Začnu u sebe - moc povídám a často si neuvědomuju, že nedávám prostor ostatním. Ano, vím to o sobě a byť jsem kamarády občas žádal o to, že když budu moc kecat, ať mě někdo zastaví, tak se tak snad stalo jen jednou. Občas to zkouším sám, ale často zapomenu. Včera na srazu jsem se snažil od jisté chvíle zapojovat co nejmíň a po chvíli ticha se ostatní rozpovídali budu se o to snažit i nadále.

Krajkhour: bylo to s tebou občas hodně těžké, protože jsi moc často dělal hloupé věci (ač třeba díky CCG víme, že hloupý nejsi) a ty překlepy na fóru, kterými jsi proslul tomu nepřidaly. Pro hodně lidí to bylo těžké, protože přemýšlet nad tím, co říkáš a děláš, aby to dávalo smysl, bylo často o zdravý rozum. Udělal jsi v tomhle směru velký pokrok - klobouk dolů, určitě nepřestávej, ještě máš dost před sebou. Teď půjde jen o to, aby tenhle pokrok viděli i ostatní, což nejspíš bude chtít čas a netlačit tolik na pilu.

Iluzon: u bronies netřeba bojovat za místo v kolektivu jako jinde jsi často neřízená střela, která vedena dobrými úmysly napáchá víc škody, než užitku. I u tebe je vidět velký pokrok k lepšímu, keep up the good work! Když k někomu mluvíš, není potřeba nasazovat nejvyšší hlasitost - lidé slyší a naslouchají i když nemluvíš nahlas a klidněji.

Hellwalker: vím, chápu - u tebe je kombinace osobnosti, vzhledu a tónu hlasu taková, že se od prvního slova spousta lidí obává, že je v příští minutě jednou ranou zabiješ. Když k tomu přidáš, že tvůj oblíbený charakter je Terminátor, tak to dává ještě větší smysl. Všiml sis, že když začneš mluvit, tak spousta lidí okolo kouká do stolu a nic neříká? Upřímně nevím co ti poradit - jsem totiž z úplně opačného konce spektra a byť z mnoha důvodů dovedu od toho všeho částečně odhlédnout, je těžké všechny ty jevy ignorovat, protože vzbuzují - řečeno bez obalu - zvířecí pud sebezáchovy na úrovni "bojuj nebo uteč".

Frolda: tebe asi nejvíc poznamenala moderátorská aféra - víš to sám. Nicméně myslím, žes podobnou zkušenost potřeboval a něco sis z toho odnesl (aka není třeba se prosazovat za každou cenu a nic není černobílé). Pro mě je to jiné než pro ostatní - já s tebou problém nemám, spíš u mnoha lidí přetrvala ta pachuť a holt potřebují ty pozitivní zkušenosti s tvou osobou, aby ta pachuť zmizela.

(napadají mě i další, ale první to má vědět dotyčný sám)

Věc se má tak, že všichni víme, že hodně mluvíš. Ale ty jednoduše mluvíš poutavě. Moc poutavě. A i když někdo některou tvou story slyší vícekrát, nikdy neví, jestli ji už slyšeli i ti ostatní u stolu, a tak je o tvé zážitky nechce obrat. A aspoň pro mně osobně nejsou chvíle ticha bez konverzace něčim prázdným, naopak, možnost se chvíli nadechnout a užít si atmosféry setkání s přáteli má taky svoje kouzlo.

Yep, neřízená, s tím jsem měl vždycky problém. Věc se má tak - zvládám se uřídit sám? Snažím se o to, ale zvlášť ve chvílích, kdy se pro něco nadchnu (což je pro mně skoro furt) se měním v buldozer. A naopak když jsem sám a mám něco dělat, tak mi zatáhne ruční brzda a často neudělám nic (nebo jenom titěrnou část) z toho, pro co se vždy nadchnu. Proto prosím ty, u kterých vím, že jim na mně záleží, aby mi s tím řízením trochu pomohli.
A to, že jsem hlasitý, mi už dlouho nikdo neřekl. Zas jsem na to zapomněl. Jednu dobu jsem si na to dával pozor, ale holt je to zvyk. Zkusím se ztišit.