09.08.2016, 22:47
(Tento příspěvek byl naposledy změněn: 09.08.2016, 22:49 uživatelem Dex. Edited 1 time in total.)
Fandom nedospěl, fandom dospívá a stále bude, jelikož lidi, kteří ho tvoří, se mění. Starší odcházejí, mladší přicházejí. A někteří zůstávají stále.
Hodně lidí přišlo do fandomu ve chvíli, kdy hledali své místo ve světě. Tady našli pevnou půdu pod nohama, rozkoukali se a prošli si nenásilnou a vesměs pozitivní verzí té "přípravy do života", kterou si musí projít každý. Vidím to sám na sobě - do fandomu jsem velmi nesměle přišel na začátku roku 2013 a nebral jsem to nijak vážně (taky mi bylo nějakých 14/15). Od té doby jsem toho hodně poznal, hodně se naučil a dospěl. Je zvláštní si uvědomit, že jsem vlastně "vyrostl na ponících"
Našel jsem si kamarády - né takové ty pseudokamarády, se kterými člověk jen občas pokecá o životě a tím to hasne, ale ty opravdové, kteří (snad) zůstanou na celý život. A v tom momentě se něco změnilo. Seriál pro mě přestal být na fandomu to nejdůležitější. Zjistil jsem, že termín "chodit do hospody" nemusí být jen negativní - zejména když se tam můžu setkat s partou inteligentních lidí, se kterými si můžu o čemkoliv popovídat a kteří mi mají co dát. A tak jsem se rozhodl dát něco nazpět a začal jsem se angažovat ve fan projektech. A najednou jsem kolem sebe neměl jen těch pár československých bronies, ale celý svět. Začal jsem jezdit na cony a potkávat všechny ty lidi, které jsem znal online, i osobně. A zjistil jsem, že tohle je vlastně lepší než seriál samotný.
Kdybych dělal pořád všechno stejně jako dřív, jen bych k tomu koukal každou sobotu na poníky, nikam bych se neposunul. Neměl bych tak pestré koníčky jako mám teď (pun intended). Možná bych ani neměl práci, kterou mám. Tohle všechno jsem získal díky tomu, co jsem díky komunitě objevil a co jsem se snahou pro ní něco udělat naučil.
A dokud bude komunita takovým místem i pro ostatní, tak bych se o existenci fandomu nebál, ať už je seriál jakýkoliv. Sám znám nemálo lidí, co jsou velmi aktivní bronies, ačkoliv seriál už sledují jen sporadicky, nebo vůbec. Znám i bronies, kteří se do komunity zapojili, aniž by seriál vůbec viděli, čistě kvůli atmosféře, jaká mezi námi panuje.
Samozřejmě, že budoucnost nebude stejná. To co pro nás bylo před pár lety nové už zobyčejnělo, zvykli jsme si na divné pohledy kolemjdoucích na naše trička a plyšáky, zvykli jsme si na shromažďování merche v našich pokojích. Postupně se maže rozdíl mezi bronies a fandomem jakéhokoliv jiného seriálu, filmu, knihy, hry... Nebojím se ale, že bychom se tím odsoudili k "obyčejnosti" a nudě. Jen nám vznikne prostor pro nové kreativní nápady. A dokud bude fandom tím otevřeným, akceptujícím a kreativitu rozvíjejícím místem, do jakého jsme přišli (či po hlavě spadli) my, tak se na budoucnost těším
Hodně lidí přišlo do fandomu ve chvíli, kdy hledali své místo ve světě. Tady našli pevnou půdu pod nohama, rozkoukali se a prošli si nenásilnou a vesměs pozitivní verzí té "přípravy do života", kterou si musí projít každý. Vidím to sám na sobě - do fandomu jsem velmi nesměle přišel na začátku roku 2013 a nebral jsem to nijak vážně (taky mi bylo nějakých 14/15). Od té doby jsem toho hodně poznal, hodně se naučil a dospěl. Je zvláštní si uvědomit, že jsem vlastně "vyrostl na ponících"
Našel jsem si kamarády - né takové ty pseudokamarády, se kterými člověk jen občas pokecá o životě a tím to hasne, ale ty opravdové, kteří (snad) zůstanou na celý život. A v tom momentě se něco změnilo. Seriál pro mě přestal být na fandomu to nejdůležitější. Zjistil jsem, že termín "chodit do hospody" nemusí být jen negativní - zejména když se tam můžu setkat s partou inteligentních lidí, se kterými si můžu o čemkoliv popovídat a kteří mi mají co dát. A tak jsem se rozhodl dát něco nazpět a začal jsem se angažovat ve fan projektech. A najednou jsem kolem sebe neměl jen těch pár československých bronies, ale celý svět. Začal jsem jezdit na cony a potkávat všechny ty lidi, které jsem znal online, i osobně. A zjistil jsem, že tohle je vlastně lepší než seriál samotný.
Kdybych dělal pořád všechno stejně jako dřív, jen bych k tomu koukal každou sobotu na poníky, nikam bych se neposunul. Neměl bych tak pestré koníčky jako mám teď (pun intended). Možná bych ani neměl práci, kterou mám. Tohle všechno jsem získal díky tomu, co jsem díky komunitě objevil a co jsem se snahou pro ní něco udělat naučil.
A dokud bude komunita takovým místem i pro ostatní, tak bych se o existenci fandomu nebál, ať už je seriál jakýkoliv. Sám znám nemálo lidí, co jsou velmi aktivní bronies, ačkoliv seriál už sledují jen sporadicky, nebo vůbec. Znám i bronies, kteří se do komunity zapojili, aniž by seriál vůbec viděli, čistě kvůli atmosféře, jaká mezi námi panuje.
Samozřejmě, že budoucnost nebude stejná. To co pro nás bylo před pár lety nové už zobyčejnělo, zvykli jsme si na divné pohledy kolemjdoucích na naše trička a plyšáky, zvykli jsme si na shromažďování merche v našich pokojích. Postupně se maže rozdíl mezi bronies a fandomem jakéhokoliv jiného seriálu, filmu, knihy, hry... Nebojím se ale, že bychom se tím odsoudili k "obyčejnosti" a nudě. Jen nám vznikne prostor pro nové kreativní nápady. A dokud bude fandom tím otevřeným, akceptujícím a kreativitu rozvíjejícím místem, do jakého jsme přišli (či po hlavě spadli) my, tak se na budoucnost těším
První Equestrijský Drakobijcobijec
Fandom tvoří jeho členové, kteří ho opouštějí a přicházejí noví a ani ti, co zůstávají, nejsou stejní a neměnní, ale vyvíjejí se. Budoucnost fandomu tedy nelze úplně předpovědět, protože je tu příliš proměnných, které v přítomnosti neznáme. 
Co my víme, možná už dnes má nějaký tvůrce v hlavě něco ještě propracovanějšího, čím nás doslova uchvátí. 
