„Už jste se líbali?“
„Ono to tím tak nějak začalo...“
„Jé! A už bylo to?“
„To?“
„No ty víš… ta činnost, po které každý touží a nejraději by po ní hned skočil!“
Dám si dvě a dvě dohromady. „Blázníš?!“
„Ale vůbec ne… vždyť je to přirozené. A vy dva se znáte dlouho.“
„To na věci nic nemění. Pravidla jsou stejná.“
„Pravidla?“ ozve se za mnou známý hlas. Jeho majitel mne něžně pohladí po vlasech a jemně políbí. „O čem se tu bavíte?“
„Že vy dva jste totální koloušci a nádherný pár,“ rozněžní se Bára a zasněně se zahledí do zdi.

„Hele já už to neudržím! Už to na mě zase jde…“
„Neopovažuj se!!“
„No tak hoši, už to bude nebo mám čekat do půlnoci?“
Dvojitý hek
„Taky bys nám mohla trochu pomoct.“
Škodolibý chechot. „To by se nehodilo vzhledem k mému postavení.“
Elf hodil ironický pohled nad sebe. „Ale prosím tě, neříkej, že…“ nedořekl přerušen Gilovým výkřikem „Pouštím to, bacha!!!“
Randál výkřiky, nadávky.
Gil s Teiglin se zděšeně dívali dolů na povalenou skříň pod schody.
Ticho.
Teiglin zbledla. „Ormi? Bráško?? Jsi celý?!?“
Almara se začala otevírat a z ní se vysoukal nasupený Elf.
„Vy dva máte štěstí, že nejím koninu!“

„To bys nevěřil, co jsem našla zastrčené ve skříni!“
Zbledl v nejistotě, co vše do té skříně kdy v minulosti uložil.
Radostně si přisedla k němu s papírovou krabicí na klíně.
Odložil Niagrothský zpravodaj a zaujatě zkoumal její úlovek ve snaze identifikovat, co by mohlo být uvnitř. „Mám se začít bát?“
„No možná trochu,“ uchichtla se a krabici otevřela. „Tadááá!“
„Ale ne…“ zalkal a skryl tvář v dlaních.
„Tolik vzpomínek,“ vzdychla. „Možná je načase ty moje pokládky vrátit na své místo do knihovny,“zaradovala se.
Litoval, že už kdysi neměl to srdce nakrmit tou její staletou sbírkou přírodnin krbová kamna.

Sprška jisker ji poštípala na tváři.
„Co-„
Praskliny se hbitě rozběhly po zářícím povrchu bariéry a vykreslila na ní složitý vzor menších i větších pavučinek, ze kterých crčely proudy žhavých jiskřiček.
„Ne… ne!“
Praskliny se setkaly. Bariéra se roztříštila na stovky a tisíce menších i větších mihotavých střípků, které se rozlétly po okolí a zvolna mizely. Proud magie si prorazil cestu. Obklopil ji. Dorážel na celé její bytí. Pohltil ji. Svět zmizel v záplavě oslepující záře a pak… nic. Jen tma. Ticho. Nekonečná prázdnota. Změna. Jemný dotek. Světlo. Nezřetelný obrys měkce zářících křídel. Hlas. Konejšivý šepot princezny Celestie: „hrdinové neumírají.“

„A tobě, má nejdražší Fluttershy,“ pokračovala zlatá rybka, „jsem se rozhodla splnit jedno z tvých největších životních přání. Udělám z tebe strom.“
„To bude nádhera! Když bude venku moc horko, poníci si budou moci odpočinout v mém stínu! Mé šťavnaté ovoce pomůže zahnat hlad a žízeň poníků i mnoha lesních tvorečků! Mé větvičky ochrání hnízda spousty roztomilých ptačích rodinek! Dutiny v mém kmeni poskytnou úkryt a bezpečí roztomilým veveřičkám!
„Taky z tebe bude spousta papíru!“
„P-papíru?“
„Přijde dřevorubec a pokácí tě. Pak ti sloupnou kůru, naštěpkují tě, štěpky provaří, vyperou, namelou…
„Když o tom tak přemýšlím, radši bych hrnec zlaťáků.“

Discord posunul poslední hvězdu a konečně vytáhnul noční oblohu nad Equestrii. Tisíce tvorů zvedly hlavu a s pokýváním hlavy se odebrali všichni ke spánku.
Zatím on sám se jal kartáčovat bouřkové mraky na zítřejší přeháňku. Co pegasové ztratili schopnost létat, věci se dost zkomplikovaly. A když Elementy Harmonie a princezny padly, musel jim slíbit, že se o zemi postará. Porazil Tireka, zastavil jednu vesnici komunistického ražení, uzavřel příměří s měňavci a dohlíží na průběh dne s nocí.
Všichni ho teď znají jako krále Discorda. O jeho činech se mluví jen dobře, ale pořád: hrdinové neumírají. Tak jaktože žije zrovna on?

„Kecáš!“ Prohlásila a nahnula se blíže své kamarádce.
„No jako fakt, nekecám! Včera jsem viděla, jak společně vchází do jejího domu. A předtím se jako dokonce objímali!“
„Tomu nevěřím! Ona? Aby se zahazovala s dřevorubcem? To přece… To snad jde proti všemu!“
„Že jo? Jako, jasně, dřevorubci bývají silní, a vytvalí, ale přesto… Od ní bych to fakt nečekala!“
Třetí klisna, která si zatím jen potichu míchala cukr v kávě, se zeptala: „A o kom se to vlastně bavíte?“
„Jako, o Tree Hugger, přece.“
„Aha.“ Domíchala, odložila lžičku a potichu usrkla. „Tak to skoro jistě byl jen její bratr.“
„Kecáš!“

"Začíná půlnoc!" ozavlo se z davu.
"Drž hubu!" ozvalo se z jiného místa.
"Půlnoc nemůže začínat, je to bod v čase. Dá se jenom minout." ozvalo z třetího místa.
"Drž hubu!" ozvalo se z původního místa.
"Kdy přijde ta striptérka? Neřikejte, že jí letos zrušili."
"Čí jsou ty tousty se slámou?"
"Byli jste na Lesbických romancích mezi lidmi od Lyry? Nejlepší přednáška. Akorát odteď už mi lidi nikdy nebudou připadat tak divní jako dřív."
"To jsem nestihnul. Hledali jsme tajemného poníka v Everfree lese. Sama princezna nás o to požádala."
"Ta striptérka letos nebude," volal poník táhnoucí na hřbetě soudek, "ale dovezli konečně cider."

Útržky z Festivalu normality v Ponyville.