Poníci ve snech

[Jamis]

Na tom snu bylo zvláštní, že když jsem letěl, tak jsem nevěděl, že jsem Dashie (na rozdíl od minule, kdy jsem si tím byl jistý), ta proměna probíhala asi nějak postupně nebo nebyla úplná, kdo ví. Při focení jsem pořád měl ruce, ale tu bolest křídel jsem cítil dost intenzivně. Až teprve, když jsem o tom na konci snu vyprávěl spolužačce, jsem uvažoval tak, že jsem při lítání byl Dashie.

Ono dokud se to ve snu nějak neprojeví, člověk to vnímá tak nějak přirozeně jako samozřejmost a teprve, když se nad tím zpětně zamyslíš, tak ti dojde, že tak samozřejmé to zase není vtipné to je třeba ve chvíli, kdy se člověku zdá o ponících a vůbec si neuvědomuje, že je jeden z nich. Pak třeba na něco zkusí použít ruce a... nevěří vlastním očím (vždycky mě u toho napadne Antropology a Lyra). Do zrcadla ve snech radši nikdy nekoukám - pro jistotu.