Bronies a křesťanství

[Jamis]

Ale nejvážnější náznaky hejtu jsem zachytil od anti-všechnistů. Nějaká šance že bychom přestali reagovat jako berserkové na kofeinu, everypony?

Tak si tak trochu shrneme pár faktů z tohohle threadu, kdo tu koho vlastně hejtuje a přidáme pár postřehů k tomu, jak vlastně funguje diskuze o náboženství, ne nutně křesťanství.

1) mnozí si pletou diskusi s polemikou, ale to je vcelku běžná záležitost

2) když už máme diskutovat o náboženství, měli by účastníci uvozovat věty stylem "jsem přesvědčen, že...", "Dle mého názoru..." atp. protože většina prezentovaných věcí jsou pouze osobní pohledy na věc a nikoliv fakta zakládající se na reálných základech viz. bod 3)

3) ad hateři: obvyklý průběh "diskuse o náboženství" a její věcnost:

Scénář č.1: (věřící zahajuje diskuzi)
věřící: "Jsem věřící, protože Bůh existuje a (...) . Co si o tom myslíte?"
ateista: "Nevěřím v Boha a myslím si že neexistuje"
věřící: "Hateeeeer! Já jsem chtěl rozumně diskutovat a ne vyvolávat flame!"

Scénář č.2: (ateista zahajuje diskuzi)
ateista: "Nevěřím v Boha a myslím si že neexistuje"
věřící: "Hateeeeer! Já jsem chtěl rozumně diskutovat a ne vyvolávat flame!"

Scénář č.3: (relativizace)
věřící: "Jsem věřící, protože Bůh existuje a (...) . Co si o tom myslíte?"
ateista: "Nevěřím v Boha a myslím si že neexistuje"
věřící: "Hateeeeer! No Flame! Tak se snad dohodneme na nějakém kompromisu, ne?"

Vizualizovat lze snadno takto (čest výjimkám):



4) Je možná částečná, ale nikoliv úplná shoda názorů - obě strany obhajují stanovisko, které nelze ani potvrdit, ani vyvrátit. Navíc diskuse není o tom přesvědčit druhého že "moje pravda je ta jediná", ale popsat svoje názory a důvody, aby druhá strana pochopila důvody a moje postoje a dokázala je akceptovat

5) Přesvědčování druhé strany v tomhle případě selže, protože žádná nehodlá ustoupit a již se nejedná o diskusi, ale o zmiňovanou polemiku. Upřímně... byť se o to obě strany čas od času snaží ať už přímo nebo nepřímo, tak ještě jsem neviděl věřícího, který by na základě diskuze přiznal, že upravil svůj názor, protože se dozvěděl něco nového, nebo z pohledu, který neznal.

6) Na takovém tématu prostě vášně pokvetou, ať chceme nebo nechceme - obě skupiny mají pocit, že druhá strana má omezený obzor a chtějí jej rozšířit, což se jim téměř nikdy nepovede a navíc svým přístupem často vyvolají akorát ještě větší odpor a nenávist vůči opačnému táboru.

7) Co se samotné diskuze týče... zamysleli jste se někdy nad tím, proč vás argumenty protistrany v diskusi o náboženství děsně naštvou (ať už jste věřící, či ne)? Největší podíl na tom má forma, jakou se informace podávají (ne že by to šlo díky jejich povaze jinak):

a) Když v něco věřím, tak pokud svůj dojem správně nepodám (viz. bod 2) a předkládám svůj názor jako platný fakt místo toho, abych jej podal jako svůj názor či přesvědčení (srovnej: "Bůh existuje" a "Věřím, že Bůh existuje"), tak to racionálně uvažujícího vytočí - vcelku pochopitelně, protože tím dává najevo iracionalitu, kterou se racionálně uvažující následně snaží vyvrátit a už to jede... v tu chvíli už je jedno, co je předmětem diskuse, protože spor se najednou vede o formu, jakou diskutující předkládají argumenty a ne o původním tématu.

b) Když prezentuju fakt, podložím to racionálními argumenty nebo výzkumem. Jakákoliv přírodní věda pracuje na základně pozorování a z toho odvozuje teorie, které se mohou ukázat jako pravdivé nepřesné, nebo zcela nepravdivé - poté jsou přijaty, opraveny, nebo zavrženy. To je normální proces a není na něm nic divného. Když se názor ukáže jako nepřesný, nebo nepravdivý, prostě jej pozměním - to je zásadní rozdíl mezi tím, jestli něco vím, nebo jestli v to věřím.

c) Fakta mohou prokázat, že víra v něco je nesprávná (jako např. víra v absolutní čas ve fyzice), ale naopak to nefunguje, protože víra sice fakta může popírat, ale ne je vyvrátit - jde o citlivé místo, na které jsou oba tábory značně alergické a když se diskuze dostává do tohoto bodu, začíná to vřít.


Dá se na tohle téma rozumně diskutovat? Samozřejmě! Stačí se trochu zamyslet nad tím, co píšu a jak to píšu. Nevěříte? Malý příklad:


Modelová situace č.1.:

věřící: "... sem zažil jak Bůh s mojim životem pracuje. Proto existuje."
ateista: "WTF? Jak to může vědět? To jakože se ho dotknul stvořitel celého vesmíru? Ví vůbec, jak je vesmír veliký.... " -> odmítnutí argumentů -> flame

ateista: "Žádná vyšší moc neexistuje"
věřící: "Jak to sakra může vědět? Co ty stovky lidí, kteří zažili věci, které se nedají věděcky vysvsětlit??" -> odmítnutí argumentů -> flame


Modelová situace č.2.:

věřící: "... sem zažil jakoby Bůh s mojim životem pracoval. Proto věřím, že existuje."
ateista: "Ok, to je zajímavé. Sám jsem to nezažil, takže tenhle pohled nemůžu sdílet" -> přijetí argumentů, jako validních

ateista: "Podle mě žádná vyšší moc neexistuje. Samozřejmě, existují se věci, které zatím nedokážeme vysvětlit a náhod je tu docela dost."
věřící: "Já myslím, že tu vyšší moc existovat může. Nevěřím, že se to všechno mohlo stát jen náhodou, takže je přisuzuji vyšší moci." -> přijetí argumentů, jako validních


Ať už jste věřící nebo ne, skutečností zůstává, že všichni máme schopnost rozumně uvažovat, tak bychom toho měli využívat, ať už tahle schopnost přišla odkudkoliv.