jeden príspevok, už si to dobre nepamätám), o tom, že existuje fórum Bronies.cz. Mesiac je dlhá doba a za ňu som bol "nakŕmený" desiatkami pony videí, nech už to boli rôzne prerábky herných a filmových trailerov alebo rôzne PMVéčka, brony hudba a dokonca som už vzhliadol aj trocha viac epizód. Takže som neváhal a hneď sa zaregistroval a tu sa vlastne vraciame k tvojej prvej otázke.

Ako som už spomenul, svoju prvú poviedku som napísal pre Wowfan.cz, dopadlo to však takpovediac nijako. Bol som lenivý, písať sa mi už moc nechcelo a toto už staré dielko som nakoniec stratil záujem. (Ak by bol niekto zvedavý, stále ho môže nájsť v sekcii zábava pod názvom Frontline).
Potom som sa dostal na fórum Bronies.cz. Tu som spoznal veľa nových milých ľudí za čo som do dnes veľmi vďačný. Nikdy som totiž nemal viac ako jedného priateľa, a aj ten sa odsťahoval. Zrazu som mal kopu super priateľov, aj keď väčšinu len cez internet, bol som rád. Už si nepamätám kto, no jeden z nich mi asi okolo desiatej večer povedal o fanficu My Little Dashie. Bol som zvedavý, a tak som súhlasil, nech mi pošle originál. Za dva a tri štvrte hodiny som mal celú anglickú verziu prečítanú, sestra sa už hnevala, že ju budím a mama bola tiež nervózna, že ešte nespím. Vypol som teda počítač, zaliezol som do postele a konečne som začal plakať, dovtedy som všetky slzy zadržoval, aby ma nikto nevidel prejavovať slabosť, som predsa chlap, že? xD
Preplakal som asi hodinu a potom som konečne zaspal. Celý nasledujúci týždeň som bol zdeptaný a nepočúval som nič iné ako My Little Dashie Fan Music a úžasnú pesníčku od IBringDaLulz a Nameless Warning - Dashie.
Neviem ako, ma už napadlo, že to musím preložiť. Cítil som sa ako keby som mal poslanie a mojou úlohou bolo preložiť tento fanfic, aby si ho mohlo prečítať čo najviac ľudí. Po asi dvoch mesiacoch driny, upierania si voľného času, editovania prehovárania sa a nútenia sa k práci bol preklad hotový. (Omnoho neskôr som ho ešte raz prepísal, aby ho mohli ľudia čítať bez toho, aby v každej vete našli chybu).
Potom som si povedal, že aj ja by som mohol začať znova skúsiť písať, a tak vznikol môj dotearz najdlhší a stále nedokončený fanfic Vojna Harmónie, ktorý som trikrát prepisoval. Pri ňom som sa naučil asi najviac, či už ide o štylistyku, usporiadanie textu alebo používanie umeleckých prostriedkov v texte.
Neviem, či toto bolo skôr alebo neskôr, no založil som aj topic "Preklad", do ktorého dodnes môžu prispievať autori so svojimi prekladmi. Chcel som tak pokračovať vo svojom ciele, ktorým bolo, aby si čo najviac ľudí mohlo prečítať čo najviac dobrých zahraničných fanficov.
Popri prekladoch som napísal ešte zopár dielok, ktoré dnes nazývam mini sériami (Slepá púť, Princeznin strážca) plus nejaké články ako napríklad MLP Epizódy alebo MLP Background charaktery.

Po pravde si myslím, že je to len tým, že slovenský a český autori nie sú dostatočne docenení a nie sú tak dobre reprezentovaní. Nemajú šancu sa porovnáť s ľudmi, ktorí píšu po anglicky a všetku svoju tvorbu zverejňujú na stránkach ako sú Fimfiction.com a Equestriadayli.com, kde sú desaťtisícky nadšených čítateľov všetkých typov fanficov. Samozrejme, že sú tieto poviedky potom známejšie a považujú sa za lepšie ako tie slovenské a česke, keď sa našim čitateľov pchajú do ksichtu viac ako tie domáce. Naši autori majú sotva pár percent zo sledovanosti tých zahraničných, pritom aj mi máme veľmi kvalitných autorov ako je Arosis, Greytail, Memphis a mnohí iní. A toto neplatí len pre autorov Bronies.cz, ale pre väčšinu stredoeurópskych autorov.

