15.01.2013, 22:02
Jsem tak zažraný do toho učení až jsem se tu zapomněl podívat. Bohužel zatím kazím co se dá a vůbec se mi nedaří. Čím více se snažím, tím hůře mi to jde a už začínám být zoufalý.
To jsem měl ještě zajímavé překvapení u zubaře, když mi říkal, že i roste devítka (zub inteligence nebo zub blbosti?). Teď si ještě ze mě lidí dělají srandu, že jsem mutant
.
No každopádně se mi přeci jen v tom všem stresu zdál sen i když si pamatuju asi jen polovinu. Opět to bylo asi navazování na ten sen s tou knihou. Zase jsem byl s tou skupinou lidí, ale tentokrát jsme byli v podivném lese. Stromy tam byly ohromně veliké a ten les vypadal jako na podzim. Z nebe neustále padalo nažloutlé listí a mi procházeli dále tím lesem.
Po chvíli jsme se dostali na krásné místo kde telk horský potok a dělal v údolí ostrůvek na kterém rostla obrovská a stará smuteční vrba. Strom už pomalu usychal, ale i tak vypadal majestátně. Dále jsme pak sledovali ten potok a po chvíli jsme ve skalách narazili na staré opuštěné bunkry.
Z toho si pamatuju, že všude byly ruské nápisy v azbuce a celé se to tam už rozpadalo. Když jsme začali prozkoumávat to okolí, tak jsme narazili na další skupinku lidí, co tam byla nějakou dobu před námi.
Nejvíce mě na těch bunkrech děsilo co bylo uvnitř. Jako by v temnotě, kam už slunce nesvítili bylo něco velmi zlé. Běhal mi z toho mráz po zádech. Když jsme šli dále, tak jsme zjistili, že to byla jakási turistická atrakce. Byla tam i autobusová zastávka a někdo z té druhé skupiny se snažil zjistit kdy pojede další autobus.
Já si všiml opodál zničeného autobusu a ještě jsem řekl, že další autobus už asi nepřijede ....no a dál si to už nepamatuju.
Každopádně jestli se mi bude dařit tak jako doposud, tak si do měsíce budu hledat práci na pracáku
To jsem měl ještě zajímavé překvapení u zubaře, když mi říkal, že i roste devítka (zub inteligence nebo zub blbosti?). Teď si ještě ze mě lidí dělají srandu, že jsem mutant
.No každopádně se mi přeci jen v tom všem stresu zdál sen i když si pamatuju asi jen polovinu. Opět to bylo asi navazování na ten sen s tou knihou. Zase jsem byl s tou skupinou lidí, ale tentokrát jsme byli v podivném lese. Stromy tam byly ohromně veliké a ten les vypadal jako na podzim. Z nebe neustále padalo nažloutlé listí a mi procházeli dále tím lesem.
Po chvíli jsme se dostali na krásné místo kde telk horský potok a dělal v údolí ostrůvek na kterém rostla obrovská a stará smuteční vrba. Strom už pomalu usychal, ale i tak vypadal majestátně. Dále jsme pak sledovali ten potok a po chvíli jsme ve skalách narazili na staré opuštěné bunkry.
Z toho si pamatuju, že všude byly ruské nápisy v azbuce a celé se to tam už rozpadalo. Když jsme začali prozkoumávat to okolí, tak jsme narazili na další skupinku lidí, co tam byla nějakou dobu před námi.
Nejvíce mě na těch bunkrech děsilo co bylo uvnitř. Jako by v temnotě, kam už slunce nesvítili bylo něco velmi zlé. Běhal mi z toho mráz po zádech. Když jsme šli dále, tak jsme zjistili, že to byla jakási turistická atrakce. Byla tam i autobusová zastávka a někdo z té druhé skupiny se snažil zjistit kdy pojede další autobus.
Já si všiml opodál zničeného autobusu a ještě jsem řekl, že další autobus už asi nepřijede ....no a dál si to už nepamatuju.
Každopádně jestli se mi bude dařit tak jako doposud, tak si do měsíce budu hledat práci na pracáku
Lidský život je jako květina. Ze začátku je to malé a nerozvinuté poupě, ale jednoho dne nádherně rozkvete a až příjde jeho čas tak uvadne a uschne. To, že je někdo jen malé poupě ještě neznamená, že nikdy nerozkvete.