Dlouho jsem váhala, jestli se mám ke sborníku vůbec vyjadřovat. Není to chyba autorů, Tuxík s Vlčetem odvedli pořádný kus práce a za to si zaslouží mou hlubokou poklonu. Je tu však pár věcí, které mi silně kazí dojem, ale to není jejich vina.
Chybí mi kouzlo starého sborníku. Ano, v očích mnohých nebyl dokonalý, ale měl kouzlo. Měl to něco, co tady není, a je to hlavně absencí úvodních stránek měsíce. Tohle v mých očích dávno ztratilo myšlenku, s níž jsme do toho s Rwakkem šli, a galerie výtvarníků v závěru nic nezachránila. Byl to dobrý nápad, ne že ne, ale povídky měly být souzněním autorů a ilustrátorů. Ilustrátoři však v některých případech předložili podle mě nedostatek obrázků, takže v knižní verzi některé strany působí jako jednolitý blok textu, který by bylo vhodnější rozbít obrázkem. Koneckonců, měla to být prezentace tvorby, tak proč se někteří nevyřádili více?
Další věcí, která mě dost šokovala, byla mizerně odvedená korektorská práce. Uznávám svou chybu, že jsem si měla Rwakkovy odpovědi pohlídat, ale situace byla komplikovaná a je pozdě sypat si popel na hlavu. Přesto se měl někdo postarat o to, aby věty nezely prázdnotou po ztracených čárkách.
Sečteno a podtrženo: všem skládám za jejich úsilí poklonu, avšak po všech těch siláckých projevech po prezentaci minulého ročníku nezbývá než konstatovat, že zamýšleného výsledku nebylo dosaženo. Každý nechť si sáhne do svědomí sám, co mohl udělat lépe.