Hodnocení tématu:
  • 4 Hlas(ů) - 4.5 Průměr
  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
Tajemno a záhadno
#1
Myslím, že by to snad mohlo být docela zajímavé téma a co jsem se tak díval tak něco podobného tu ještě nebylo nebo jsem si toho nějak nevšiml. Určitě se některým z vás už stala nějaká záhadná a nevysvětlitelná událost nebo i taková ze které by běhal mráz po zádech?

Zde by jste mohli psát vaše zážitky nebo různé strašidelné historky co se vám staly nebo jste o nich slyšeli. Já osobně si myslím, že něco jako duchové nebo podobné věci okolo můžou být skutečné, protože mě osobně se už několikrát přihodily dosti zvláštní příhody a někdy při nich běhal až mráz po zádech.

Tak tědy začnu takové tři záhadné a tajemné události co se mi přihodily.

První byla když jsem tehdy onemocněl a musel jsem na operaci. Bohužel se to nevyhnulo komplikacím a já příbližně na 15 sekund zemřel. Během té chvíle jsem si však zapamatoval zvláštní sen kdy jsem se ocitl na křižovatce. Křižovatky samy o sobě mají připisovaný silný magický význam. Předemnou byl velký a starý les a před tím lesem seděla stříbrnná liška se zvláštní rudým, spirálovitým znakem na pravé tváři. Vlevo byla poušť a na pravo byly zase rozsáhlé louky a pole. Nevěděl jsem, kterým směrem se vydat a než jsem stihl vykročit tak jsem se probral z narkozy. To, že jsem tehdy na chvíli zemřel jsem se dozvěděl až o hodně později a rodiče mi to řekli asi možná jen kvůli tomu když jsem jim řekl o tom snu. Od té doby se mi docela často stávají zvláštní úkazy a poslední dobou se tyhle věci začínají stávat i lidem v mém okolí. Nejdříve jsem si myslel, že blázním, ale po tom co jsem začal slýchávat od jiných lidí, že se jim stávají podobné věci tak jsem to začal brát vážněji.

Další taková událost byla pár měsící od té první a z dlouhé chvíle v rehabilitačním ústavu jsme se rozhodli, že zkusíme vyvolávat duchy. Nikdy bych to znovu neudělal i kdyby mi za to měli zaplatit. Jenže tehdy jsme s tím všichni souhlasili, protože to bylo zajímavé rozptýlení v těch stejných dnech pořád dokola.
Počkali jsme do večera a pak jsme se sešli v hale a začali klasicky vyvolávat. Byl to jednoduchý obřad u kulatého stolu se svíčkou. Fungovalo to tak, že každý kladl otáky a podle plane svíčky se dalo údajně zjistit jak duch odpovídá. Když se ohla do leva tak to znamenalo ne, když do prava tak ano a pokud byla nehnuta tak to znamenalo, že nezná odpoveď. Myslím, že tomu tehdy nikdo nijak nevěřil a snad všichni jsme to brali jako zajimavé zpestření než jako něco jiného.
Zle začalo být ve chvíli když si někteří začali z toho dělat vyloženě srandu. Jakoby odnikud začala přicházet bouře a už tehdy jsme začal mít nepříjemný pocit. Jenže oni stále pokračovali a bouře se blížila. Už i ostatním přestávalo být do smíchu až na jednoho ten stále rýpal až to došlo do bodu kdy se začali dít přímo děsivé věci. V jednu chvíli (bohužel si už nepamatuju co přesně řekl) řekl něco dosti urážlivého a v tu chvíli uhodil blesk nedaleko od nás. Nad hlavou nám vybuchlo světlo a v zavřené místnosti zafoukal silný poryv větru. Nakonec z venku třikrát hlasitě zabouchal na okno, když jsme se ale podívali ven nikdo tam nestával.
V tu chvíli přestalo být do smíchu i tomu poslednímu. Ta žena, která nás na to tehdy přemluvila byla vyděšena k smrti a řekla, že on tehdy zašel příliš daleko a že tohle bylo poslední varování. Nikdy více bych to už nechtěl znovu zažít a přesto si říkám jestli to nebyl jen nějaký dobře promyšlený vtip. Tak či onak to se už nedozvím a stále mi z té noci běhá mráz po zádech.

