Díky, Rwakku, že jsi mě přivzal k rozhovoru na netradiční téma, kor, když budu zpovídán jakožto šéf projektu. Co je Sborník zač? To je velice těžká otázka, protože mi do ní v hlavě vstupují další: „Čím by Sborník měl být? Co je cílem Sborníku? Jakým směrem se má vyvíjet?“ Všechny tyto otázky se vzájemně prolínají, ale zároveň má každá vlastní odpověď. K tvé řeknu toto: „Sborník je sbírka literárních děl napsaných autory na bronies.cz za určité období. Do každého ročníku má každý autor možnost přihlásit svá díla, ze kterých je udělán na základě pravidel a podle konkurence výběr. Autoři následně spolupracují s ilustrátory (taktéž se hlásí), kteří doplní příběh o doprovodné obrázky, ať už nastiňují nějakou konkrétně scénu z povídky, nebo pomáhají dovytvářet atmosféru. Celý Sborník je pak doplněn o dekorativní obrázky a informace o autorech. V závěru je ilustrovaná knížka plná povídek a básní od různých autorů. Kouzlem je, že každý autor má svůj vlastní styl, takže každé dílko v knížce je pokaždé něco svěžího.“ Když to tak vezmu… poněkud strohá odpověď, ale přesná. Tohle je ve zkratce Sborník zač.

Proklatě… kolik to už je vlastně let? První Sborník byl za rok 2013, bude to tedy někdy v tomhle období. V té době jsi s tímto nápadem přišel ty a společně s Aidrien jste na tom pracovali. Já se do toho projektu nejdříve přichomítnul jakožto autor, později jsem vám vypomáhal s korespondencí s lidmi. To bylo poprvé, co jsem se dostal do kontaktu s projektem. K organizaci samotné jsem se dostal až u Sborníku 2014.

Rok 2014 byl vyloženě peklo a nikdy na něj nezapomenu. V půlce projektu to bylo celé na spadnutí. V organizaci jsme byli čtyři – ty, já, Frolda a DoktorPetr. Jak šel čas, začali se lidé z vedení postupně vytrácet. V půlce projektu jsi zbyl jen ty a já. Nakonec jsi od toho upustil i ty, bylo toho na tebe tehdy moc a potřeboval sis dát věci do kupy. Takže… Jaká byla pak situace? Projekt byl z půlky hotový a já nechtěl tu práci zahodit. Chyběli nám tři ilustrátoři, za které se hledala náhrada, prostě nedodali práci. Jednu povídku jsem vyškrtnul z projektu úplně, páč ilustrátor ani literát nekomunikovali. Pro druhou se přihlásil Baterka jakožto náhradník, zlatý to člověk, hodně mi ulehčil od starostí; zrovna Arosisovu povídku jsem ze Sborníku vyhazovat nechtěl. Za dalšího ilustrátora jsem zaskočil sám. Vytáhl jsem uhel a pastely a dal se do kreslení. Do toho mi pak Elevea píše, že vlastně svoji povídku ve Sborníku mít nemůže, prý z nějakých přátelských důvodů. Rval jsem si vlasy z hlavy a doslova byl na práškách. Nakonec to dopadlo dobře. Vlče mi pomohlo se sazbou, a nejen s ní, pomáhalo mi celou dobu, co jsem na to byl sám. V posledních měsících jsem pak dostal ještě jeden šílený nápad – nechat Sborník vytisknout i knižně. Byly to telefonáty a šílená korespondence, navíc jsem potřeboval sehnat zájemce. V té době jsem ani nevěděl, kolik by knížka mohla stát. Když jsem pak vylezl s nějakou předběžnou cenou na dvacet kusů, několik lidí odřeklo, že tu knížku nechce. Nakonec se našlo potřebných dvacet zájemců. No, a to bylo i poprvé, co jsem Sborník předával lidem na CZQ.
Mohl bych se rozepisovat dál a podrobněji, ale na to nemáme celý den.

Rozdíl? Velice prostý - byl šéf. Někdo, kdo by měl hlavní slovo. Někdo, kdo nějakým způsobem koriguje práci a bere zodpovědnost za celý projekt. No a taky byla v tomto ročníku lepší morálka než u Sborníku 2014 a nikdo nedělal nikomu vyloženě nic za zády.
Svůj přístup bych zhodnotil jako autokratický. Museli jste mě v nějakých záležitostech přesvědčovat, ale jinak jsem se snažil vám v ničem moc nebránit.

