02.07.2015, 02:29
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 05.02.2016, 11:41 uživatelem Luna May. Edited 2 times in total.)
Světelnou rychlostí, tedy ať jsem politicky i fandomově korektní - rychlostí duhy, se má cesta chýlí ke konci, už mi chybí jen poslední operace, po které si budu moct změnit doklady. Chtěla bych však napsat popis průběhu mé "přeměny". Jak pro sebe, tak pro kohokoliv, kdo o ní také uvažuje.
Nebudu popisovat své dětství, ale začnu od rozhodnutí - navštívit sexuologii a začít proces přeměny pohlaví. To se stalo v květnu roku 2013. Paní doktorka Fifková mě vpustila do své ordinace a posadila mě do speciální místnosti, která je vybavena co nejvřeleji, protože se její pacienti musí cítit příjemně. Když jsem se v březnu objednávala, tak jsem paní doktorce napsala email o tom, že se informace nesmí dostat na povrch kvůli mé kariéře a ona si to na naší schůzce samozřejmě nepamatovala ani proč za ní jdu. Informace o mé situaci ze mě šly na povrch velmi neochotně, protože jsem nebyla vůbec zvyklá mluvit o transsexualitě, ale dostala jsem od paní doktory menší implicitní ultimátum a zvládla jsem to . Paní doktorka mi vysvětlila proces v ČR a něco z toho pro mě bylo i nové, protože jsem měla informace jen ze zahraničí. Po této schůzce mi spadl obrovský balvan ze srdce.
Dostala jsem instrukce, abych se objednala na endokrinologii a psychologii. To jsem také obratem udělala. Dvojice lékařů Weiss a Weiss si už na mě brousili zuby .
Hned druhý den jsem měla termín na endokrinologii a bylo to poprvé, co jsem měla na žádance k odběru estrogeny. Ó, jak jsem byla červená , ale zvládla jsem to a nikdo nehnul ani brvou, jen se pan doktor ptal, jak mě má oslovovat. Zatím jsem totiž měla mužskou prezentaci.
A nastal čas druhého pana doktora, psychologa Weisse. V tuto dobu už jsem měla hormony v těle. No. Přiznám se, že to byla jedna z mých nejvíce nepříjemných situací v životě. Stále jsem neuměla mluvit o své situaci a pan doktor měl zrovna velmi mladou studentku v ordinaci na praxi a nejen otázky ohledně sexuálních fantazií před onou doktorantkou, která se na mě culila, byly velmi velkým testem. Po výslechu jsem dostala pár IQ testů, které mě naštvaly, protože pan doktor odešel a nechal mě to vrátit k okýnku pro příjem pacientů a já tak neměla bonus za rychlost vyplnění :-(.
Uběhl půl rok, co jsem každý měsíc chodila za paní doktorkou a sžívala jsem se s možnými následky mého rozhodnutí. V březnu jsem se objednala na rhinoplastiku, se kterou jsem nebyla vůbec spokojená, protože mi chirurg udělal mužský nos a nedbal na mou žádost a ukázku. Ovšem mou chybou bylo, že jsem mu neřekla o mé diagnóze. Toto byla má první operace v životě a retrospektivně musím říct, že operace nosu je nejnepříjemnější operace, kterou jsem měla - nos je v dlaze tak 14 dní, nedá se smrkat, musíte si čistit nos vatičkami a celkově je to rána pro organizmus. Brr 2x a dost :-P.
Po nepovedené operaci jsem se za 3 měsíce objednala k MUDr. Ivo Němci, chirurgovi, na jehož práci nijak nedám dopustit a doporučuji jej všude, kde jen můžu. Pan doktor mi okamžitě potom, co jsem mu řekla o mé diagnóze a záměru udělal předběžný seznam potřebných operací a společně jsme si je naplánovali do konce roku 2014.
Čekala mě re-operace nosu, rtu, štítné chrupavky, čela, čelisti a zvednutí obočí - Huzzah, the fun has been gory, ale to předbíhám a zveličuji (gory to je jen u nosu a čela).
Do Ústavu estetické medicíny jsem přišla velmi brzy ráno a sestřičce odevzdala rozbor krve a papíry z interny Čekala mě re-operace nosu a operace rtu. Bohužel mi chyběl jeden výsledek krve, tak jsem ještě musela běžet na odběr, ale to byla rychlovka a sestřička mě zavedla na pokoj, kde jsem získala spousty čtení o operaci a dostala jsem stahovací punčochy. Těsně po jejich nasazení a oblečení se do motýlku mě přepadla vizita. Hned co odešli, tak mě opět přepadla jiná sestřička a dala mi injekci na uklidnění do jedné z půlek (dost nepříjemný pocit) a já začala propadat do letargie . Po půl hodince pro mě přišli "zřízenci" a odvezli mě na sál, kde jsem dostala kanylu a upadla jsem do bezvědomí. Ten převoz na sál a pohled na sál samotný mě vždy baví a kmitající lékaře a sestřičky si vždy užívám. No až bylo po všem, tak jsem asi 2 hodiny ležela omámeně a byla jsem zabalená do obvazu. Nestalo se nic zvláštního, jen asi to, že mi při operaci natekla krev do žaludku a ten ji nemohl strávit, tak jsem ji musela vydávit. Vše poté probíhalo rutině - 2 týdny dlaha a čištění vatičkami. A jedna maličkost - operace spojené s nosem byly jediné, při kterých jsem nemohla alespoň týden pracovat. Po operaci čela jsem třeba ještě na JIPce řešila práci .