Poslední věc co se mi stala vlastně docela nedávno. Bylo to když bylo první kolo volby prezidenta a volební místnost byla v mé bývalé školce. Byl to normální den a nezdálo se, že by se mělo stát cokoliv zvláštního. Šel jsem si pro lístek a procházel jsem kolem jednoho staršího a elegantně oblečeného pána. Jeho oblek mě hned zaujal, protože vypadal jako ze starých filmů. Celou dobu se na mě s úsměvem díval a já měl takový zvláštní pocit jako bych toho pána od někud znal. No nevěnoval jsem tomu až tak nějakou pozornost. Až do chvíle když mě ten pán náhle oslovil jménem. Podíval jsem se na něj a on s velmi příjemný úsměvem řekl něco jako: Rád jsme tě zase viděl. Ty jsi ale vyrostl. Pak si nasadil klobouk a hůlkou vyšel ven. Byl jsem z toho celkem překvapen a jak jsem došel domů tak jsem to vyprávěl rodičům. Ti se na mě překvapeně dívali a pak řekli, že přesně takhle vypadal můj praděda, který ovšem zemřel když mi bylo nějakých 5 let a nemohl jsem si ho pořádně pamatovat. Tyhle slova mě usadily do židle. Nevím co to tehdy bylo, ale stále na to musím myslet.

Takových příběhů se mi stalo mnohem více, ale pro začátek to snad bude stačit. Doufám, že nejsem jediný komu se sem tam stanou takovéhle věci a jsem zvědavý i na vaše příběhy jestli nějaké budou. Snad to nebyla hloupost zakládat tohle téma, ale už jsem měl tohle nutkání delší dobu tak snad to nebude úplná katastrofa.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.



Odpovědět
#2
Hezké Twilightsmile

Mě i přesto že jsem se magií, okultismem a nevysvětlitelnýma jevama chvilku zabýval se nic zvláštního nestalo..vlastně ano. Jinak pozor - Nikdy nevyvolávejte ze srandy. A ani kdyby jste měli důvod.

Takže..když jsem s okultismem začínal..tak jsem s ním prostě začal Rainbowlaugh nikdy jsem nedělal nějaký ritual a ani dělat nebudu..vím co to umí. Jen jsem čerpal informace. Každý den chodím kolem takového lesíka..ze kterého jde strach. Prostě jakoby křičel vstoupíš sem jen jednou, nebo nechoď sem. No..a jednou ráno jsem šel do školy po cestě která vede do toho lesíka. A pak jsem si řekl že to budu ignorovat a vstoupím. Udělal jsem do lesa krok, něco kolem mě neskutečně rychle proletělo (postřehl jsem jen něco ve tvaru "člověka") a trefilo to malý stromeček přede mnou..divoce se rozhoupal. Zajímavé ale je že to "zlo" (ten pocit) už tam není. Tedy je..ale ne v takové formě.

To se stalo mě. Co to mělo znamenat to nevím..život jde dál.
Just a random pony with muffins!
Odpovědět
#3
Kdybych měl někdy něco dělat, tak bych si maximálně pořídil bílou róbu a zkusil bílou magii Rainbowlaugh
Vorsicht! Grenate!
Odpovědět
#4
Moment..tu vlastně praktikuju Pinkiehappy spolu s pár kinezema Rainbowlaugh na to jsem nejak zapomněl :-D
Just a random pony with muffins!
Odpovědět
#5
Pár divných věcí se mi už stalo. A myslím, že mám jakýsi důkaz posmrtného života. Někteří říkají, že to je blbost, ale já tomu věřím až k tomu chovám respekt.


