Ahoj. Moje přezdívka vznikla náhodou, až tady na bronies. Winter breeze znamená něco jako Zimní vánek a myslím, že vystihuje moji osobnost. Zima se může zdát krutá, ale je jemná a křehká. A vánek je přelétavý, vždycky se však zastaví, aby někoho pohladil po tváři.

No, už od malička jsem měla ráda koně. O seriálu jsem okrajově věděla, ale znáte to. „Pf, kreslený seriál pro děti.“ Pak jsem uviděla jeden díl, ale bohužel ne do konce. Zaujal mě, a to i přes nekvalitní český dabing. Pak seriál upadl v zapomnění. Až do léta 2013. Byla jsem v Řecku a při brouzdaní po youtube jsem narazila na MLP parodii na jednu hru. Našla jsem si první díl v angličtině. „Proč to nezkusit?“ Kreslené seriály jsem měla ráda a starší MLP se mi taky líbilo. Tak jsem viděla první díl. Druhý, třetí a čtvrtý. Je zajímavé, jak rychle se dá upadnout do závislosti na seriálu. A k Bronies jsem se dostala tak, že jsem brouzdala po netu. „A hele-fanoušci MLP. Kdo ví, co jsou zač“. Na nějaký čas to zase upadlo do černé díry v mé hlavě, ale pak mi to nedalo. Zaregistrovala jsem se. Ihned jsem zjistila, že je to jenom dobře. Už dlouho jsem se chtěla podělit o názory na tento výjimečný seriál a teď jsem k tomu měla příležitost. Rychle jsem si našla přátele, a začalo se mi tu líbit.

Jsem velice tvořivý člověk. Po měsíci stráveném na Bronies jsem samozřejmě nepřehlédla literární sekci. Ta mi nasadila brouka do hlavy. „Proč nedat této komunitě k Vánocům něco hezkého? Třeba povídku s MLP tématikou.“ A tak jsem napsala Hříbátko se sirkami a ohlasy byly docela pozitivní. Proto jsem se rozhodla zveřejnit i další svou tvorbu.

K psaní jsem měla vztah už od mala. Ráda jsem četla a měla velkou fantazii. A to je k psaní už jen krok. První „povídku“ jsem napsala v osmi letech. Doteď ji mám schovanou. Vždycky mé rozesměje. Byla psaná větami dlouhými asi tři slova a to nepočítám pravopisné chyby a logiku děje. Ale byla jsem tehdy na ní hrdá. Pak jsem dost dlouhý čas četla. Přes Letopisy Narnie, Metráček, Robinsona a jiných lahůdek jsem začala mít ke čtení ještě větší vášen. Slohovky ve škole mě bavily, zúčastnila jsem se také hodně soutěží. Dosud mým největším úspěchem byl postup mezi 35 nejlepších děl v soutěži Fantastická povídka s mou prací Jak tomu bylo, je, a bude, SPOGU. Příští rok téhle soutěže se plánuji zúčastnit znovu a zkusit své štěstí. Jinak asi tři roky usilovně pracuji na své plánované knížce. Jmenuje se Strážci Světla, a dávám si opravdu záležet na všech postavách, ději i prostředí. Mimo literární tvorby ještě maluji, zpívám a často vymýšlím texty či básně. K psaní mám ale nejblíže a myslím, že to tak i zůstane. Je to součást mého života a dělit se s ostatními se svými pocity a nápady, pozvat je do svého vlastního světa je něco úžasného.

Promiň, tak to tam umaž, já to řeknu znova A promiň, někdy se prostě rozkecám...

Moje knížka se mi v hlavě tvoří už dlouho. Sympatizuji se svými postavami a začínám je mít opravdu ráda. Což se, myslím k psaní knihy hodí. Znát své postavy. První díl je o čtyřech dívkách, které se náhodně střetnou a započnou dlouhou cestu za Strážci Světla, kteří by jim mohli odpovědět na jejich otázky. Plány se jim snaží překonat zlo, které se jim neustále staví do cesty. A dívky se musí opravdu semknout, aby je překonaly a dostaly se do cíle. Víc neřeknu, ale nastíněných mám devět dílů, které plynule navazují na děj první knihy. Jsem osobně moc zvědavá, jak to s prvním dílem dopadne, jestli ho někdo bude číst, nebo jestli ho někdo bude chtít vydat. Ale jedno vím určitě - že se svého snu nevzdám a budu za něj bojovat.
Chvályhodné, věřím, že mnoho autorů tohle zažívá a touží po vlastní knize. Vždyť i já nejsem výjimkou. Sleduješ dění v literární sekci? Co si o něm případně myslíš?
Moc se mi nelíbilo napětí mezi obrázkovou a literární sekcí. Vždyť je hloupé. Líbí se mi, že jsou na Bronies i objektivní kritici a že se tu najde spousta vynikajících MLP autorů. Jsem za tuto sekci ráda, tvorbu v ní sleduji a hledám v ní rady. Také je dobré, že i noví autoři mají prostor se vyjádřit a „probojovat“ se mezi čtené autory.

