27.01.2013, 19:46
No mě se zdál zase sen o nějaké nákaze. Na tu nákazu zemřelo více než 80% populace a asi 30% z mrtvých nezemřelo úplně. Zešíleli a byli nebezpeční pro ty co přežili.
Děj snu se odehrával už nějakou dobu po vypuknutí nákazy. Žili jsme v nějaké kolonii. Ti co přežili byli i z dalekého okolí a živili jsme se farmařením. Přes rádio jsme se snažili zachytit vysílání jiné skupiny přeživších abychom zjistili jestli jsme zůstali jediní nebo ne.
Po nějaké době se nám podařilo zachytit, rádiové vysílání jiné skupiny a podle toho co říkali, tak měli být někde od Brna. Nějakou dobu jsme se přes to rádio bavili až do dne kdy říkali, že se k nim blíží velká skupina nakažených. Bránili se, ale potom bylo už jen rádiové ticho.
Postupně lidé z kolonie začali ztrácet naději, když k nám přijelo vojenské nákladní auto. Byli tam vojáci s lidmi a nějakými vědci. Říkali, že zachytili signál armády nebo toho co z ní zbylo. Taky zjistili, že se tam vyrábělo jakési sérum na tu nemoc. Ti vědci co s nimi byli chtěli ve výzkumu pokračovat a dokončit vakcínu. Taky nás varovali, že se k nám blíží velká skupina nakažených, že jsou několik dnů zpátky. Chtěli jen přenocovat a vyrazit dále na cestu.
Museli jsme se rozhodnout. Jestli zůstaneme a budeme bojovat nebo jim pomůžeme na jejich cestě. Všichni jsme veděli jak dopadli v té druhé kolonii a tak jsme se dohodli, že je na čase jít dál. Další ráno jsme všichni vyrazili dál. Jeli jsme dlouho až po několika dnech jsme dorazili k velkým záterasám. Tam byla velká budova, asi nějaký hotel.
Bylo tam i hodně nakažených a museli jsme si brobojovat cestu. Taky bylo nedaleko letiště a tak jsme se rozhodli, že se rozdělíme do dvou skupin. Jedna skupina půjde zajistit nějaké letadlo pro případ, že by nevyšla ta možnost s vakcínou. Ta druhá skupina se vydala do hotelu pro tu vakcínu.
Dál si toho už moc nepamatuju jen vím, že v tom hotelu byla tma. Měli jsme jen malé baterie a všude bylo plno nakažených. Nakažení taky byli více aktivní ve tmě. Potom vím, že nás tam naháněli a snažili jsme se už jen přežít.
No ... nevím jestli se nám podařilo uniknou nebo jsme získali i tu vakcínu, ale třeba se mi bude zdát pokračování někdy.
Děj snu se odehrával už nějakou dobu po vypuknutí nákazy. Žili jsme v nějaké kolonii. Ti co přežili byli i z dalekého okolí a živili jsme se farmařením. Přes rádio jsme se snažili zachytit vysílání jiné skupiny přeživších abychom zjistili jestli jsme zůstali jediní nebo ne.
Po nějaké době se nám podařilo zachytit, rádiové vysílání jiné skupiny a podle toho co říkali, tak měli být někde od Brna. Nějakou dobu jsme se přes to rádio bavili až do dne kdy říkali, že se k nim blíží velká skupina nakažených. Bránili se, ale potom bylo už jen rádiové ticho.
Postupně lidé z kolonie začali ztrácet naději, když k nám přijelo vojenské nákladní auto. Byli tam vojáci s lidmi a nějakými vědci. Říkali, že zachytili signál armády nebo toho co z ní zbylo. Taky zjistili, že se tam vyrábělo jakési sérum na tu nemoc. Ti vědci co s nimi byli chtěli ve výzkumu pokračovat a dokončit vakcínu. Taky nás varovali, že se k nám blíží velká skupina nakažených, že jsou několik dnů zpátky. Chtěli jen přenocovat a vyrazit dále na cestu.
Museli jsme se rozhodnout. Jestli zůstaneme a budeme bojovat nebo jim pomůžeme na jejich cestě. Všichni jsme veděli jak dopadli v té druhé kolonii a tak jsme se dohodli, že je na čase jít dál. Další ráno jsme všichni vyrazili dál. Jeli jsme dlouho až po několika dnech jsme dorazili k velkým záterasám. Tam byla velká budova, asi nějaký hotel.
Bylo tam i hodně nakažených a museli jsme si brobojovat cestu. Taky bylo nedaleko letiště a tak jsme se rozhodli, že se rozdělíme do dvou skupin. Jedna skupina půjde zajistit nějaké letadlo pro případ, že by nevyšla ta možnost s vakcínou. Ta druhá skupina se vydala do hotelu pro tu vakcínu.
Dál si toho už moc nepamatuju jen vím, že v tom hotelu byla tma. Měli jsme jen malé baterie a všude bylo plno nakažených. Nakažení taky byli více aktivní ve tmě. Potom vím, že nás tam naháněli a snažili jsme se už jen přežít.
No ... nevím jestli se nám podařilo uniknou nebo jsme získali i tu vakcínu, ale třeba se mi bude zdát pokračování někdy.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.