Odpovědět
#6
Stalo sa to asi 2 roky dozadu..Bol večer ako každý iný no tento bol trochu iný..Maly sme doma v byte asi 3. týždeň mačku ktorú sme si priviezli od babky.Boli sme v kuchyni a mačka sedela na stoličke a z ničoho nič sa začala pozerať na chodbu na stále jedno miesto. Nie a nie aby s toho miesta spustila oči. Dávali sme jej pred nos klobásku a nič. "Naježil" sa jej chvost a stále sa tam pozerala a potom začala aj vrčať. Stoličku na ktorej sedela otec chytil a nazdvihol ju trochu do vzduchu. Normálne by zoskočila ale teraz nič.. Potom mačku zobral a odniesol do obyvačky a odtiaľ sa stále pozerala na to jedno miesto celá "naježená".Mysleli sme si že tam asi vidí nejakého ducha či čo.. A potom za pár dní mama zistila že jej umrela nejaka kamoška alebo nejaký príbuzny to presne neviem..
Molestia is watching you when you are on the toilet Trollestia
I'm big Sonic fan
Odpovědět
#7
Před asi dvěma lety, jsme se se spolužáky sešli u jednoho lesa. Zůstali jsme tam až do tmy protože to nebylo daleko od města. Měli jsme baterky. Byli jsme na kraji lesa. Začali jsme do něj různě svítit a postupně (už byla tma) jsme sestupovali do lesa. Viděli jsme takovou skalku. Šli jsme k ní a když na ní spolužák stoupnul, tak nám baterky zhasly a v dálce jsme viděli nazelenalé světlo. Vypadalo jako člov+k v nějaké... uniformě nebo tak nějak a přibližovalo se k nám. Asi 10 metrů před námi tak se ztratilo. Všichni jsme byli po_raní až za ušima a běželi jsme do města.
Do toho lesa už jsem v životě nevkročil a šel bych tam jenom z silovým polem. Applejackunsure
Vlastně nikdo z nás tam od té doby nebyl. O tom lese už se prý v minulosti něco povídalo. Je taky fakt že tam za Prusko-rakouské války měli pruské jednotky pohřebiště.

Znám i další příhody, myslím že jsem si to dokonce někam napsal. Příště postnu další.
suh dud
Odpovědět
#8
Oggy123: Taky máme doma 3 končky a něco podobné se už taky stalo. Ale já je někdy jakoyb cítím nebo spíše cítím přítomnost něčeho dalšího něčeho zlého a poznám to i podle zvířat. Taky se nám stalo, že náš kocour si klidně ležel v obýváku když ho něco zaujalo na stropě. Pořád se tam díval a pochvíli taky začal syčet a ježit se. Nedalo mi to a i když jsem byl dosti vyděšený tak jsem vzal foťák a vyfotil to místo. Na fotce jsem si pak všiml jasného ghost orbu. Taky jsem o tom četl a viděl dost videí. Do té doby jsem is myslel, že je to jen nějaký speciální efekt, ale od té doby vím, že ať už je to cokoliv, tak je to skutečné.

To je taky spojité s tím, že mám pocit, že někdo příjde do místnosti a i cítím, že i dýchá za zády, když se ale otočím tak zjistím, že jsem v místnosti sám. A další je, že asi tak necelé 2 roky vidí každý kdo je u nás zajímavý přízrak nebo co to je. Má to podobu černé kočky. Vždy to dokážete zahlédnout jen koutkem oka jak se míhne po zemi nebo si všimnete i s pocitem, že se vám černá kočka přátelky otře o nohu, ale když se podíváte pozorně tak zjistíte, že tam žádná kočka není.
První jsem to začal vidět já, ale nikomu jsem se o tom raději nezmińoval. Jednoho dne ke mě však přišel kamarád a zeptal se mě jestli máme doma černou kočku a já mu řekl, že ne a proč? A on mi řekl, že se mu zdálo jako by k němu přišla černá kočka a chtěla pohladit. V tu chvíli ve mě hrklo a pak jsem se mu svěřil. Zeptal jsem se i rodičů a jim se stávalo to samé.
Je zajímavé, že teď na podzim k nám od nikud najednou přišla pravá černá kočka a je to obrovský mazel. Nevím odkud se vzala, ale je hodně mazlivá a od té doby kdy přišla ona tak už nějakou dobu nikdo ten přízrak neviděl....
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.



Odpovědět
#9
bronies.cz/Vlakno-Nadprirozeno-a-jine-podobne-jevy
I once dug a pit and filled it with clouds....or was it clowns.... well whichever it was it began to smell...Ahah! must have been clowns. Clouds don't smell, they taste of butter. And tears.
Odpovědět
#10
Mno tak nějak to tu zamrzlo tak tady tedy zatím aspoň zase já napíšu pár událostí co se staly.

