To sice jo, ale pořád se to dalo naroubovat že se to odehrává x let po událostech seriálu, ale s tím že Twili má nahradit Celestii s Lunou jsou nepočítal

To že Twili dostala s korunou moc ovladat slunce a mesic je jasne ,ale kdo se stara o říši snů ? Delat vsechno je i na 2 princezny docela dost viz S7E10 The royal Problem

Nuž, tých 1000 rokov to musela všetko robiť Celestia sama, keď bola Luna vyhostená na Mesiac.

to outsourcujou...treba na discorda

(23.10.2019, 07:04)Faiko Napsal(a): To že Twili dostala s korunou moc ovladat slunce a mesic je jasne ,ale kdo se stara o říši snů ? Delat vsechno je i na 2 princezny docela dost viz S7E10 The royal Problem

Nikde nebylo řečeno, že se Celestia a Luna opouštění všechno, co dělají. Luna klidně může dál dělat to, co doteď, jen nevládne Equestrii a nezvedá Měsíc.

Haberův tým scénáristů moc nemusím (Celkově si myslím, že MLP se s příchodem jinačího režiséra uprostřed pátý série dost změnilo a nikoliv k lepšímu). Trvalo mi dost dlouho nějak psychicky rozdýchat některé jejich výplody v některých epizodách.
Ale tohle finále bylo něco jiného (Buď to, nebo jsem si možná už na ten neustálý retcon v některých epizodách zvykl.) Upřímně bych někdy měl napsat děkovný dopis Haberovi, protože tohle finále bylo svým způsobem melancholicky nádherné.

Ta epizoda mi ukázala, že "Friendship carries on", ale taky, že vztahy se ve skutečném životě přece jen mění. Ve skutečném životě dochází ke změnám, které přátelství chtě nechtě ovlivňují. MLP celkem vystihuje, že Mane 6  nejsou jen superhrdinky, ale také skutečné postavy, co čelí i problémům života.

Čítávám na internetu spoustu názorů, že by si tohle finále zasloužilo zcela přepsat. Jedním z důvodů by mělo být, že nekončí zrovna šťastně (Spousta lidí se nedokáže smířit s tím, že Twilight své přátele přežije.) I když je v MLP spousta symboliky a symetrie, boj zla proti dobru a podobně, osobní příběh těch postav nakonec už tak heroický není.  Život totiž může dopadnout jakkoliv a ne vždy to zrovna musí být scénáristicky pěkný příběh. A v tomhle ohledu se mi My Little Pony líbí. I když primární účel tohoto seriálu mělo být reklamou na značku hraček, tak se nám nebál občas ukázat naprosto realistické problémy, se kterými se člověk v životě potýká (A někdy to rozhodně nebyly problémy, se kterými by se potýkalo dětské publikum).

Zkrátka se mi na MLP líbila jeho realičnost. U běžnýho seriálu by po poslední epické bitvě hrdinky zachránili svět a za zvuku kopyt by odcválali do závěrečných titulků. Ale S09E26 právě ukazuje, že život závěrečnými titulkami nekončí. Život se neřízeně řítí vpřed a někdy jediné, co nám zbývá, když se díváme na naši budoucnost [spoiler: třeba na budoucnost bez MLP:FiM. ], je pocit nejistoty. Člověk pak reaguje jako Twilight v této epizodě:"It's terryfing." A jediné, co člověku v takové situaci zbývá, je ten pocit nejistoty sdílet.

Nacházejí se lidé, kteří tenhle reálný aspekt života nedokáží akceptovat a nejspíš proto se snaží konečnou epizodu MLP přepracovat. Ale já ho zcela akceptuji. A proto děkuji Joshu Haberovi, že nám tuhle lekci v MLP ukázal.