Aidrien mi dost pomohla opravit mé chyby, s Rwakkem se chystám hrát RP, znám se s Empíkem, Santhirasem, Keranisem, s Katrinkou, Universe genesis... Docela dost autorů, ale většinou je naše společné téma něco jiného, než literatura.

Všechno možné. Přes úvahami nad životem po úplné zbytečnosti. Se Santhirasem jsme psali recepty na toho druhého, s Keranisem o psaní, dělal mi korekturu děl, za což mu mockrát ještě jednou děkuji. Dokážu se bavit o čemkoliv, takže to pro mě není problém. Jsem ráda za optimismus, který mi dávají do života

Úspěchem bude asi to, že jsem se dostala k literatuře, to, že jsem dosti lidem pomohla z těžké situace a to, že jsem postoupila do zmíněné soutěže. Neúspěchů bude dost. Ve všech soutěžích není možné uspět, ale prohry mi nevadí.

Přivedlo mě k ní osvícení, že nejlepším způsobem, jak poznat svůj svět, je pozvat do nich někoho jiného. Strašně se mi líbí myšlenka, že neznámého člověka do tohoto světa uvedete a nadšeně mu ho představujete jako své milované dítě. Někdy je nepříjemné, když se pozvaný chová jinak, než bychom chtěli, ale s tím se musí počítat. Spojitost s literární sekcí vidím dost velkou. V literární sekci autor představí svůj svět, jako jeviště a odehraje v něm děj podobný divadlu. V RP autor představí jeviště a potom na ně pozve hráče, kteří hrají mezi sebou, utváří charaktery postav a sami vybírají, jak příběh dopadne. Dohromady, ruku v ruce, jsou výborným způsobem jak povzbudit svoji představivost, naučit se vytvářet postavy a hrát za ně.

Ano, myslím, že ano. Nová série znamená nové příběhy, nové postavy a (snad i ) nové fanoušky a tvůrce. Již na začátku série najdeme mnoho odpovědí i otázek, které nás donutí přemýšlet. „Co kdyby... Nebo jak by...“ A otázky postrčí naši fantazii a ta vyprodukuje úžasné nápady a plány. Doufám, že čtvrtá série zároveň přinese nové příběhy do Fan-fiction tvorby.

Oblíbené koníčky: Těch bude hodně. Ježdění na koních, malování, čtení, psaní, jazyky, zpěv... Hudba- Poslouchám od všeho něco, ambientní hudba se mi třeba hodí k psaní. Poslední dobou se mi začíná líbit i MLP dubstep. Jídlo- zbožňuju lazaně, všelijaké těstoviny, hovězí maso. Jsem závislá na Snickerskách a Raphaelo, rybízovém džusu a jiných lahodných věcí. Poslední otázka asi zajímá již hodně Bronies, nad tím se pouze pousměji (tajemná Winter zůstane tajemná). Jinak okolí mě má rádo, někdy jsem melancholická, ale většinou srším optimismem. Dost lidí mě považuje za chytrou. Na každém vidím to nejlepší a snažím se pochopit chování i těch, které v lásce příliš nemám. A to je o mě asi stručně vše

Aby se nikdy nevzdávali. Někdy je snadné před problémem či výzvou utéct, ale lepší je bojovat. A že život je jako dálnice. Můžete jen hlavním směrem, ale najde se dost odboček. Někdy je dálnice rozbitá a kodrcavá, jindy rychlá a snadná k překonání. Vždycky ovšem končí, a proto je zbytečné zastavovat, nebo vracet se, protože jinak nikdy nedosáhnete svého cíle. Buďte odvážní, vnímaví a nezlomní Bronies. Vždycky tu bude světélko, které pro vás zasvítí a vyvede vás z temnoty. To je snad vše
A čtenářům vzkazuji, ať mají trpělivost s mými výtvory a fanouškům, že se pokusím je nezklamat a vždy jim vylepšit den

Nebude mi to vadit, ty jsi tady teďka šéf. A k mojí přezdívce. Je to postava, kterou jsem vymyslel. Původně to byl strážce duší z mého vlastního světa, který sloužil pro hraní Dračího doupěte, ale nakonec jsem byl přáteli označen zrovna za tohoto blázna, co v jednu chvíli dělá problémy a v další chvíli vám dává dárky lepší než Santa Klaus. A jak mi tak začali říkat, tak jsem to nějak přijal za své.