Další operací bylo čelo a zvednutí obočí. To se dělá řezem na hlavě a menším "skalpem" a následnou aplikací "kalcia", obočí se pak jen povytáhne a uřízne se trošička kůže. To bylo naprosto v pohodě, jen jsem měla dren v hlavě a jeho vytáhnutí provázel velmi prapodivný pocit. Toto bylo provedeno na ÚVN v Praze.
No a ještě jednou operací pod taktovkou pana doktora Němce bylo obroušení čelisti, které se dělá řezem vedeným zevnitř pusy a obroušením kosti. To bylo poprvé, kdy jsem zažila pocit chladné bolesti, ale nebyla to zase taková hrůza. A opět na ÚVN.
Všímáte si, že nezmiňuji, jak mě doktoři oslovovali? Samozřejmě v ženském rodě, už jsem to brala jak standard. Ten byl naneštěstí poručen panem doktorem Chrobokem z ORL, více to rozebírám dále.
Prozatímní poslední operací byla operace hlasivek a obroušení štítné chrupavky. Tu jsem měla v Hradci a propůjčím si článek, který jsem napsala pro blog jedné kamarádky. Proto jej přidávám do spoileru.
Dodávám, že hlas je OK - ukázku přiložím dále v příspěvku, ale chrupavka se nepodařila a budu řešit možnou opravu s jiným panem doktorem.
Když jsem tedy zmínila operace, tak ještě budu věnovat čas tomu, jak se ke mě chová okolí. První věc - nikdy jsem nebyla "vyoutována" kolegy, přáteli ani náhodnými lidmi. A když se to lidé dozvěděli, tak jsem si vysloužila podporu či pochopení a neměla jsem vůbec problém s onou společenskou přeměnou. Češi jsou vůči těmto záležitostem apatický národ, pokud do nich někdo dlouhodobě nešťourá .
A co nyní? V srpnu jdu na konzultaci ohledně poslední operace (té dole) a v září mám komisi o jejím povolením, tedy zda jsem splnila to, co jsem měla. Držte mi palce, už jen jeden krůček .
Sumář:
Nebudu popisovat své dětství, ale začnu od rozhodnutí - navštívit sexuologii a začít proces přeměny pohlaví. To se stalo v květnu roku 2013. Paní doktorka Fifková mě vpustila do své ordinace a posadila mě do speciální místnosti, která je vybavena co nejvřeleji, protože se její pacienti musí cítit příjemně. Když jsem se v březnu objednávala, tak jsem paní doktorce napsala email o tom, že se informace nesmí dostat na povrch kvůli mé kariéře a ona si to na naší schůzce samozřejmě nepamatovala ani proč za ní jdu. Informace o mé situaci ze mě šly na povrch velmi neochotně, protože jsem nebyla vůbec zvyklá mluvit o transsexualitě, ale dostala jsem od paní doktory menší implicitní ultimátum a zvládla jsem to . Paní doktorka mi vysvětlila proces v ČR a něco z toho pro mě bylo i nové, protože jsem měla informace jen ze zahraničí. Po této schůzce mi spadl obrovský balvan ze srdce.
Dostala jsem instrukce, abych se objednala na endokrinologii a psychologii. To jsem také obratem udělala. Dvojice lékařů Weiss a Weiss si už na mě brousili zuby .
Hned druhý den jsem měla termín na endokrinologii a bylo to poprvé, co jsem měla na žádance k odběru estrogeny. Ó, jak jsem byla červená , ale zvládla jsem to a nikdo nehnul ani brvou, jen se pan doktor ptal, jak mě má oslovovat. Zatím jsem totiž měla mužskou prezentaci.
A nastal čas druhého pana doktora, psychologa Weisse. V tuto dobu už jsem měla hormony v těle. No. Přiznám se, že to byla jedna z mých nejvíce nepříjemných situací v životě. Stále jsem neuměla mluvit o své situaci a pan doktor měl zrovna velmi mladou studentku v ordinaci na praxi a nejen otázky ohledně sexuálních fantazií před onou doktorantkou, která se na mě culila, byly velmi velkým testem. Po výslechu jsem dostala pár IQ testů, které mě naštvaly, protože pan doktor odešel a nechal mě to vrátit k okýnku pro příjem pacientů a já tak neměla bonus za rychlost vyplnění :-(.
