„Redheart! Sestro Redheart! Na slovíčko!“
Ve dveřích pokoje se zjevila postava nervózní sestřičky.
„Volal jste, pane doktore? Děje se něco?“
„No, pojďte sem! Pojďte, pojďte, já vás nesežeru… aspoň zatím. Podívejte se na něj. Co vidíte?“
„Já nero – je něco špatně?“
„To bych řekl. Povězte, pamatujete si ještě ze školy třeba… jak poznat dehydrataci pacienta?“
„U Celestie! J-já- “
„Jen nepanikařte. Chápu, že jste nová a je toho na vás asi hodně, ale dávejte si větší pozor. On vám nemůže říct, co mu chybí. To musíte poznat vy, profesionálka. Tak na to myslete, než nám tu vysušíte další vegetativní pacienty.“
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
No včera jsem dostal nápad na nový román. Takle by to asi vypadalo...
Tichý zvuk
Probudil mě tichý zvuk z verandy. Lily spala. Sáhl jsem pod postel a vytáhl samostříl, který jsem vyrobil. Co se v dětství naučíš... Tiše jsem přešel ke dveřím. Když se klika začala otáčet, prudce jsem otevřel. Dovnitř vpadla humanoidní postava. Dobře, nerad ubližuju poníkům. Nastavil jsem vetřelci nohu a když spadl, střelil jsem ho do zadku. Zaskučel a dal se na útěk.
Lily rozsvítila svůj růžek.
„Co to bylo lásko?“
„Nelam si s tím hlavičku miláčku a spi,“ pohladil jsem jí po zadečku, „jen další pobuda. Zítra svolám poradu celého údolí. Mám toho dost. Tu zatracenou knížku musíme dostat zpátky.“
"Ale já jsem nevyrostla ve stodole. Jen jsem se tam narodila a prožila většinu dětství." Applejack
Ten večer vládne v lese hrobové ticho. Monstra stejně jako lidé truchlí pro princeznu. I vítr tu noc mlčel, a Darx sedí pod hvězdami a pozoruje je. Co udělal špatně? Proč tu teď Vitalia, Adele a Limet nesedí s ním? Honba ze přeludem mu zastínila mysl. Největší poklad měl celou dobu u sebe. Oči hledají jejich tváře, uši jejich smích. Pod rukou mu chybí ruka jemné Hráčky.
Ale co.
Král byl zachráněn. Lidé je oslavovali jako hrdiny. I když netušili, že tito hrdinové padli kvůli svým přátelům, ne pro krále. Darxův tichý pláč se stal jediným zvukem v bezvětří světa.
Největší bouře se rozpalují v duši jednoho, když slyší mlčení duší ostatních.
Já nevím, asi jsem původně chtěla napsat báseň???? Či co. A vzniklo tohle.
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss
Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
19.03.2017, 11:42 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 19.03.2017, 11:43 uživatelem Quint-t-W. Edited 1 time in total.)
Omlouvám se za déletrvající ticho z mé strany. Nějaký tvůrčí zásek.
Toto je ořezaný úvod z jedné parodie, co mě před časem napadla. Možná někdy napíšu i plnou verzi.
Tichý zvuk
Zbývalo pár sekund.
„Ukončete nástup, dveře se zavírají,“ slyšel jsem obávanou hlášku. Dveře se mi zabouchly před nosem a souprava se rozjela.
V duchu jsem zanadával. Toto byl poslední noční spoj.
„Jasně, vesmíre, jen se směj...“ zamumlal jsem. Pak jsem si uvědomil, že to hihňání se mi nezdá. Nastražil jsem uši.
Ano. Slyšel jsem ho. Z nejbližšího průjezdu, téměř neslyšitelné.
A připojilo se k němu tiché „klop“.
A další.
Klop. Klop.
Nabíralo na frekvenci.
Rozběhl jsem se pryč.
V jednu chvíli jsem se ohlédl. Spíš jsem vytušil než zahlédl růžovou žížnivou čáru.
A víc už si z toho okamžiku nepamatuji.
Quint the Wanderer, professional amateur, at your service. Ničit mi tam fény!
“Where must we go… We who wander this Wasteland in search of our better selves?“ The First History Man
"Přátelství může trvat jen mezi dobrými lidmi." Cicero
Vir Ilustris
Navždy s vlajkou hvězdnatou táhnou do boje vojáci noci. Někdy ale je nebe plné hvězd použito proti nim.
Lauren neměla papírování v lásce, ale raději by se zabývala úřadováním než neznámým vandalem, který zneuctil vlajku vlající před zámkem. Teď se nechávala vést vojáky ven, aby se dozvěděla, co přesně se vlajce stalo.
"Ujišťuji vás, princezno, že viníka chytíme co nejdříve!"
Protočila oči: "Není, jak ho chytit. Vůbec nic nevíme."
Na vlajku zírala s otevřenou pusou. Byly do ní vystříhané hvězdičky, děr víc než látky. A taky vzkaz: "VĚČNÁ NOTS OVLÁDNE TENTO SVJET! STŘESTE SE TEMNOTI!!!!!!"
Lauren Faust se ušklíbla a otočila se na vojáky: "Najděte Nightmare Moon a Lunu."
A mezitím se za rohem směje Tia s nůžkami...
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss
Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
Fluttershy fan,Pinkie and Pinkamena loverund ze Soldier of the night.
The more things change, the more they stay the same(General Shepherd, CoD MW2)
Except war. War never changes. (Fallout) And that's why every war is worse than the one before.
TELEPORTOVAL JSEM CHLEBÁÁÁÁ
Fun fact: prvním bronym vůbec byl Jonathan Swift v Gulliverových cestách.
No Molestia nebo Trollestia to taky mohly být Co my víme
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss
Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
Co my víme