No, je to tak komplikovaná postava, která se během devíti let měnila, že to snad ani není možné. Každopádně se s prvotního záporáka dostala na úroveň nového typu herních postav. Takzvaný průvodce, co hráčům někdy pomáhá a někdy škodí. Vždy je ale hlídá.
A k jeho osobnosti? No, miluje bádání i nad nesmyslnými problémy, jako je jak přenést myšlenkou jedno slovo z knihy do polévky. Pro svou vlastnost slyšet a mít všechny duše ztratil duši vlastní. Může být kýmkoli, ale nikdy ne sám sebou. Nenávidí násilí, ale pokud ho někdo dělá za něj, tak to překousne. Je vnitřně zvrácený a dlabe na nějaké city nebo principy. To je asi základ, co k němu mohu říct.
PS: je jen část mé osobnosti. Každá má postava je něco, co jsem, nebo bych mohl být.

Dá se to tak říct. Přece jen už strašně dlouho vytvářím postavy do svého vlastního světa. Musel jsem být velice kreativní, když nad tím tak přemýšlím.

Povětšinou nezveřejněnou. Pravda, Draci míří ke hvězdám z nich sice také čerpají v několika bodech, ale zatím jediné, co jsem z toho světa zveřejnil, bylo pár drabblů a jedna povídka s názvem Schody.

No, podmět mi dala Aidrien, když jsem se s ní bavil o dracích. A pak mě to napadlo, napsat dílo o svých přátelích v podobě draků. Ne jenom o přátelích, ale o lidech, co významně ovlivnili můj život. A tak jsem se začal ptát všech, co jsem znal, a dostával povolení. Začínali se rodit draci, kteří nakonec ožili svým vlastním životem. Už od začátku jsem ale věděl, že všichni přežít nemohou, a tak jsem se dlouho trápil, kdo pro dobro příběhu musí nakonec zemřít.
Draci jsou něco, na co jsem opravdu hrdý. Nikdy by mě nenapadlo, že dokážu napsat tak dlouhé dílo, které ještě navíc nekončí. A nikdy by mě nenapadlo, že se objeví čtenáři, které to zaujme, a nejenom lidi, co tam i vystupují. Musím říct, že ho čte pár lidí, co jsem ani neznal nějak dobře a poznal je právě díky tomu. A také můžu říct, že ne všichni, co tam vystupují, to dílo čtou.
Každopádně se těším, až jednou draky dokončím a myslím si, že to dokážu dotáhnout do konce.

Kapitola 21. Velice krutá kapitola, která velmi ublížila Aidrien. Byla to první kapitola, první věc, co mi nedokázala opravit. Navíc to byla první kapitola ve chvíli, kdy jsme se dali dohromady. Tehdy jsem se nenáviděl za to, co dělám jí, drakům a částečně i sobě. Mám ošklivý zvyk dělat ze záporáků stvůry… I když v dracích se dá někdy těžko polemizovat o tom, kdo je stvůra a kdo ne. Stejně jako v životě.

Jedno slovo – pračka.
Nebo raději více slov. Bylo to 22.3.2013, když si Aidrien na skype skupině, kde jsem byl stěžovala, že jí vytekla doma pračka. Já ten den měl odpolední a toužil jsem si povídat. A tak jsme se dali do hovoru a seznámili se.

No… Dlouho jsem nad tím přemýšlel a mohu s úsměvem říct, že pořádně nevím. Nepíši nic veselého až na jednu pohádku. Moc rád bych ale zasáhl čtenářovo srdce, aby se zamyslel nad tím, co jsem vlastně chtěl říct. Ať už se jedná o Lucky Stara, Neopouštěj mě nebo Starý Apache. Každá ta povídka byla něco, co jsem musel napsat. Prostě mi ta myšlenka uvízla v hlavě a já ji musel sepsat. Nikdy jsem se naučil psát pro lidi a hlavně kritiky. Věřím, že by mě roznesli na kopytech jako nic. Ale přesto jsem pyšný na to, co jsem napsal. Nikdy dřív jsem nic produktivního neudělal. Ale zpátky k mojí tvorbě. Myslím si, že jak jednou řekl Zmok, pokud se nemýlím, že se opravdu snažím hrát na city, a proto pokud čtenář je na dané téma nenaladěný, bude se mu ta povídka zdát nudná.

