Rozdíly mezi obrázkovou a literární sekcí

[Elevea]

Děkuji moc Baterko
Není to přímo hate na literaturu, je to jen něco čeho jsem si všimla, když sem četla rozhovory (dohadování se jestli je těžší poezie nebo próza - kaźdej samozřejmé řekne to, co píše sám; to, že psaní je těžší jak kreslení...)
Plus nevadí, stejně by mi ho dřív nebo později někdo smazal ;D. Mně stačí vědět, že se to někomu líbí, to je pro mě hlavní

Jen chci reagovat na jednu věc - já třeba vždycky kreslení považoval za mnohem těžší než psaní z jednoduchýho důvodu: neumím to. Netvrdím, že píšu skvěle, i když v duchu v to doufám. Kdybych však začal kreslit, byla by to katastrofa.

No, doufám, že to neberete jako kopání do mrtvoly.

[Rwakk]

Nevím zda je tohle zrovna dobré říci ale jisté napětí mezi kreslíři a autory povídek vždycky je a bude. Jen opravdu málo autorů dokáže hezky kreslit a obráceně. I mě nebylo dáno kreslit. A i tak si ale myslím, že mnohem těžší je napsat něco smysluplného než něco nakreslit. Obrázek si člověk prostě prohlédne ale povídku musí přečíst. Ten čas, co tomu normálně věnuje je dosti rozdílný.
Doufal jsem že Sborník by mohl tyto jisté averze trochu zmírnit.
Coco kreslila, kreslí a bude kreslit dobře. Byla oblíbená a to je i kámen úrazu. Myslím si, že pokud něco takového potká kohokoli známého a oblíbeného, rozpoutá to hádky a vzájemné osočování.
Jen bych rád ještě řekl jeden svůj názor. Myslím si že to nebylo od ní hezké. Ano, každá sekce má chvíle kdy se začne dohadovat ale stále je to v mezích. Pokud si lidé chtějí porozumět, udělají to. I když to třeba řeší PMky. Dosud jsem si ale nevšiml jedné věci. A to toho, že by některý z autorů literární sekce nějak srážel ve svých dílech kreslíře, nebo výtvarníky obecně. Jestli ano, tak jsem si toho zatím nevšiml.
A malý dodatek. Pravopisné chyby tohoto příspěvku mu opraví Aidrien, až se ráno vzbudí.
PS: K reakci níže a mé vlastní neschopnosti v noci, něco vysvětlit správně.
Tuxík má pravdu, tohle jsem chtěl říct. Obrázky se snáze prohlédnou. Nemyslel jsem, že jsou snadnější na vytvoření, ale že jsou snadnější na zhlédnutí. Zatím co si přečtete jakoukoly mou povídku, si jistě já prohlédnu několik vašich obrázků. Na povídku se nestačí jen podívat, musí se číst.

[Tuxik]

Kreslíři vs. literáti - na toto téma by se dala vést dlouhá diskuze a rozhodně by husté atmosféře na fóru neulehčila. Jakožto člověk, co nějakou dobu kreslí (sic nekvalitně, ale stále kreslí) a aktivně píše se pokusím dát objektivní názory pro obě strany:

Jak kreslení, tak literatura vyžadují praxi a tvrdé studium. Nelze vytvořit mistrovské dílo hned z fleku. Obě formy vyžadují dávku talentu. Z hlediska kreslení to je schopnost přesně vést tah a hodně dobrá imaginace (dokázat převést obraz z hlavy na plátno, udržet proporce a nedeformovat prostor). Z hlediska literatury se jedná především o schopnost vyprávět a cit pro jazyk (slovní zásoba, obratnost výrazů, gramatika).

Tvorba jedné kapitoly, případně obrázku dokáže zabrat i několik dní. Kreslení a psaní jsou časově stejně náročné. Rozdíl je avšak v tom, co vyžaduje práce. Pokud chcete nakreslit něco opravdu kvalitního, potřebujete svatou trpělivost. Musíte být schopni vyhrát si i s nejmenšími detaily a zde já extrémně zaostávám. Na druhou stranu u psaní musíte dost přemýšlet, dělat si poznámky, plánovat děj a to je mnohdy dost psychicky náročné. Mnohdy se stává, že literát má nápad, ale nemá na psaní síly. Doteď se mi nestalo, že bych neměl síly na kreslení, spíše naopak - kreslím, abych si odpočinul.

Na závěr si dovolím představit dvě práce, jejichž tvorba zabrala několik dní (časově vyjdou nastejno). Jako první tu máme obrázek od mého bratra, se kterým si hrál opravdu dost dlouho. Dbal na každý detail - křivku, záhyb, barvu, pozadí a dle mě jde o dosti povedený kousek, jak z uměleckého provedení, tak atmosférického. Dále tu máme moji povídku kterou jsem musel promyslet a pokusit se co nejlépe popsat obraz v mé hlavě. V závěru byla provedena tvrdá editace a určitě nejde o dílo, za které bych se měl stydět. Teď řeknu jeden fakt! Zatímco jste si obrázek prohlédli, zapůsobil na vás, případně jste si ho stáhli do složky. Na odkaz povídky jste přinejlepším klikli, přečetli nadpis, možná ještě zjistili jaký má rozsah a okamžitě zavřeli s tím, že jste hotovi a už se k tomu v budoucnu nevrátíte. Toto je přesně ta věc, která irituje každého autora - být přehlížený a to zejména, pokud netvoříte jen tak pro sebe.

