Někdo zaklepal na dveře.
"Nejsme doma!" zavolala nevzrušeně Nightmare Moon. Pořád ještě hrála. Měla skoro pravdu, Bill, PG i Chara byli tak namol, že je musela přemístit do pokojů, ale ona musela ještě porazit jednoho bosse.
Zaklepání se ozvalo znovu a její postava v tu chvíli shořela na popel, a tak to Moony vzdala a šla otevřít.
"Doufám, že máte pro tohle půlnoční překvápko dobrý důvod," zamrmlala a otřásla se zimou, protože venku pršelo. Uviděla malou panenku, měla culíčky a klaunský nosík.
"Tady bydlí záporáci?"
"Nevypadáš jako záporák," namítla Moony.
"Jo. Taky jsem nechtěla být," fňukla.
"...pojď z toho deště."

Líbezné půlnoční ticho snoubící se s milosrdným spánkem rušilo ušidrásající drnčivé chrčení.
Nabroušený povzdech. Mlaskání. Rána polštářem.
„Au! Co jsem udělal?? Proč mě biješ?!“ skučel nešťastně Elf držící se za naražený nos.
„Protože už víc jak hodinu chrápeš jak dřevorubec!“
„Já, že chrápu?? Já nikdy nechrápu!“ protestoval dotčeně.
Vedle něj se cosi zamlelo a zívlo.
„Ale no tak…tady se někteří pokoušejí o spánek, nemůžete si nechat manželské vrkání na ráno…?“
Eresiel s Elfem se na sebe vytřeštěně podívali.
„GILE!“ zařvali společně, „co tu děláš?!“
„Když řeknu, že jsem netrefil domů a bojím se tmy, můžu zůstat do rozednění?“
„NE!!!!“

"Ne! Moje poslední slovo!"
"Biiiiiilleeee! Vždyť stačí lusknout prsty! Pro tebe je to z nás nejmíň namáhavý!" žadoní Moony, ale démon se nedal.
"Nejde o námahu, jde o princip! Nebudu tady pro vás dělat všechno, vypadám jako vaše služka?!"
Baby se zpovzdálí dívala. "To se tu děje často?"
"Skoro pravidelně," Chara usrkla horkou čokoládu. "A taky to vždycky stejně skončí."
"Fajn! FAJN!" vzdal to Bill, "já vyžehlím! Ale vyzvedneš Purple Guye z hospody!"
*
"Proč je to tak strašné?" zeptala se Baby.
"Protože je to Purple."
*
"Cožeeee? Ale-"
"Jinak žehlíš!"
Nightmare Moon našpulila pusu a nakrčila nos, ale nepomohlo to.
"Tak dobře."

Bylo nádherné a velmi brzké ráno. Všichni v Billově domě ještě pospávali, kromě Nighmare Moon. Ta naopak směřovala do postele po noci plné čtení zlých snů a demolování těch dobrých.
Napadlo ji, že možná byla Chara tak hodná a nechala jí trochu horké čokolády, ale podle trojúhelníkového vzkazu "je za co" šlo spíš o Billa.
Než se stihla napít, zaslechla šramocení v chlebníku. A když jej otevřela, zavřeštěla tak, že vzbudila sousedy.
---
Bill spíš vyděšeně než nešťastně zíral na doutnající černý kráter. "Bojíš se myší?"
"NE!"
"Vypadá to tak."
"Potřebujeme pastičky."
"Tady v okolí je hlodavců dost..."
"Hoooodně pastiček."

Pozitivně naladěna z návštěvy mistra Nimhira energicky vrazila do dveří jejich pokoje halekajíce „Čau lááásko!!!“.
Pozdravený nadskočil a upustil jakýsi těžký předmět, který málem udělal v podlaze díru.
Vyvalila oči při uvědomění si, z jaké činnosti ho to vyrušila.
„Emmm…necítíš se poslední dobou nějak zvláštně? Nebo nevidíš třeba občas bílé myšky??“
Vzdychl ve snaze najít ztracený klid.
„Proč myslíš?“
„No, nikdy jsem tě žehlit neviděla,“ uchichtla se.
„To, že jsi mě neviděla, neznamená, že to nikdy nedělám. Je to velice uklidňující činnost.“
„Po čem ty se tak můžeš potřebovat uklidnit, miláčku?“
Otočil hlavu k ní. „Pár věcí mě napadá.“

„Víte, máme takový problém, že se nám ve zdech začaly objevovat takové podivné díry,“ vysvětlovala matka řemeslníkovi.
„A když je opravíme, zase se objeví, třeba i na jiném místě,“ dodal otec.
„Bojíme se, že jde o nějaký závažnější probém, tak jsme pozvali vás, kdybyste byl tak hodný a podíval se na to?“
Řemeslník kývnul a nechal se k jedné z děr dovést. Chvíli ji obhlížel, přeměřoval a šťoural se uvnitř.
„Bude to znít podivně,“ prohlásil potom. „Vše nasvědčuje tomu, že tu máte myši.“
„Myši? Toto je přece oblačný dům, kde by se tady...“
Oba rodiče se na sebe podívali. „Fluttershy.“