Tak trochu jsem se rozhodl příběh Nika začít vydávat na díly, jinak by to mělo 50 stránek a nikdo by to při této kvalitě nečetl Nový díl je venku

Přečetl jsem si pokračování a ten příběh je vážně dobrý. Už se těším na další část.

Díky. Jsem moc rád, že se to někomu alespoň líbí

Konečně jsem se odhodlal dopsat dílko, které mi velmi dlouho leželo na disku a které je starší než všechny dosavadní dohromady Doufám že se budete bavit jako já při jeho vymýšlení
Canterlotské kobky

Tak jsem konečně našel čas i motivaci a je tady další díl - Nikův příběh 3 - Jediný svého druhu. 

Tak je tady konečně po dlouhé době nový koncept který jsem piloval dost dlouho. Odvážná ponička Light Wire a její projekt který ji našel nového přítele. Light Wire - Pilot

Když už jste si dali tu práci a přečetli to, poprosím vás o trochu kritiky Díky.

Chceš kritiku? Máš ju mít. Mám brzké ráno, tak snad to napíšu nějak srozumitelně.

Začátek je hrozně blbý a nudný, a tudíž se mi špatně čte celé dílo. Vůbec mi jakožto čtenářovi nedává šanci zapojit představivost. Co mám z toho, že na stole stojí hrnek naplněný kávou a druhý vyvrácený? Nebo co mám z toho, že oběma (jak Light, tak Nikovi) začala být opravdu velká zima? To mi nic nedává, protože ty mi jen nudně sumarizuješ a popisuješ. Zkus se zaměřit na nějaký detail a nechat čtenáře, aby tento detail interpretoval. Toto je prakticky zlaté pravidlo psaní, říká se mu taky "Ukaž, ale nevyprávěj." (článek na angl. wiki). Nejlíp se toto dělá tak, že působíš na čtenářovy smysly a pocity.

A jak by to mohlo fungovat tady? Dobrá, máme jeden hrnek z půlky naplněný a druhý vyvrácený, Light sedí a čte si noviny.

1. "Light Wire seděla ve své malé laboratoři na kraji Canterlotu. Na stole stál hrnek z poloviny naplněný kávou a druhý vyvrácený. Light si listovala v Canterlot yournal, když se její zrak zaměřil na malý článek o elektrifikaci Ponyville."

srovnej to s tímto (možná to trošku přeženu, snad to bude názorné):

2. "Light Wire seděla celá zadumaná ve své malé laboratoři na kraji Canterlotu. Její nozdry blaženě zachycovaly každou molekulu kafe, co jen mohly. I toho předešlého, které díky její nešikovnosti skapávalo na zem s přesností atomových hodin. Neustálé šustění novinového papíru se zastavilo, když se Lightin zrak zaměřil na malý článek o elektrifikaci Ponyville."

To je úplně stejná scéna, avšak v první verzi je popis/vyprávění, v druhé je ukazání/promítání. Obě dvě předávají ty stejné informace čtenářovi, avšak každá jiným způsobem. Zodpověz si na otázku: která verze upoutá víc čtenářovu pozornost a doslova ho vcucne do děje? Ano, odpovím za tebe, ta druhá. Taky to má nezměrnou výhodu. Promítacím stylem toho můžeš čtenáři sdělit víc, než popisem. Např. akce, vhledy, zážitky a podobně. Už jen v té druhé verzi se dozvíš, že:

• Light ráda přemýšlí (celá zadumaná).
  
• místností šlo cítit kafe a tudíž ho musela taky pít.
  
• Light je nešikovná a shodila si jeden hrnek.
  
• si zrovna čte noviny.
  

Toto všechno (až na informaci, že si čte noviny) by ses z popisu nedozvěděl, a zároveň by to bylo těžké napasovat cokoli podobně detailního do popisu. Avšak jak sděluješ informace čtenářovi je stejně tak důležité, jako co mu sděluješ. Neříkám tudíž, že popis je špatný. Popis má ve své literatuře místo. Když potřebuješ informovat. Když je potřeba čtenáře vtáhnout či ho zapojit, měl bys využít promítání/ukazání. S postupem času a psaní získáš cit a zkušenosti pro to, kdy máš popisovat a kdy ne.

Do začátku, než pro tuto věc získáš cit, ti asi poradím jen toto: představ si, že z tebou psaného díla by mělo být něco natočené, nějaký film a tak, a ty jseš jeho režisér. Každý odstavec, který jsi napsal, by byl vyjádřen vizuálně pomocí kamery a herců. Nechal bys spíš promlouvat postavy/herce, nebo bys spíš ukazoval kamerou danou scénu a nechal diváky se kochat? Takhle nějak to funguje v literaturě.

Na zemi - Chcete vědět jak by se cítil poník po příchodu mezi lidi ? Tento příběh pojednává o poníkovi který dostal možnost odcestovat na zem aby zjístil čím se lidé od poníků liší.

Yay ten příběh na Zemi je super xD Četl jsem asi 2 anglické fanfikce kde jde člověk do světa poníků, ale nikdy naopak, a takhle ještě v Praze, super x3 Určitě přečtu víc jestli tam dopíšeš xD A fun fakt, Jan Konečný byl můj spolužák v devítce >.> Dobrá náhoda

Prostě mi to blesklo hlavou jako dobrý koncept, tak jsem to zkusil Původně jméno mělo být jen pracovní a vůbec se tam nemělo dostat, ale už jsem to tak nechal