Uběhl půl rok, co jsem každý měsíc chodila za paní doktorkou a sžívala jsem se s možnými následky mého rozhodnutí. V březnu jsem se objednala na rhinoplastiku, se kterou jsem nebyla vůbec spokojená, protože mi chirurg udělal mužský nos a nedbal na mou žádost a ukázku. Ovšem mou chybou bylo, že jsem mu neřekla o mé diagnóze. Toto byla má první operace v životě a retrospektivně musím říct, že operace nosu je nejnepříjemnější operace, kterou jsem měla - nos je v dlaze tak 14 dní, nedá se smrkat, musíte si čistit nos vatičkami a celkově je to rána pro organizmus. Brr 2x a dost :-P.
Po nepovedené operaci jsem se za 3 měsíce objednala k MUDr. Ivo Němci, chirurgovi, na jehož práci nijak nedám dopustit a doporučuji jej všude, kde jen můžu. Pan doktor mi okamžitě potom, co jsem mu řekla o mé diagnóze a záměru udělal předběžný seznam potřebných operací a společně jsme si je naplánovali do konce roku 2014.
Čekala mě re-operace nosu, rtu, štítné chrupavky, čela, čelisti a zvednutí obočí - Huzzah, the fun has been gory, ale to předbíhám a zveličuji (gory to je jen u nosu a čela).
Do Ústavu estetické medicíny jsem přišla velmi brzy ráno a sestřičce odevzdala rozbor krve a papíry z interny Čekala mě re-operace nosu a operace rtu. Bohužel mi chyběl jeden výsledek krve, tak jsem ještě musela běžet na odběr, ale to byla rychlovka a sestřička mě zavedla na pokoj, kde jsem získala spousty čtení o operaci a dostala jsem stahovací punčochy. Těsně po jejich nasazení a oblečení se do motýlku mě přepadla vizita. Hned co odešli, tak mě opět přepadla jiná sestřička a dala mi injekci na uklidnění do jedné z půlek (dost nepříjemný pocit) a já začala propadat do letargie . Po půl hodince pro mě přišli "zřízenci" a odvezli mě na sál, kde jsem dostala kanylu a upadla jsem do bezvědomí. Ten převoz na sál a pohled na sál samotný mě vždy baví a kmitající lékaře a sestřičky si vždy užívám. No až bylo po všem, tak jsem asi 2 hodiny ležela omámeně a byla jsem zabalená do obvazu. Nestalo se nic zvláštního, jen asi to, že mi při operaci natekla krev do žaludku a ten ji nemohl strávit, tak jsem ji musela vydávit. Vše poté probíhalo rutině - 2 týdny dlaha a čištění vatičkami. A jedna maličkost - operace spojené s nosem byly jediné, při kterých jsem nemohla alespoň týden pracovat. Po operaci čela jsem třeba ještě na JIPce řešila práci .
Další operací bylo čelo a zvednutí obočí. To se dělá řezem na hlavě a menším "skalpem" a následnou aplikací "kalcia", obočí se pak jen povytáhne a uřízne se trošička kůže. To bylo naprosto v pohodě, jen jsem měla dren v hlavě a jeho vytáhnutí provázel velmi prapodivný pocit. Toto bylo provedeno na ÚVN v Praze.
No a ještě jednou operací pod taktovkou pana doktora Němce bylo obroušení čelisti, které se dělá řezem vedeným zevnitř pusy a obroušením kosti. To bylo poprvé, kdy jsem zažila pocit chladné bolesti, ale nebyla to zase taková hrůza. A opět na ÚVN.
Všímáte si, že nezmiňuji, jak mě doktoři oslovovali? Samozřejmě v ženském rodě, už jsem to brala jak standard. Ten byl naneštěstí poručen panem doktorem Chrobokem z ORL, více to rozebírám dále.
Prozatímní poslední operací byla operace hlasivek a obroušení štítné chrupavky. Tu jsem měla v Hradci a propůjčím si článek, který jsem napsala pro blog jedné kamarádky. Proto jej přidávám do spoileru.
Dodávám, že hlas je OK - ukázku přiložím dále v příspěvku, ale chrupavka se nepodařila a budu řešit možnou opravu s jiným panem doktorem.
Když jsem tedy zmínila operace, tak ještě budu věnovat čas tomu, jak se ke mě chová okolí. První věc - nikdy jsem nebyla "vyoutována" kolegy, přáteli ani náhodnými lidmi. A když se to lidé dozvěděli, tak jsem si vysloužila podporu či pochopení a neměla jsem vůbec problém s onou společenskou přeměnou. Češi jsou vůči těmto záležitostem apatický národ, pokud do nich někdo dlouhodobě nešťourá .
A co nyní? V srpnu jdu na konzultaci ohledně poslední operace (té dole) a v září mám komisi o jejím povolením, tedy zda jsem splnila to, co jsem měla. Držte mi palce, už jen jeden krůček .
Sumář:
- Měla jsem příšerné nervy, nebylo proč
- Operace jsou divné, ale zajímavý zážitek
- Obojí společenská prezentace není problémem
- "Bottom line" pro projití přeměnou pohlaví je své rozhodnutí