Poníci ve snech

[Kaja]

OT:

Jedny z mých nejpříjemnějších snů vůbec jsou, že volně létám, nebo plavu zatopeným osvětleným prostředím, a tak vlastně "létám" pod vodou. Nejlepší na tom je pocit takového toho beztížného stavu, proudění okolním prostředím a možnost pohybu ve skutečném 3D, kolem stropů, ne jen po zemi. Někdy se musím dost mentálně "snažit" abych se vznesl nebo udržel ve vzduchu. Za "lucidní" bych to ale neoznačil, protože 100% kontrolu nad prostředím nemám, každopádně mívám docela možnost ovlivnit, kam poletím.

Jeden ze dvou lucidních snů, co jsem kdy měl (pozor násilí):
Šli po mě nějací gangsteři nebo co, obvykle se mě někdo pokouší zabít. No a když šlo do tuhého, ta situace byla až tak absurdní, že jsem si řekl "to je snad sen nebo co, oh wait! " tak jsem si domyslel do rukou Thompson a rázem bylo po gangsterech

Jinak původní smysl příspěvku - poníkový sen:
Kolem byla běžná česká krajina s malou vesničkou, sem tam opuštěné a i mírně rozpadlé domky, za vsí asfaltka s lesem z jedné strany a loukou z druhé. Už nevím přesně, jestli jsem byl nějaký pegas nebo Luna. Lítám si tak po okolí, a najednou - plyšová celestia leží uprostřed střechy! Tak jsem k ní doletěl a sebral ji. Vesele letím dál, přiletím k jedné stodole a tam - blindbagoví poníci! Dostal jsem strach, že jsou někde v nebezpečí ještě další, tak jsem zbytek snu zkoumal okolí a hledal zatoulané poníky. Potkala mě myslím Celestia a pomáhala mi, ale to nevím jistě. Nakonec jsem se probudil, když jsem to nemohl všechno pobrat.

Možná i tuším, jak to vzniklo

Bráchovy blindbagy se v létě na chatě vždycky záhadně pohybovali - chvíli byli na římse, pak schodech... tak jsem mu je jednou zavěsil venku na strom, na zvonek a tak... Takže teď si občas svoje stádečka někam schováme a druhý je hledá... Možná ten sen vznikl z toho - "*gasp* Kde jsou moji milovaní drobečkové? Ještě aby je tak odnesla straka nebo veverka! *běží hledat* )

Pokud si o mně ještě nemyslíte, že jsem na hlavu, tak mě to těší