04.03.2013, 19:00
Tak dneska jsem kvůli snu přišel už i k úrazu. Jak jsem sebou v posteli mrskal kvůli tomu snu tak se mi nějak podařilo dostat moji hlavu nad můj noční stolek a v domění, že je to polštář jsem prudce ulehl. Najednou se ozvalo PRÁSK ! a někde v podvědomí jsem ucítil bolest a slyšel jak padají věci ze stolku. Než jsem znovu upadl do hlubokého spánku tak jsem slyšel jak někdo říkal: ,, Co to bylo za ránu" a pak jsem zase usnul.
Šok přišel ráno když jsem se probudil a první co jsem uviděl byl zkravený polštář. Hrklo ve mě a říkal jsem si co se to proboha stalo. Další šok byl když jsem se se podíval do zrcadla a měl jsem celé čelo od krve a třetí šok byl když v tu chvíli zrovna přišla mamka a uviděla mě jak se zkravený dívám do zrcadla.
Ze snu si bohužel pamatuju jen úryvky. Odehrávalo se to v nějaké přímořské vesničce kterou terorizovala obrovská manticora plivající oheň. Snažili jsme se ji nějak porazit, ale byla přiliš silná. Další co si pamatuju tak jsme šli někde do hor kde byla menší přehrada a dynamitem jsme ji vyhodili do povětří aby to tu manticoru spláchlo. Poslední co si ze snu pamatuju bylo jak nějaký úlomek z toho výbuchu mi rozsekl hlavu přesně na tom místě kde jsem si ji rozbil i normálně.
Ale něco takovéh se mi ještě nepovedlo abych se takhle přizabil. Jen škoda, že si už více z toho snu nepamatuju.
Šok přišel ráno když jsem se probudil a první co jsem uviděl byl zkravený polštář. Hrklo ve mě a říkal jsem si co se to proboha stalo. Další šok byl když jsem se se podíval do zrcadla a měl jsem celé čelo od krve a třetí šok byl když v tu chvíli zrovna přišla mamka a uviděla mě jak se zkravený dívám do zrcadla.
Ze snu si bohužel pamatuju jen úryvky. Odehrávalo se to v nějaké přímořské vesničce kterou terorizovala obrovská manticora plivající oheň. Snažili jsme se ji nějak porazit, ale byla přiliš silná. Další co si pamatuju tak jsme šli někde do hor kde byla menší přehrada a dynamitem jsme ji vyhodili do povětří aby to tu manticoru spláchlo. Poslední co si ze snu pamatuju bylo jak nějaký úlomek z toho výbuchu mi rozsekl hlavu přesně na tom místě kde jsem si ji rozbil i normálně.
Ale něco takovéh se mi ještě nepovedlo abych se takhle přizabil. Jen škoda, že si už více z toho snu nepamatuju.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.