Já jsem nikoho nevybíral (nebo si to alespoň nepamatuji), byli jsme domluveni. Možná jsem tobě a Vlčeti akorát napsal, jestli do toho se mnou půjdete, vy jste přikývli a bylo to.
Být šéf je psychicky náročná práce. Balancuješ mezi autoritou, ale zároveň si nechceš nikoho rozhádat. Nesmíš být zaujatý. Musíš oddělovat neshody v projektu od života jako takového. Stane se, že si s lidmi vyměníš pár ostrých názorů a neshodnete se, ale je třeba se přes to přenést a nenechat to nějakým způsobem ohrozit přátelství. Když jsi šéf, v očích lidí budeš vždy ten zlý. Budou se na tebe dívat jako na někoho, kdo pořádně nic nedělá a jenom druhé omezuje. Jako šéf máš plnou zodpovědnost za projekt. Rozhoduješ o věcech. Řešíš krizové situace. Snažíš se posouvat projekt dál.

Z organizačního hlediska šly věci dobře. Pro mě to byl nejvíce pohodový ročník ve smyslu, že se všechny práce nakonec dodaly a nemusely se řešit žádné velké krize (ačkoliv pár lidí nechtělo dodat drabbly a bylo zapotřebí je inspirovat/motivovat + také tam byly problémy s Blackie). O průběhu tvorby Sborníku si lze podrobněji přečíst v mé bakalářské práci, kde jsem se zabýval návrhem IS (informačního systému nikoliv Islámského sátu) pro tým Sborníku, tudíž jsem tam popsal věci do určitého stupně detailu. Asi nemá jinak moc cenu se o tom nějak rozepisovat, hlavní nástin jsem dal v první odpovědi.

Z vedení jsem odstoupil z jednoho kuriózního důvodu. Chci projekt poznat z pohledu někoho, kdo se ho chce zúčastnit, ale nevidí do vnitřních záležitostí projektu. Zjistit, jakým způsobem je projekt prezentován. Jak je možné s lidmi vedení komunikovat. Sledovat vývoj PR a jestli se mezi lidi jsou schopny dostat důležité informace (proto jsem vás peskoval kvůli tomu FB a úvodní stránce). No a taky si chci dát pauzu, ačkoliv toho už teď lituji, popravdě řečeno. Na projektu mi záleží, přeci jen jsem se snažil ho tlačit kupředu. Ve 2014 byla první tištěná verze o dvaceti kusech. Letos jsme dokonce měli křest na CZQ a kusů se mi podařilo udat čtyřicet pět. Lidé se více o Sborník zajímají, už nejde jenom o pouhou kompilaci povídek a obrázků. Dokonce jsem jeden Sborník posílal do Ruska, jelikož se na tu knížku chtějí podívat. A další si dokonce objednala osoba mimo fórum a bronies komunitu jako takovou.
No a moje plány? Vystudovat inženýra. Získat práci v oboru projektového řízení. Vrátit se ke psaní a kreativní tvorbě jako takové. Dodělat tu pitomou rozdělanou JRPG gamesku, co jsem začal vyvíjet před pár lety.
Dodatek: Jo strašně jste mě s Vlčetem místy srali

Ne. Jsem s výsledkem spokojený Odvedli jste všichni dobrou práci. Je to dílo vás všech, Jestli byste sami něco udělali jinak, je už na vás. Finální produkt však hodnotím jako velice vydařený

Chtěl jsem mít o Sborníku na CZQ přednášku, ale to bylo velice bláhové přání. Navíc mi to lidé odsuzovali, že tohle prý na con nepatří, ale byli i tací, který to přijali jako dobrý nápad. Jednou jsem se sešel s Jamisem a vedli jsme o tomhle konverzaci a při té příležitosti jsem udělal blbej dojem. Vlastně jsem nakonec rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nevím, kdo ten nápad u orgů podržel a přimluvil se, ale opravdu vám děkuji, že jste mi nakonec dovolili ten křest realizovat. Ale i tak jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsme tam nechtění. Chtěl jsem komunitě něco dát, nějak ji inspirovat k tvorbě, možná se to povedlo, či je to jen souhra šťastných náhod. O to více mě mrzí ten odpor, se kterým se celkově nápad prezentace/křtu musel utkat. A nešlo jenom o odpor zvenčí, ale taky uvnitř týmu. Elitář? Fanatik? Nebo jak jste mě to označili?
Křest měl pár chyb. První jsem byl já. Co si budeme říkat, já nejsem řečník, který by byl schopen uchvátit davy. Dalším bylo to, že na autogramiádě moc lidí nezůstalo, ale to se dalo čekat. Avšak i přes ty chyby jsem na křest pyšný. Překonal jsem sám sebe.

Důchod si zrovna teď moc neužívám, neb mám drobet nostalgii. A jestli na něčem pracuji? Zkouším se do psaní opět dostat, co to přinese se uvidí až časem

Není tu nic, co bych mohl více říci. Snad jen, jestli máte v plánu dělat nějaké další workshopy?

Rád jsem s vámi pracoval a držím palce. Hlavně tobě, když teď šéfování padlo na tvou hlavu Jo a když už se to začne srát, tak zavolejte Tuxíka Jo a nauč se konečně pracovat s G-Docs. Dávat linky na hotovou práci je docela důležité, kor, když si to potřebuješ narychlo dohledat Jo a Vlče, bacha s těmi ozdůbkami. Ony ty růžičky ve Rwakkově povídce sice vypadají fajnově, ale tiskárny si to naúčtují jako barevnou stránku, i takovou blbost řeší, takže pokud ozdůbky na přechody v textu, tak černobílé

Přeji všem umělcům, aby jim nadšení vydrželo, ať se jich drží múza a zejména ať pamatují, že kdykoliv se můžou dát lidi dohromady a tvořit společně Dále chci varovat, že Sborník je závazek na rok, je třeba počítat s tím, že se po vás furt bude něco chtít. Jo a komunikujte. Každý máme vlastní život a je samozřejmostí, že kvůli okolnostem se nelze přímo věnovat věcem do Sborníku, nikdy nebyl problém někoho omluvit a dát mu nějaký týden navíc i po deadlinu, tedy alespoň za mě ne, někteří by mohli vyprávět

Díky a přeji pevné nervy

Děkuji za přivítání. Jak jsem se ke sborníku dostala? To bylo hodně dávno, pokud se ptáš ještě na ten úplně první. Tehdy jsem ještě studovala střední školu, obor ilustrace přesněji. Nevím, jestli jste za mnou přišli ty a Aidrien nebo jestli jsem to byla já, kdo se nabídl, každopádně jsem se k vám nějak "přišoupla" a začala vám do toho kecat.

Přesně tak, z dob, kdy se o tištěné knize ani nesnilo, dokonce mám pocit, že jste původně chtěli sesbírat pouze texty a seřadit je podle měsíců v roce. Nápad s ilustracemi a úvodními stránkami pro měsíce přišel až později. Pamatuji si, jak se Aidrien vztekala, že jsme nebyli schopní domluvit se na jednotném fontu pro nadpisy
Čím mě ten nápad zaujal? Tehdy byla literární sekce dost přehlížená, ty jsi to chtěl změnit. Obdivovala jsem tvůj zápal, jako jej obdivuji dodnes, a chtěla jsem ti ve tvém projektu pomoct, a nakonec jsem se do něj namočila ještě víc, než jsem původně zamýšlela.

Vzpomínám si, že do druhého ročníku se šlo s velkým nasazením a spoustou nových plánů. Ale všechno se to zvrtlo na tom, a teď ti tvoje polechtané ego trochu sfouknu, že jsme neměli dostatečně přísného vůdce. Do interních záležitostí Sborníku vidělo a mluvilo tolik lidí naráz, že se celý projekt sesypal. Všichni chtěli všechno, ale nám chyběly materiály a lidi nekomunikovali. Pak přišel Tuxík, vyhodil co nefungovalo, udělalo se pár ty ty ty a nakonec se to nějak zvládlo. S odřenýma ušima, rozvráceným vedením, ale zvládlo.

Hah, velké zvíře, tehdy ještě ne, to jsem se ještě schovávala za Tuxika. Největší problém byl, když jsme nedostali obrázky od jednoho ilustrátora, a pak jsme narychlo sháněli náhradu. Naštěstí jsme sehnali, a abych nezmiňovala jen ty špatné věci, tak dokonce se nám povedlo tento ročník i vytisknout!

