Snů, které si pamatuju, je v poslední době sice pomálu, ale v noci na dnešek se poníci objevili

Začátek na zahradě u prarodičů (kteří již nežijí) jsem bůhvíproč potkal labutě, které pořád chodily za mnou a zvědavě i mě prohlížely. Seděl jsem někde na mezi a ty dvě si evidentně chtěly povídat. Jedna z nich mě klofnula a trochu nakvakvašeně se zeptala, proč že si nechci povídat. S údivem jsem zjistil, že jim rozumím - nemluvily lidskou řečí, prostě jen vyluzovaly zvuky jako obvykle, ale rozuměl jsem jim (jako cizímu jazyku) a ony rozuměly mě. Pak se zvedly a odletěly směr blízky les a potok. Vydal jsem se za nimi.

Poníkovské překvapení přišlo, když jsem vkročil do lesa - prostě ze mě najednou byl poník, chodil jsem po čtyřech, ale zůstala mi ta schopnost mluvit lidským hlasem a rozumět zvířatům - potkal jsem tam na potoční tůni ty dvě labutě společně s dalšíma, které se hned pozvaly na návštěvu ten les a potok byl vůbec zajímavý: byl tam jeskynní tunel podél potoka, který vedl k opuštěnému mlýnu, a dalšíma opuštěnýma obydlími. Nejzajímavější bylo, že se kromě pár míst nedalo moc dobře procházet, takže když jste se přiblížili k cestě, tak se sen změnil v počítačovou hru, kde jste ovládali postavičku jako sami sebe a procházeli tím lesem jako plošinovkou ve stylu Prehistorik poté, co jste se dostali k mýtině, nebo otevřenému prostoru, tak se pohled zase přepnul do první osoby ve 3D.

Tak jsem tak nějak prozkoumával celý ten les nejdřív jako poník (potkal jsem i nějaké lidské turisty u něčeho, co vypadalo jako Everfree Forest), pak jako myslivec a další obyvatelé lesa, proběhla spousta zvířecích pokeců no prostě všeobecný průzkum. Bohužel, když se u starého mlýna objevila Twilight a oslovila mě jménem, tak jsem se probudil... škoda, patrně v ten nejzajímavější moment.