Říkejte si, co chcete, ale někdo z tvůrců je RariJack shipper až na půdu

CM AJ a Rarity je přivedlo na místo, kde je to velké a chladné. Tak to Rarity zpívala v Take Manehatten.  Tam poníci prostě jsou tak nějak odloučeni od nějakého přátelení se mezi sebou.  
Když pak Rarity přistál na obličeji leták s tím, že Coco ( Yessssss )  chtěla udělat něco pro to, aby bylo veseleji, tak tam pochopili, proč tu jsou.  Coco vytvořila něco, co by mohlo mít úspěch u poníků a věděla to od samého začátku. Ale potřebovala s tím pomoci. Jenomže to místo, kde by se to mělo konat, bylo nejen že v dezolátním stavu, ale snad už i nevhodné pro zaujmutí poníků.
Proto to jeviště postavili hned u frekventované silnice, aby si poníci všimli a pokud možno zastavili a shlédli to představení.  

Je dosti možné, že u poníků tohle není tak rozšířené. Ale zde u nás to je.  Když jdu starou Prahou, kde jsou různí umělci, tak se taky zastavím a podívám, co oni dělají.  Viz: CZQ LARP a ten umělec u pražského hradu, který tam hrál na cello. Celá skupinka se u něj zastavila a poslouchala ho, jak hraje.    
To samé bylo i zde.  Je dobře, že Coco sehnala ponyherce, kteří to dělali ( podle mého ) i zadara a dokonce je neodradilo ani to, že jim to zchátralý jeviště málem přistálo na hlavě.   Zahráli něco, co ostatní poníky nějak zaujalo a dokonce i v ten moment byli na sebe tak nějak hezčí. Viz: Ten pony, co uvolnil místo té stařence.  To byl ten pravý záměr, aby tam jela AJ s Rar.

+ Coco Pommel:  Ani nevíš, jak rád jsem tě opět viděl. Tvá poníkovská osobnost se mě vryla do paměti už poprvé. A zde jsi jasně ukázala, jaké máš dobré srdíčko.  

+ Applejack: Výborný facemomenty   A abych ti pravdu psal, tak když sis rozjela svůj klobouk tou sekačkou, nějak jsem oněměl hrůzou. Tvůj klobouk je pro mne něco jako živá součást tebe a děkuji Rar, že ti koupila nový.

+ Rarity: Ty prostě umíš chodit ve velkém světě a tvá štědrost se mě líbí čím dál víc.

Krásný díl a za mě 9,2/10

Ještě to nemáte jo. Tu je odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=wHKJbm0JgKk

Tehnle díl ná úžasnou myšlenku, se kterou už se spousta z nás setkala - a kterou měla možnost si ověřit. Míření na veliké věci je nejlepší přes ty malé. Každý díl je důležitý a dohromady se to nasčítá na věci větší než my sami. Jen je potřeba ten společný cíl.
(Ačkoliv teda, technicky, nevím, nejsem tesař, ale stavba jeviště mi zrovna nepřipadá jako nenáročná, jednoduchá činnost pro jednoho   )

Zapůsobila na mne tak, že spolierovaných dodatků moc tentokrát nemám.

Za mě musím říct, že se jedná o jednu z těch slabších epizod. Na mě tam bylo až moc mluvení a málo akce. I když je pravda, že tam bylo pár zábavných scén u kterých jsem se zasmál, ale celkově na mě tato epka moc nezapůsobila. Dál bych jí tak 7,5/10.

Konečně po dlouhé době epizoda, kde jsem poselství (a že nezůstala zrovna u jednoho) pochopil sám (buď se děje něco se mnou a nebo s tím seriálem ), a hlavně, líbí se mi, jak se je rozvinuté a zapadá to i do našeho skutečného světa. Ano, Applejack, dá to fušku si to uvědomit, že dávat si velké přecevzetí je někdy dost flustrující, s tím s ní hodně soucítím a jistou dobu na to už přicházím sám. Ono kolikrát opravdu stačí jen začít s maličkostmi, abyste udělali změnu. A nejen vůči sobě, ale i vůči svému okolí (nemusíme být každý hned Matkou Terezou).

Omylem přeskočená epizoda... a zrovna ta další volně navazovala, ale tak nevadí. Stejně jako v případě předchozích se všude vyrojilo dost narážek (i když ne jako na epizodu včerejší), raději shlédnu hned.

Vidět Cocco Pommel potěšilo hned z kraje - můj oblíbený background charakter a ani tentokrát nezklamala. Applejack a Rarity dohromady je vždy zajímavá kombinace - v lecčems jsou si protiklady, ale od té noci v Twilight knihovně a po té události s Trenderhoofem spolu vychází mnohem líp (na nich je ten pokrok hodně znát). Ale i tak se některým svým sterotypům nevyhly - Rarity měla v paměti stále ještě první návštěvu Manehattanu a AJ, která se bojí přejít ulici.

Myslím, že v tomhle díle se vidělo mnoho lidí, kteří se kdy snažili vytvořit něco velkého a narazili na spoustu překážek. Pokud to nevzdali, začali třeba později od malých věcí - nakonec došli až tam, kam chtěli a mnohdy ještě dál (když jde o podobné události v reálu... u CZ/SK bronies cesta od Strahovských DDR, přes Velké srazy a Vánoční Karaoke až po Czequestrii tak uvidíme, co přinese budoucnost). Že ne vždycky se věci povedou tak, jak jsme zamýšleli, ale to nutně neznamená, že jde o neúspěch.

Jestli jsem se někdy bál, že seriál bude časem jen opakovat omílaná témata, tak jsem moc rád, že se tahle skeptická představa nenaplnila

[spoiler: (zbytek tu - vzhledem k odlišnostem mého pohledu na seriál - nemá smysl rozebírat)]

Heh ted jsem konecne videl tuhle epizodu a zrovna jsem chtel napsat, takhle presne na tom je/byla Czequestrie a Karaoke.

Vzdycky jsme chteli neco vice ale pak blize a blize samotnemu datumu jsme museli zacit zjednodusovat a urezavat veci, protoze jednoduse - nebyl dostatek dobrovolniku!

Stejnak, jako v epizode, jsou na tom ty zpravy po CZQ, ze priste by rad nekdo dalsi pomohl ci pridal se do teamu - pripada mi, jako kdyby tahle epizoda byla delana jakozto pozdrav vsem organizatorum conu na svete


Selection of Making of Conventions:

Říkejte si co chcete, ale zatím mi všechny "povolávací" epizody přišly velmi nadprůměrný. Dobrej příběh nemusí mít spoustu akce, humoru a popkulturních referencí. Stačí dobrá myšlenka. Tohle je pěknej civilní příběh o tom, co všechno se dá dělat pro ostatní. Mrzí mě, že to tu zdá se oceňujou převážně jen lidi, kteří maj za sebou spoustu dobrovolnický práce. Většina S5 epizod mi přijde mnohem dospělejších a filmovějších. Takových, který mnohem víc ocení náročnější starší publikum. A zároveň je v nich cítit duch přímý a jednoduchý S1.