Jo tehdy už jo, dostala jsem k režírování celou vizuální stránku Sborníku. Od shánění lidí až po sazbu a přípravu do tisku. To už jsem nemohla být štěně, co se bojí vlastního prdu, a že k tomu přispěla i ta roční pauza, co jsem mohla aspoň trochu dospět. Určitě jsem místy pořádně zkomplikovala život jak vedení, tak ilustrátorům

Zodpovědně, až drasticky, místy možná sebedestruktivně. Za prvé jsem si prosadila, že výtvarníci se budou přihlašovat a vybírat stejně jako spisovatelé. Tím se přidalo dost práce už do prvního půlroku formování Sborníku. Pak jsem se jala veřejnost poučovat a zasvěcovat do tajů ilustrace přes livestream workshop. To byl velký krok z mé introvertské vlčecí ulity, ani si nedovedete představit, jak jsem byla nervózní. No a nakonec, jsem musela být zlá i na některé opozdilce. A pak úplně na konec i na ženskou, co měla na starosti tisk Sborníku.

Jsem ráda, že to tak vidíš Co se workshopů a návodů týče, myslím, že všechny důležité informace se mi podařilo sdělit už v tom prvním videu. Do budoucna bych mohla spíš zapracovat na formě a provedení, ale bohužel to není právě teď možné, neb technika selhává.

To si piš, že i tento rok budu ilustrátory trápit Pokusím se oživit pokus o úvodní stránky povídek, s jakým úspěchem se ještě uvidí. Chci dát každému ilustrátorovi možnost se vyřádit na celé dvoustraně, která bude uvádět povídku. Mají tak možnost se pořádně předvést ve svém umu. Jsem si jistá, že pro spoustu z nich je dvoustrana docela velká výzva, ale věřím, že všichni to zvládnou.

Myslím, že každý ročník byl velmi vyvážený, co se týče kvality povídek. Horší už to bylo s kvalitou obrázků, v prvních ročnících. To tak slavné nebylo, takže 2015-16 byl podle mě zatím nejlepší.
Dílo na které si do teď vždycky vzpomenu je rozhodně RadlanJayova povídka Když usměje se slunce ze Sborníku 2014. Ta povídka se mi strašně moc zalíbila, především jeho styl vyprávění. Navíc se spolu se Space Horse jako ilustrátorkou perfektně hodili.
Další povedená dvojice, to jste byli ty a Drawirm v minulém ročníku. No a na její završení na Czequestrijské aukci, na to se nedá zapomenout, a ty si byl na začátku tak skeptický, když jsem tě s ní dala dohromady

Protože jsem měla pocit, že není správné, abych sama sobě schvalovala účast ve Sborníku. Navíc byla tu spousta skvělých autorů, kteří se na to místo hodili stejně jako já. Plus v období, které by padlo na tvorbu ilustrací, jsem měla spoustu práce s dokončováním svého bakalářského filmu, takže je nakonec i dobře, že jsem nemusela svou pozornost rozdělit mezi dva projekty.

Myslím, že se spousta věcí kolem něj změnila a že rozhodně dostál svému cíli a zviditelnil literární sekci fóra. I když se měnilo vedení, ubírali jsme a přidávali různé aspekty, jádro projektu zůstalo stejné: spojení tvůrčích duší za účelem vyrobit jeden celek. Stejně jako jiné věci kolem nás, je i sborník věc, co se tříbí časem a dobrými, ale hlavně zlými zkušenostmi. Stále roste. Byl tím, čím měl být, a je tím, čím má být teď. Odraz každého období zachycený v tvorbě a vzpomínkách těch, co jej pomáhali tvořit.
Moje naděje ve sborník je stále stejná a dokud lidé na bronies.cz tvoří, tak stejnou zůstane.

Pokud se v dalším roce nedočkáme zkázy tvůrců na bronies, nebo pokud mě nevykopnete z vedení, tak tu budu! Myslím, že sborník už zažehnal své roky nejistoty ve vedoucím týmu. Ale spíš mám strach, jestli se najde dostatek spisovatelů a ilustrátorů, co by jim svá díla svěřili.

A jéje Budu se těšit teda. Děkuji ti, Rwakku, že jsi mě k tomuto rozhovoru přizval