Zrovna dneska se přímo v naší škole stala zvláštní věc i když to mohla být jen náhoda. Už od rána co jsem přišel do školy jsem tam měl takový zvláštní pocit, že je tam něco jinak než obvykle, ale snažil jsem se to ignorovat. Po chvíli začaly po celé škole zvláštně blikat světla a rapidně se ochladilo i když topení bylo skoro rožhaveno až do ruda. Jako poslední kapka i když venku to na vítr nevypadalo tak se náhle několik oken rozletělo se silným průvanem.
Potom to tak nějak utichlo a asi po hodině k nám do třídy vešel jeden z učitelů s doprovodem dvou podivně vyhlížejících chlápků co dost připomínali lovce duchů. Bohužel jsem moc neslyšel z toho co si říkali ale co jsem postřehl tak ten učitel říkal něco jako, že to začalo ve vyšším patře v jedné kanceláři a pak jsem slyšel jak říkal, že se tam náhle otevřely šuplíky a vylétly z nich všechny papíry do vzduchu a pak, že se to začalo dít i jinde.
Se zaujetím jsem je začal sledovat a toho si všiml ten mladší a dosti nehezky si mě začal přeměřovat. Hned potom tomu druhému a učiteli řekl,, Snad abychom šli dále. Ještě toho musíme dost projít. Hned potom odešli a vše se více méně vrátilo do normálu jen taková zvláštní a stížena atmosféra zůstala. Jak jsme potom v jiném patře čekali na další předmět tak jsem na ně narazil znovu. Čekal jsem na chodbě před třídou a oni kontrolovali třídy na opačné straně chodby. Cosi měřili a zapisovali a ten mladší si mě znovu všiml a celou dobu co tam stáli mě sledoval. Neměl jsem z toho dobrý pocit no a potom šli kdesi do sklepa školy.
Je možné, že tam byla jen porucha elektřiny což by vysvětlovalo to blikání a oni mohli být jen elektrikáři, ale celkově to bylo nějaké divné.

Další taková a o dost nepříjemnější situace se mi stala pár měsíců zpátky když jsme se pozdě večer vraceli z jednoho výletu domů. Bylo těsně před půnocí a já přišel domů o něco rychleji než ostatní. Bylo zavřeno a já na ně čekal. Najednou jsem myslel, že přicházejí, protože jsem za sebou uslyšel kroky, když jsem se ale otočil tak tam nikdo nebyl.
Hned po tom jsem u sousedů zaregistroval nějaký pohyb. Kvůli tmě jsem pořádně neviděl co to bylo, ale první co mě napadlo bylo, že se někam odebírá soused. Když jsem se tam pořádně podíval tak jsem si všiml, že to byla podivně bledá postava co se jakoby vznášela nad zemí. Pořád jsem si jen myslel, že jen nějak špatně vidím. Najednou ta postava dopadla na všechny čtyři nohy a podivně si zkroutila ruce a skoro to vypadalo, že cosi hledá či čenichá.
V tu chvíli jsem skoro ani nedýchal a jen jsem doufal, že ostatní brzy dorazí. Chvíli jsem tam bez pohybu a skoro bez dechu stál a doufal, že ať je to cokoliv tak si mě to nevšimne. Což se bohužel nestalo. Náhle se ta věc přestala hýbat a jenom jsem viděl jak to zvedlo hlavu a zadívalo se to přímo na mě. Viděl jsem jen dvě bílá a lesklá očka jak zářila ve tmě a když už to vypadalo, že se to odebírá mým směrem tak přišli ostatní.
Byl jsem orosený potem a bledý jako steně a když jsem se tam znovu podíval tak tam už nic nebylo. Byl to asi jeden z nejděsivějších zážitků vůbec a dodnes netuším co to vlastně bylo a ani to nechci vědět.

Jako poslední událost co tu dneska napíšu se stala už před delší dobou. Odehrálo se to v létě na jednom aquaparku. Bratranec mi pořád říkal, že ho tam něco sleduje a sem tam se potopil a dělal, že je z toho hodně překvapený. Myslel jsem si, že si ze mě jenom utahuje a tak jsem tomu nijak nevěnoval pozornost. Když jsme však odcházeli už domů tak jsme procházeli skrze automaticky otevírací dveře co reagují na pohyb a samy se otevřou. Když jsme už byli takovýh 50 metrů odedveří tak se náhle samy od sebe otevřely i když tam nikdo jiný nebyl kromě nás.
Když jsem se na to s překvapením díval, tak mi jen bratranec řekl,, Vidíš já jsem ti říkal, že po mě něco jde". Každopádně pak už byl docela klid, ale bylo to celkem zajímavé.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.



Odpovědět


Přejít na fórum:


Uživatel(é) prohlížející tohle téma: