Minulý víkend jsem se rozhodl, že pojedu na borůvky. Vzhledem k tomu, že moje bábi byla expertka na jejich sbírání, jež dostala od rodiny ohodnocení "borůvkový kombajn roku" víckrát, než Karel Gott Slavíka, odhadoval jsem, že mám sbírání v krvi. Sbalil jsem tedy v pátek batoh s bandaskami, desetilitrový kýbl, z mražáku klobásky, ze třetího schodu pakl kozlů, z poličky harmoniku, spacák a máminýho pažouta z garáže a jal se vyrazit do Petříkova, kde dle mé babičky prý rostou největší a nejšťavnatější borůvky v České republice, ne-li ve Střední Evropě.
Po hodině a půl cesty autem jsem to zaparkoval pod sjezdovkou a jal se jít do krpálu epických rozměrů. Chůze po vrstevnici se mi stala přítelem, prodírání keři a utírání potu pak běžnou praxí. Když jsem dorazil na vrchol, objevila se přede mnou obří borůvková pole. Típnul jsem tedy poslední uslintané cigáro, vytáhnul hrníček, ohnul hřbet a co se nestalo - nikde nic.
Po půlhodině vyhodnocování situace, jež v sobě obsahovalo především nadávání na špatnou roční dobu, jsem sestoupil z kopce dolů a potkal se s domorodcem, který mě informoval, že borůvky nejdřív za týden, spíš čtrnáct dní.
Když jsem se tedy rozdýchal a opět setřel pot z čela (bylo fakt vedro), skočil jsem do nejbližší pekárny, koupil chleba a koláčky a vyjel do kopce kamsi do nezmapované části lesa, kde ani Ovimapy nemohly tušit moji existenci. Následující čas až do večera jsem strávil u klobásek, koláčků, piva a s mojí foukací harmonikou, které jsem vysvětlil že Stánky na C jdou zahrát (pač nevim, jestli jsou v C nebo ne).
Nutno podotknout, že pár borůvek jsem toho večera našel a to po té, co jsem daroval lesu takový ten dar... prostě solidní materiál. Bylo jich jen pár a víc jsem jich nenašel, ale alespoň něco. Západ Slunce ve výseku mezi stromy nad Orlickými horami byl překrásný, ale strašně pomalý. Navíc tam bylo jen edge a baterie na mobilu vesele slábla. Když jsem šel v deset spát, byla už slušná tma a do rána mě třikrát probudilo chrochtání. Jo a všude byli komáři.

Na druhý den jsem se probudil o půl šesté ráno, nevyspalý, bolely mě kolena (špatně ohnuté nohy při spaní v autě), ale za zpěvu ptáků. Po krátkém rozmyšlení byla určena jako další cíl obec Alojzov, která je třicet kilometrů od mého domu a borůvčí tam je taky. Akorát díky tomu, že je o sto kilometrů jižněji, mohly by tam borůvky zrát dřív.
Po třech hodinách sběru na Alojzově jsem měl litr a půl borůvek. Jak asi správně tušíte, kolem jedenácté hodiny jsem s tím praštil a vrátil se domů, protože kromě naštvání mě žraly taky takové ty malé mušky, co vypadají jako okřídlené klíště a repelent na ně nezabíral.

Bilance:
- Po spočítání nákladů na cestu a stravu jsem zjistil, že cena za litr mnou nasbíraných borůvek je 600 korun českých.
- Můj švagr okomentoval kvalitu borůvek jako "nejmenší borůvky na území střední Evropy i s přidruženými asijskými zeměmi".
- Tři klíšťata, pravděpodobně imigranti z Jeseníků.
- Z borůvek udělala moje máma báječný koláč, padesát pukačů a půl litru jsme zamrazili.
- Když jsem po týdnu vytáhnul švagra do lesa, ať mi pomůže sbírat další várku, tak se mi přestal smát.