V místnosti seděl hnědý hřebec s bujnou černou hřívou, zpod které ji pozorovaly tmavé oči.
Je hezký, uvědomila si, zatím co si sedala.
„Jmenuji se Juris Prudence, jsem vaše nová advokátka…“
„…ztrácíte čas,“ řekl podmanivým hlasem, ze kterého se jí zježila srst na hřbetě, „mě už stejně všichni odsoudili…“
„Dokážu vám pomoci, musím ale vědět, jestli jste to udělal… udělal?“
Prudce zvedl hlavu.
„Neudělal! Vypadám snad, že si musím brát klisny násilím?“
„To jistě ne… Ale to nestačí. Musíte mi dát něco, s čím můžu pracovat…“
Chvíli mlčel.
„Já… jsem gay…“
„To nám pomůže,“ ale je to škoda, pomyslela si.

„Ten soud byl spravedlivý. Zákon je zákon a on ho porušil.“
„Ano to je pravda, ale on byl jen loutka pro svého bratra. Emočně ho manipuloval. A využil k tomu jeho sestru. Která, musím podotknout, byla taky nespravedlivě odsouzena.“ Druhý student se uraženě podíval na mlčícího profesora. „ON SE OPOVAŽUJE ŘÍKAT, ŽE PRINCEZNY ŠPATNĚ SOUDÍ! VYHOĎTE HO!“ 
Postarší hřebec mu v klidu odpověděl. „Každý má právo na názor, Swifte. A tohle je diskuze o případu Vortexe a jeho pokusu o převrat. Mě naopak zajímá, proč si to myslí.“ 
Caramel pyšně vypnul hruď. „Z hlediska práva přirozeného jsou nevinní, pouze zmanipulovaní.“

....
Ps: je to jeden možný konec z mé povídky, kterou snad někdy dopíšu 

“Nazdárek! Jmenuji se Bás! A ty?”
Pejsek naklonil hlavu a nechápavě zakňučel. “Asi nevíš... Tak já tě pojmenuji Sam!”
Vlčák na ni šťastně štěkl. “Půjdeš se mnou? Vím, že to nebude tak skvělé jako u tebe doma, ááále…” žena vytáhla ze své tašky gumovou kost. “Mám dost hraček!” zmáčkla kost, která pískla, “a zbytek tě určitě rád přijme.” 
Psík zaváhal. Bás se podívala za něj, kde v mlze stála jeho rodina u veterináře. “O ně se neboj. Zvládnout to. A jednou se s nimi zase uvidíš.” Chlupáč se otočil na svou rodinu a pak přešel k dámě v černém hávu.

Bon Bon nevěřícně kroutila hlavou. „Kolo. Ty sis koupila kolo.“
Lyra přikývla, úsměv od ucha k uchu. „Jasně! Není super? Akorát...“ Úsměv jí trochu opadl. „Asi je prokleté. Prodavač říkal něco o duchovi.“
„To musel mluvit o duších. Ty jsou úplně normální a potřeba,“ protočila Bon Bon oči.
***
Později odpoledne seděla Bon Bon v křesle a četla si. Koutkem oka zachytila pohyb.
Všimla si průhledného poníka.
Ten jí zamával a přesunul se jí číst přes rameno.
„… Lyro?“
Na to se z dílny ozvalo: „Jejda. Měla jsi pravdu. Tu duši jsem vypudila, a teď mi to kolo vůbec nechce jezdit.“

Akta napodobila bratrovo gesto - ruce dlaněmi vzhůru, zhluboka se nadechla a představila si, jak se jí duše zhmotňuje na dlaních.
Červená mlha se pomalu začala objevovat nad jejími prsty.
V jeho rukou ležela podobná, fialová.
Pomalu se před Aktou zhmotnila černá květina s velkými okvětními lístky. Uprostřed září rudé světélko. "Haha, Saphe, koukej! Koukej!!"
Vzhlédla, a zarazila se. Saphova duše na první pohled vypadala jinak. Okvětí otrhané, polámané, snad ohořelé?
"Promiň," ozval se Saph. "Už jsem se přimotal k hodně dramatickým situacím."
Aktina duše se zavřela a zmizela, a Akta Saphirreana objala v naivní snaze schovat ho před světem.

Ředitel Starswill Vousatý si zhluboka povzdechl a pomocí magie srovnat tužky do úhledné řady. Vždy si potrpěl na pečlivost a od doby kdy ho princezny zapřáhly jak ředitele školy pro nadané jednorožce na ní lpěl dvakrát tolik. Občas litovat, že  souhlasil s jeho vzkříšením. Mohl si teď klidně ležet v hrobě a nemuset řešit nesmysly mladých.
Ozvalo se zaklepání.
“Dále? Ah, slečno Mimic, jen se posaďte.”
Klisna poslechla. Nezdálo se však že by ji tížily starosti.
“Váš problém je následující. Prý jste prohlásila, že radši prodáte svou duši Discordovi než psát zápočtové testy.”
“A?”
“Vysvětlíte mi ten včerejší čokoládový déšť?”

“Touché!” Vykřikla vítězně Celaeno, když zapíchla tupou špičku cvičného rapíru do husté srtsti na hrudi Rainbow Dash.
“Sakva!” Zaklela Rainbow a vyplivla svůj rapír, který s řinčením spadl na palubu. “Jaká duše?”
“Žádná duše, ale touché, to znamená cizozemsky zásah…”
“Aha, já myslela, že to říkáš pokaždý, když někoho propíchneš a on vypustí duši.”
“Kdepak,” zasmála se Celaeno, “ale když se začně potápět loď, musíme vyslat signál SOS. To znamená: spaste naše duše…”
“Umm… a nemělo by to teda bejt SND?”
“Nemělo, ponevadž je to taky cizozemsky! A vůbec, tohle rejpání do překladů a dabingu nemám ráda. Radči se kryj!”