Uff… Je to opravdu nutné? Je toho strašně hodně. Nemohl bys být konkrétnější? Myslíš ohledně lásky, existence, náboženství nebo jak? Kam bych se měl vydat?

No. Věřím, že Bůh existuje, ale nezajímá mě to. Podle mě se o nás svět zajímá, jen když chce. Já žiji podle svých nejlepších představ a ideálů a pokud se náhodou shodují s jeho učením, nebe mi vadit nebude, ale pokud mi na konci řekne, že mám být zničen, hrdě mu do očí řeknu, že ničeho nelituji a pokud si myslí, že jeho nebe je dokonalé, tak pro mě rozhodně ne.

Ano, i když jinak, než mě vychovávala má rodina a církev. Také jsem studoval chvíli teologii, než jsem toho pro rozpory ve věrouce nechal.

Vychovali mě adventisté a tohle by bylo na dlouho. Ale třeba nevěřím, že bůh musí bát trojjediný, nebo že to není mimozemšťan. Není pro mě důležité, že Ježíš zemřel na kříži za naše hříchy. Musím žit tak abych se za sebe nestyděl. A to v některých bodech adventismu bylo. Kdybych se jen přetvařoval, nakonec bych zmizel úplně. Pak je tu otázka Soboty, čistého a nečistého jídla a tak. Myslím, že bych našel na celých 28 věroučných článků adventismu nějakou věc, co se mi nelíbila.

Víra je dobrá a i ateista něčemu věří a to tomu, že víra neexistuje.

Rád píšu. Hraju wowko, lolko a wotko. Vymýšlím svůj vlastní svět. Miluji svou přítelkyni a snad i budoucí družku. Mám rád anime a hudbu. Poslouchám skoro cokoli. Rád čtu povídky s fóra i přímo dobré knihy (hlavně fantasy, ale když najdu něco, co mě zaujme, tak proč ne). A také jsem rád, že mám dobré přátele, s kterými si mohu popovídat. Kdysi jsem jich moc neměl, ale od chvíle, kdy jsem se přidal na Bronies.cz, mi jich dost přibylo k nelibosti některých starých. A jednu úchylku tedy zveřejním – mám rád dívky s brýlemi. Dodává jim to kouzlo, které miluji.

Anime sleduji od střední školy a podle dokoukaných věcí mi to píše, že jsem u anime strávil 133 dní života čistého času. Nepočítám ale neuzavřené série, nebo rozkoukané. Ohledně hudby. Mám rád vše co se mi líbí a v každém žánru jsem zatím našel aspoň jedince, co mě zaujal. Od japonské Enky po heavy metal. A knihy? Kdysi jsem měl rád a stále mám rád Harryho Pottera. Ty knihy mě dost spojují s mým otcem, který je zarytý fanda toho světa. Pak mám rád i klasiku jako Robinson Crusoe nebo jak se to píše. Pán prstenů, Belgariad, a mnoho dalšího. Také miluji knížky o tajemnu a hlavně kryptozoologii..

Dal si párek v rohlíku, nebo pizzu. Mám poměrně hlad.

Napsat knihu, postarat se o Aidrien jako správný muž a přečíst si její knihu.

Hmm, tohle je záludná otázka, na kterou nemohu odpovědět. Myslím si, že ničemu. Kdybych to udělal, asi bych nikdy nepoznal Aidrien.

Téhle otázky jsem se bál. Co bych tak vzkázal. Budu moc rád, když mě budete číst a sem tam mi dáte nějaký komentář. Budu moc rád pokud se mi mezi vámi podaří najít další přátele a zajímavé lidi. A za třetí, budu moc rád, pokud mi jednou Aidrien řekne ano a potom některé z vás asi čeká pozvánka na jistou událost.

Ještě jednou děkuji a přeji pěkný den
Jistě, jsem neustále připraven odpovědět na jakoukoli otázku, ale některé chtějí čas a správné místo na zodpovězení. Také děkuji za rozhovor.