14.12.2012, 13:47
Mno tak se mi taky zdálo pokračování toho lesního snu. Jak ke konci říkal náš soused v tom snu o blížící se temnotě nebo nicotě, tak jsem se s ní už setkal. Byl to konec světa. Znovu jsem se objevil v tom lese, ale byl prázdný a tichý. Nic v něm nebylo. I v okolním městě nebylo ani živáčka. Všude se povalovalo plno novin a letáků a já stál uprostřed města sám.
Náhle se objevila nějaká postava a je zvláštní, že vím, že tam byla, ale vůbec si nepamatuju na to jak vypadala. Když se snažím si vzpomenout tak tam vidím jakoby prázdné místo. Ta postava mi řekla, že se tam blíží nicota a že je to konec tohoto světa. Řekla mi taky, že abych se odsud stihl dostat musím jít za šamankou, která je hluboko v tom lese a že mě tam zavede, ale už se nám krátí čas. Šli jsme do toho lesa a po nějaké době jsme se k ní dostali. Byla to žena a měla zrzavé vlasy. Taky byla oblečena, tak jako lidé v době kamenné. Říkala, že je to nicota co pohlcuje jeden svět za druhým a že něco hledá a nezastaví se dokud to nenajde. Taky říkala, že musíme odejít a jediná možnost jak odsud odejít je použít její vynález. Bylo to divně vyhlížející auto, které mělo něco jako turbo. Říkala, že když se to zapne v pravý čas, tak nás to dokáže přesunout do dalšího světa. Když už jsme odcházeli tak za námi ještě zavolala, že pokud to použijeme v nesprávnou chvíli tak nsá to může hodit úplně někam jinam a uvízneme v snovém světě. Když jsme došli na okraj lesa tak šlo vidět, že se nicota blíží. Vypadalo to jako černá díra. Pohlcovalo to vše co bylo na dosah. Jen z té nicoty se ozývaly děsivé výkřiky. Zoufalé a plné bolesti. Ta postava na mě křikla ať nasednu. Rychle jsme nastoupili a ona začala jet. Dlouho jsme ujížděli tím prázdným městem, když už nás to skoro dohnalo tak řekla, že není čas a zapla to. Před námi se objevila jakási namodralá anomálie a vjeli jsme do ni na poslední chvíli.
Hodilo nás to do nějakého letiště plného lidí a ona začala říkat, že je to špatně. Že jsme měli být úplně někde jinde. Pak se na mě podívala a asi na krátký okamžik jsem ji uviděl. Nejsem si tím jistý, ale mám pocit, že to byla celou dobu luna. Poté jsem se probudil.
Náhle se objevila nějaká postava a je zvláštní, že vím, že tam byla, ale vůbec si nepamatuju na to jak vypadala. Když se snažím si vzpomenout tak tam vidím jakoby prázdné místo. Ta postava mi řekla, že se tam blíží nicota a že je to konec tohoto světa. Řekla mi taky, že abych se odsud stihl dostat musím jít za šamankou, která je hluboko v tom lese a že mě tam zavede, ale už se nám krátí čas. Šli jsme do toho lesa a po nějaké době jsme se k ní dostali. Byla to žena a měla zrzavé vlasy. Taky byla oblečena, tak jako lidé v době kamenné. Říkala, že je to nicota co pohlcuje jeden svět za druhým a že něco hledá a nezastaví se dokud to nenajde. Taky říkala, že musíme odejít a jediná možnost jak odsud odejít je použít její vynález. Bylo to divně vyhlížející auto, které mělo něco jako turbo. Říkala, že když se to zapne v pravý čas, tak nás to dokáže přesunout do dalšího světa. Když už jsme odcházeli tak za námi ještě zavolala, že pokud to použijeme v nesprávnou chvíli tak nsá to může hodit úplně někam jinam a uvízneme v snovém světě. Když jsme došli na okraj lesa tak šlo vidět, že se nicota blíží. Vypadalo to jako černá díra. Pohlcovalo to vše co bylo na dosah. Jen z té nicoty se ozývaly děsivé výkřiky. Zoufalé a plné bolesti. Ta postava na mě křikla ať nasednu. Rychle jsme nastoupili a ona začala jet. Dlouho jsme ujížděli tím prázdným městem, když už nás to skoro dohnalo tak řekla, že není čas a zapla to. Před námi se objevila jakási namodralá anomálie a vjeli jsme do ni na poslední chvíli.
Hodilo nás to do nějakého letiště plného lidí a ona začala říkat, že je to špatně. Že jsme měli být úplně někde jinde. Pak se na mě podívala a asi na krátký okamžik jsem ji uviděl. Nejsem si tím jistý, ale mám pocit, že to byla celou dobu luna. Poté jsem se probudil.
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.