11.09.2012, 19:18
hoj mám nový sen je úplně jiný než ostatní
WAROVÁNÍ PŘED ČTENÍM SE UJISTĚTE ŽE CHCETE ČÍST.
stojím na cestě a koukám na noční cestu a šedivá nicota halila cestu.šedá a hustá mlha halila cestu kterou jsem kráčel chlad mě lehce hladil krk a jemně dával rytmus větvím stromu které nechali hrát melodii šumotu a meluzíny.šel jsem dál a dál až se cesta změnila na lesní cestu.stromy které se ke mně natahovali větvemi byli až nezvykle tiché.najednou se ozval šepot tichý ale dost rázný aby bylo slyšet jak šeptá spousta lidí na jednou přidal jsem do kroku.po chvíli jsem přišel k pomníku byla na něm socha přátelství.nedalo my abych se nepodíval na nápis.jak mile jsem se ohnul abych si ho přečetl tak šumot šeptání zmlkl.zlatá deska se změnila na zrezivělí plech a na něm stálo:jen ti co kráčí cestou odvahy smí byt mocní i bez zbraně.pak zničeho nic se mlha zhustila více a směrem ze zad se linuli skřeky které způsobovali že mě objal chladný a přesto pevný závan větru v tu chvíli jsem věděl co se děje ale řekl jsem si že kašlu na smrt ve snu a pohlédl jsem na zem.tam ležela M-41 grendel.ale z vlastní vůle jsem ji nezvedl,zařval jsem táhněte děsy noci vy zhoubo mé mysli.v té chvíli jsem viděl že mlha jen jemně ale přesto povolila.skřeky zmizeli a zrezivělá cedule se srovnala rez jako prach zmizel.cedule byla ve zlatě a já četl jen: vede li oči mysl,tak jen sám samotný on může kráčet cestou spektra.pod tím zel jen další nápis Damael Darah(bylo tam mé normální jméno ale radši se odhalím až při srazu)(12.8.1994-věčnost nemá konce) pak dole napsáno bronies.cz.zvedl jsem oči a zřel byla tam socha která se tyčila až tři metry do výšky.bylo tam spodobnění Celestie a Luny jak při vzájemném obětí chrání mezí sebou přímo u středu těch dvou bylo malé hříbě.KONEC nejsem teplej ani moc citlivej jen pro INF
díky za čtení
WAROVÁNÍ PŘED ČTENÍM SE UJISTĚTE ŽE CHCETE ČÍST.
stojím na cestě a koukám na noční cestu a šedivá nicota halila cestu.šedá a hustá mlha halila cestu kterou jsem kráčel chlad mě lehce hladil krk a jemně dával rytmus větvím stromu které nechali hrát melodii šumotu a meluzíny.šel jsem dál a dál až se cesta změnila na lesní cestu.stromy které se ke mně natahovali větvemi byli až nezvykle tiché.najednou se ozval šepot tichý ale dost rázný aby bylo slyšet jak šeptá spousta lidí na jednou přidal jsem do kroku.po chvíli jsem přišel k pomníku byla na něm socha přátelství.nedalo my abych se nepodíval na nápis.jak mile jsem se ohnul abych si ho přečetl tak šumot šeptání zmlkl.zlatá deska se změnila na zrezivělí plech a na něm stálo:jen ti co kráčí cestou odvahy smí byt mocní i bez zbraně.pak zničeho nic se mlha zhustila více a směrem ze zad se linuli skřeky které způsobovali že mě objal chladný a přesto pevný závan větru v tu chvíli jsem věděl co se děje ale řekl jsem si že kašlu na smrt ve snu a pohlédl jsem na zem.tam ležela M-41 grendel.ale z vlastní vůle jsem ji nezvedl,zařval jsem táhněte děsy noci vy zhoubo mé mysli.v té chvíli jsem viděl že mlha jen jemně ale přesto povolila.skřeky zmizeli a zrezivělá cedule se srovnala rez jako prach zmizel.cedule byla ve zlatě a já četl jen: vede li oči mysl,tak jen sám samotný on může kráčet cestou spektra.pod tím zel jen další nápis Damael Darah(bylo tam mé normální jméno ale radši se odhalím až při srazu)(12.8.1994-věčnost nemá konce) pak dole napsáno bronies.cz.zvedl jsem oči a zřel byla tam socha která se tyčila až tři metry do výšky.bylo tam spodobnění Celestie a Luny jak při vzájemném obětí chrání mezí sebou přímo u středu těch dvou bylo malé hříbě.KONEC nejsem teplej ani moc citlivej jen pro INF
díky za čtení