Xenomorfe, díky! Vím, že se podstatná jména píšou s velkým, píšu je tak schválně (pokud to teda nejsou vlastní jména), ale psaní toho slova mi furt dělá problémy z nějakého důvodu.

Poslední dobou moc nepíšu. Jsem neustále v prdeli. Buď tím způsobem, že nemám čas. Anebo častěji tím způsobem, že mi je neskutečně zle na duši. A když jsem psychicky v prdeli, musím být tak nějak středně v prdeli, abych mohl něco psát. Když jsem totiž málo v prdeli, tak není inspirace. A když jsem hodně v prdeli, tak zas nemůžu psát, i když bych chtěl.

Co víc říct? Měl bych si asi uklidit svou literární složku, kde se mi za půl roku nastřídalo spousta mrtvých nápadů, někdy polorozepsaných. Chtěl bych též pokračovat na Utlačovaných, ale do těch nemám už dobrého čtvrt roku chuť.

Unbenannt 2.odt

Ostravská

Nepíšeš sice moc často, ale když už tak to stojí za to 

Jistý pan Hwjesdosch se na mě dívá šibalským pohledem. Jednu ruku má v kapse, druhou si dlube v nose ve snaze vyprostit největší šušeň na světě. Přicházím k němu. Začíná se mě dotýkat na velmi intimních místech. Říkám mu: „Ty vole, teď ne, brouku.“ Vytahuju si z kapsy sextant a měřím úhel mezi jeho levou rukou a mým tělem. Šedesát šest celých šest stupně. Svým oplzlým jazykem se mě snaží dotknout. Aha, já vlastně mám na obličeji zbytek dortu, který jsem jedl před pár minutami. Tak právě proto ty hrátky s jazykem. Ptám se jej, proč mi to neřekl dřív, že mám na obličeji něco, co vypadá jak flek malty smíchané s jogurtem. Neví. Pouštíme si další nálož extrémního black metalu. Nenávidíme společně svět. Říkám mu: „Napiš už konečně něco a publikuj to, ne asi.“

Odpovídá mi nezaujatým tónem: „Vole, však píšu. Jen to jsou srance nevhodné publikace.“
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Co se odehrálo během těch měsíců, co jsem tu do CYPOVIN nenapsal ani řádku? Tři týdny zpátky jsem měl další autorské čtení, z čehož přináším jedno videjko (jedná se o báseň Ostravská, akorát je to na začátku trošku useklé. Výsledky snažení se během posledních 6–7 měsíců minulého roku jsou teď vidět, protože jsem vyšel ve sborníku Harakiri Czurakami. Pěkná kniha plná nesourodých, roztodivných existencí, ale jsou to fajn lidi. Rozhodně si tu knihu kupte – pokud budou ještě výtisky. A vůbec, můj první trve kvlt gr1m autorský úspěch.

A protože pár lidí už publikovalo svoje věci, co měly být ve Sborníku bronies, tak to udělám též. Sborník je momentálně na mrtvém bodě a nikdo neví, co s tím. Mám tak trošku v dupě, jestli mě lidi od Sborníku zdupou za publikaci – jsem holt svojský.

Jo a taky, pomalu se nějak rozjíždím, co se týče epiky a páté kapitoly Utlačovaných. Snad to nefejlnu.

Muffinová láska

Ty další dvě už jsem tu publikoval, jsou to Ty, Twilight a Příběh vzpoury.

A pak ještě drabble Naštvaná čarodějka

No a zakončím to cypovinou, kterou jsem nazval Šílenství. Ta už spatřilo světlo světa jinde, tak proč ne tady, že jo.

Šílenství

Pěkný Drabble. Akorát chudák Trixie.

Sakra, už jen ten začátek je na Pulicerovu cenu 

...na kvalitní dílo stojí za to si počkat

Velký náser poezie, vzhledem k tomu, že jsem tu nic nepostla za cca rok. Seřazeno od starších kousků po ty nové.

Antikonflikt

Anarchistická

Sebevrahova samota

Kacke

Ale já…

Nerovnost

Válka

i kdyz sem z tohohle beatnickyho stylu uz vyrost, musim rict ze je to moc pekny "Nerovnost" se mi libi….