Pracuji na ní, ale moc mi to nejde. Tahle kapitola je oříšek. Nejspíše nejdelší věc, co jsem kdy napsal. Dneska se do ní znova pustím. Musel jsem si dokonce napsat dvou stránkoví koncept.
Pro tuto kapitolu ale také chystám překvapení.
Také tímto oznamuji, že tahle kapitola bude koncem prvního celku.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
08.06.2014, 01:38 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 10.06.2014, 08:03 uživatelem Rwakk. Edited 1 time in total.)
Dva, mezi nimi zeď.
Velice krátká záležitost, kterou bych nenazval ani povídkou. Je to jen zvláštní výplod mojí mysli. Je to tak špatné, že pochybuji, že si to u někoho najde oblibu. U tohoto díla je mi vlastně jedno, jakou dostane zpětnou vazbu ale napsat jsem to prostě z nějakého nepochopitelného důvodu musel.
Příjemné počtení přeji, pokud to vůbec bude možné.
K ději. Rozhovor dvou poníků v prazvláštní situaci.
Let it Go...Try everything.
How Far I'll Go, on top of the world?
Towards of sun immortals.
When Can I See You Again?
Top of the world.
Telling the world. To the sky!
Just a Dream. Brothers under the Sun
Měl jsem v konceptu uložený nějaký poznámky ke starším kapitolám draků. Je to neuspořádaný, ale třeba to k něčemu bude:
Hrozně se mi líbila ta část kde Elena vstupuje do snů. Minolost Straze mě překvapila a donutila mě ty dvě kapitoly přečíst, ikdyž jsem byl totálně ospalej. Ale stejně, ty dvě kapitoly, co obvykle publikuješ, jsou pro mě minimum, kdy se dokážu do příběhu pořádně ponořit.
Jen mě teda občas ruší, když používáš slova v jinym významu, než ve skutečnosti maj. A to jak píšeš archaickou řeč mi zní dost zvláštně.
"Naskytl se mu pohled na prostornou jeskyni s několika stalagmity a stalagnáty." Taky rád chodíš na prohlídky krápníkovejch jeskyní? Snad v každý řikaj, jak se kterej krápník jmenuje (stejně si to nepamatuju :-)
Ty části kde jsou lidi mi přijdou takový divný, jakoby zjednodušený. Kdyby byly popisovaný čistě z pohledů draků, tak je to OK. Jenže jak je to psaný jakoby od neutrálního vypravěče, kterej přechází od jedněch k druhejm, tak působěj moc plánovaně, jenom jako nástroj příběhu.
Představy vyvolaný strachem v 35. kapitole mi přišly moc zdlouhavý. Cirothe je taková ta hrozně temná záporačka, moc mě nenadchla. Ale linie s Bakurem je dost zajímavá. Vypadá to, že už se dostávámě k něčemu zásadnímu pro celej svět.