Ako som už spomenul mojim úmyslom bolo, aby si ľudia, ktorí nevedia po anglicky alebo tento jazyk neovládajú na toľko, že si tieto zahraničné poviedky nie sú schopný preložiť sami, ich mohli prečítať v ich rodnom jazyku alebo aspoň v podobnom. (Čech po slovensky, Slovák po česky). Samozrejme, bol to hlavne môj prvý preklad MLD, ktorý ma hnal v prekladoch ďalej, po jeho dokončení som bol v depresii ešte dlhšie ako po tom čo som si ho prvýkrát prečítal. A ako tieto preklady ovplyvňujú komunitu? No, ťažko povedať, každý sme predsa len iní, no nie snáď? Mňa to primälo rozvinúť svojho spisovateľského ducha. Iných to môže doviesť k tomu, aby viac čítali alebo práve naopak, aby už nečítali nikdy nič. To je však myslím si len veľmi zriedkavý prípad. Ale predpokladám, že tieto preklady najviac ovplyvňujú prekladateľov samotných, ktorí sa v nich dostávajú do kontaktu s novými myšlienkami, novými spôsobmi písania a celkovým podaním príbehu. Je to ako čítanie zahraničnej knihy, len s tým, že príbehy sú kratšie, no je ich omnoho viac.

Túto otázku by som rozdelil do dvoch skupín.
Prvou by bol môj osobný život. Tu by som za svoj najväčší úspech považoval to, že som sa dostal na strednú školu (z čoho som mal veľké obavy, aj keď známky som mal vždy celkom dobré) no a pripočítal by som si ešte jeden, väčší úspech a to, že som zbalil dievča svojich snov svojou prirodzenou debilitou, čiže tak, že som sa správal ako to je mne prirodzené, čo sa veľa ľudom môže zdať priam padnuté na hlavu. A neúspech, ťažko povedať, človek si nerád pamätá takého veci, ale asi keď som prvýkrát (a dúfam, že aj naposledy) dostal štvorku na vysvedčení a to z matematiky.
Druhou skupinou je samozrejme moja literárna tvorba, z ktorej za svoj najväčší úspech považujem už len to, že som začal písať, a že ešte stále píšem a neustále sa zlepšujem. No a za neúspech považujem to, že som nechal až príliť zdeprimovať tým, že mi nikto nekomentoval nové kapitoly pre staršie dielka alebo čisto zbrusu nové poviedky, a tak som s tvorbou poľavil, to sa už však nikdy nestane.

Bolo to na požiadanie od jedného z moderátorov, presnejšie od Mondrogara, ktorý ak viem správne už na fóre nepôsobí. Šlo o veľkú akciu, do ktorej bolo zapojených mnoho ľudí. Mali sa prekladať všetky materiáli, ktoré súviseli s MLP, cieľom bolo vytvoriť československú wikinu pre poníkov hlavne pre uživateľov Bronies.cz Ako samotný projekt dopadol netuíšm, viem len že som sa ujal toho, čoho som chcel a to som aj nakoniec viac menej dokončil.
Viac menej pretože som nespravil popis ku všetkým background charakterom a pretože nerobím ani na popise epizód štvrtej série, a ani sa nechystám.