[Azuliana]

Tuxík to krásně řekl za mě.
Problém totiž není v tom, co je těžší (protože oboje je těžké stejně, když to chcete dělat na opravdu dobré úrovni).
Jde o to, že obě média jsou vnímána jinak. Obrázek si člověk prohlédne během pár minut a i relativní laik může zhodnotit, co se mu líbí nebo nelíbí.
Přečtení a zhodnocení psaného textu už se musí věnovat čas.
Ale nemyslete si, že nedostatek feedbacku je jen problémem autorů povídek. Kreslím, ale kreslím jinak jež je vyžadováno publikem, takže jsem se dlouho potýkala s frustrací z toho, že nikdo má dílka neocení/neohodnotí. Musela jsem si "vychovat" své publikum (nadsázka).

[Baterka]

Zvláštní já sem nikdy to napětí necítil spíš sem to vnímal jako dva naprosto odlišné kouty. A sborník který bude vznikat je společná souhra nich.
k publiku : mě jako uživateli přijde slušné když u si to prohlížím/čtu dát aspoň nějaký feedback. jeho málo. Na devu funguje aspoň něco jako like.
a pokud má vlákno tag Kritika - nebát se dát kritiku. však my tvůrci o to stojíme !

[Azuliana]

Taky jsem nikdy nějaké "elitářství" nezažila. I když u mě je to možná tím, že se aktivně pohybuji v obou.

Teď si tak říkám, na co ty challenge (které jsou otevřeny pro všechny, ne jen pro zavedené autory) vlastně dělám, když se pak člověk dočte tohle... to zamrzí.

[beruskovova]

Dobrý obraz nestačí deset sekund prohlížet, dobrý obraz se musí taky číst, klidně několik hodin, dní, nebo vám leží v hlavě několik let. A někteří lidi si z nějakého divného důvodu myslí, že obrázky umí pochopit každý.
Když mají obsah a nejsou plytké, ale to už je úplně jiná story.

Lidi na internetech kritikou člověku moc nepomůžou, pochvala ale umí lidi motivovat a oni už si pomůžou sami, tak ani není tak špatně, když je internet plný poplacávačů po ramenou a análních alpinistů.

A když chce někdo feedback k povídkám, ať to pošle lidem, kteří rádi čtou. Ale lidi jsou nevděční smradi, budou se jim líbit 50 shades a trnky brnky a pochválí cokoliv

[Baterka]

Lidi na internetech kritikou člověku moc nepomůžou.

Nemyslím si. Naopak konstruktivní kritika posune člověka dál.

[beruskovova]

Ještě nikdy jsem na žádném hodnotícím serveru nedostala dobrou konstruktivní kritiku, a že jsem jich prošla celkem dost.
Jedinou dobrou jsem dostala lidí, kteří na to mají papíry a nedělají to zadarmo, ve chvíli, která na to byla správná, a nejvíc si toho stejně člověk odkouká od druhých.

[Elevea]

Koukám, koukám po flamu a najednou vidím, že mám nové vlastní vlákno...

No ale k tématu -
Jsou obrazy, ke kterým se vracíte stále dokola a můžete na ně civět celý dny. Psané umění sice čtete taky dlouho, ale ve většině případů je to průtoková spotřeba. Často u obrázků dělám to, že když se shledám dokonalými, stáhnu si je, ale pak se na ně nemusím dívat, protože je mám v hlavě. Pomalu to dohasíná. A jednoho dne sám sebe překvapím, když je náhodou objevím.

U literatury se snažím psát tak, aby mělo smysl číst ji podruhé. Je to sakra těžké. Povedlo se mi to jen jednou - a to ještě možná (to byste museli být moc velcí kamarádi a museli být extrémě odolní čtenáři, abych vám to dal k přečtení). Prostě ke psané tvorbě se špatně vrací. Jak ji jednou přefiltrujete, často nemáte potřebu se k ní vracet. Určitou výhodu mají básně, ale ty neumím.

Vlastně se docela divím, že ještě nikoho nenapadlo udělat komix. Osobně doufám, že to bude další vývojový krok po dokončení sborníku. Literálové se alespoň naučí pořádně popisovat scénu, kreslíři se zase zaměří na cílený výsledek, takže to nebude, jak jim to vyjde, ale půjdou do kresby s určitým plánem, jež jim bude zadán. Obě stránky budou rovnoměrné - a může vzniknout něco nádherného.