Ak som v posledných dňoch literárnú sekciu pozeral správne, pochopil som jedno. Najčítanejších je naozaj málo autorov, ktorí však vôbec nedostávajú toľko vzhliadnutí, koľko by si zaslúžili a už vôbec nemajú kvalitnú odozvu od tých pár ľudí, ktorí si ich diela naozaj prečítajú. Nápady ani moc nemám, pretože si myslím, žeby aj tak boli zbytočné. Existuje vôbec nejaký spôsob, ako prinútiť niekoho, aby čítal viac alebo, aby vôbec čítal? Nemyslím si, teda jedine, ak by ste dotyčného nepriviazali k stoličke, nezafixovali mu hlavu a nepostavili pred neho knížku na podstavci a neprevracali mu stránky alebo mu scrolovali nejaký fanfic. Ľudia sú žiaľ leniví, teraz nechcem povedať, žeby to bolo niečo zlé (samozrejme, ak sa to nepreháňa), aj ja som len človek a som občas leniví a nič sa mi nechce. A tiež musím uznať, že pozrieť si pekný obrázok je omnoho ľahšie ako sa prekúsavať cez desiatky stránok textu. Nie je to žiaľ pre každého.
A s väčšinou autorov som len v spojení, čiže mám sa s nimi ako skontaktovať, napríklad na Arosisa, Froldu a Memphisa ( a aj na teba) mám skype, no jediný z nich, s ktorým sa aj občas stretávam, keď vyjde čas je Memphis.

Ani nie. Starší autori už poväčšinou majú po troch sériach vytvorenú nejakú to svoju víziu Equestrie a pravdepodobne ju ani nebudú meniť, aj keby im niektoré ich predpoklady a domienky vyvrátili nové diely. A žeby nové časti vytvorili nejakých nových autorov? Skôr nie, pretože väčšina ľudí na fóre sleduje seriál už dlhšiu dobu, a keď nenapísali nič doteraz, nemyslím si, že niečo napíšu po vzhliadnutí nových epizód.
Čiže ak už, tak nová séria ovplyvní literárnu sekciu len minimálne.

O žiadnych neviem, nikdy sa mi nikto nesťažoval, aj keď viem, že niekto môže mať problém s čítaním po slovensky. Ale myslím si, že ľudia si už sami vyberú, či im stojí za to si moje poviedky prečítať, aj keď sprvu možno s ťažkosťami, no neskôr už bez nich alebo nie a jednoducho sa na nie len moju, ale na všetku slovenskú tvorbu vykašlú.

Medzi moje záujmi okrem písanie ešte donedávna patrilo karate. Tento šport som robil šesť rokov, aj keď občas s prestávkami, no teraz už v minulom roku, po sústredení, ktoré bolo cez veľké letné prázdniny v auguste som s ním definitívne sekol. Ešte mi však ostáve moja záľuba čítania, milujem fantasy a nedám naň dopustiť, tiež rád hrávam počítačové hry (predovšetkým WoWko). To hrám na oficiálnom serveri so svojou priateľkou - Kitty. Tá bola istý čas brony/pegasista. Je to veľmi talentované mladé dievča a v sekcii "obrázky" má aj vlastné vlákno, v ktorom zverejnila mnohé svoje nádeherné dielka, ktoré však nie sú ani stotinou z toho všetkého čo kedy nakreslila. Ja sám už mám od nej založený celý fascikel plný jej diel. Nejaké obľúbené jedlá ani kuchyne nemám, zjem čo mi chutí, no musím povedať, že veľmi rád ochutnávam nové veci. Mojim prvým, doslova exotickým jedlom bola pizza so zapečenou chobotnicou, bola úžasná. (chobotnica) A k hudbe. Ja celkovo počúvam všetko, je mi jedno o aký ide hudobný štýl, skupinu (pokým sa nejeká o One direction a im podobným) alebo o akého ide interpreta (ak nejdeo Justina Biebera, Miley Cyrus atď.). Pesníčka alebo song ma musí jednoducho niečim zaujať, nech už to je text, melódia, zvuk, hlas. Mám rád zvieratá, predovšetkým psy, naopak moja priateľka je nevýlsovný "kočkomil".

Rozhodne ju mám v pláne ďalej rozšírovať a vylepšovať. Chcem sa teraz však venovať viac svojej "nezávislej tvorbe", ktoré nemá nič spoločné s poníkmi alebo s inými seriálmi a fandomami.

Či fanúšikom neviem, pretože si nemyslím, že nejakým mám, no tej hŕstke verných čitateľov by som odkázal toto. Podporujte svojich obľúbených autorov, dávajte im konštruktívnu kritiku, aby sa mohli zlepšovať, ukážte im, že im naozaj stojí za to, aby si sadli a hodiny pracovali nad poviedkami, ktorými vás zásobujú. Buďte aktívny a prejavte záujem.