(17.01.2016, 01:25)IvoryKeysADSR Napsal(a): Súhlas. Undertale je po dlhej dobe hra, ktorá ma niečím oslovila. Príbeh, postavy, hudba, spracovanie... užil som si všetko.
Počkej, jakej je rozdíl mezi Pacifist a True Pacifist?
Jestli tim myslíš, že Pacifist je no kill run bez splnění jiných podmínek pro TP, tak to se myslím počítá do Neutral route.
Myslím, že se to počítá do neutral, ale mezi "neutral" se zabíjením a "neutral" bez zabíjení jsou docela rozdíly
Cynik, pokrytec, ignorant, flegmatik, egoista. To jsou mé klady. Mám však i zápory.
Když vás uprostřed noci vzbudí syčící kozí lebka co seskočila z nočního stolku a utekla na pavoučích nohou, bude se vám spát mnohem lépe když zjistíte, kam to sakra zalezla.
(17.01.2016, 01:25)IvoryKeysADSR Napsal(a): Súhlas. Undertale je po dlhej dobe hra, ktorá ma niečím oslovila. Príbeh, postavy, hudba, spracovanie... užil som si všetko.
Je to ťažké... Aj ja som sa premáhal... Ale sranda, že som rád, že som to spravil. Keby genocide route neprejdem tak to ani nepoviem, ale keďže som ju krvopotne (a narazenou rukou kvôli Sans boss battle) prešiel, zistil som, že by hra bez tej cesty bola neúplná, išiel som ju ako poslednú a viacej príbehu sa odkrylo (a tým ešte viacej otázok), proste som sa premohol, zistil som aký je Sans badass a možno to znie hnusne... Ale bolo pekné (niektoré) postavy zabiť po tom, ako sa o to snažili oni 5 krát predtým (áno, hral som to toľko kárt )
Teďka jsem si nahrál celý neutral+pacifist a celé to kompletně na YT přeložím do češtiny, protože těch pár Čechů, co to hraje, to buď nepřekládá, nebo jen tak při hraní občas něco vlastními slovy vysvětlí.
"Songs are like hugs that mouths give to ears."
"Karaoke isn't about sounding good. It's about sounding terrible together."
Páni, jestli si to oblíbila i obyčejně kritičtější Potato, tak to bude fakt pecka ( jak si mohla.... )
Jestli to je opravdu tak, jak si to popsala, tak je hra pro mě. Přesně pro ten pocit miluju hry od Bioware
Steam Summer Sales- těšte se
18.02.2016, 16:31 (Tento příspěvek byl naposledy změněn: 18.02.2016, 16:33 uživatelem Black Noodles. Edited 2 times in total.)
Totalbiscuit mluví o Undertale v jeho Top 10 her z 2015
Snaží se o nejmíň spoilerů jak to jen jde a i přesto musí naznačit o co v Undertale jde, což je na první playthrough v podstatě sám o sobě spoiler.
Si myslím, že tahle hra je bez spoilerů nemarketovatelná a na první pohled zase neupoutá. Její největší síla je v tom, že hráče překvapí jako žádná jiná hra a aby si to člověk napoprvé užil je třeba se nechat překvapit. Hra si najde milion způsobů jak toho docílit, takže i tak nevíte do čeho jdete.
Pokud vám to nevadí nebo jste hru aspoň jednou dohráli, můžete si pustit toto video v čase 34:40
Yorozuya / Odd jobs / Práce všeho druhu ... and sugar addict.
Nevím, jak moc můžu spoilovat, páč je to všechno pořád novota, ale radši to schovávám...
Moje smůla je, že jsem nečekala, že bych dostala příležitost si UT zahrát, a tak když jsem si hru vybrala k narozkám, už jsem věděla, co a jak. Tak jsem si projela Pacifistu, abych se procvičila, a teď dělám experimenty. [spoiler: Třeba když si vybírám a ušetřím jen vedlejší, pro děj nepodstatné postavy. Skoro je to jako pacifista, jen se se mnou Undyne nechce kámošit, že prý jsem vrah. A jsem zvědavá, jak mě Sansy rozsoudí...]
No a pak pojedu Genocidu, ale na to se musím mentálně připravit. Bude mi fakt líto takových těch postav, jako je [spoiler: Lesser a Greater Dog, Napstablook, Shyrene (mimochodem, zkusil někdo z vás broukat melodii dál? Je to super koncert ), a OMG Papyrus!!!] Protože tuhle postavu jsem si oblíbila nejvíc. Ta naivita, ta bezmezná naivita...
No, a až skončím s FNAFxMLP, možná spísnu něco i pro tohle... Ale nechci nic dělat bez vědomostí, takže jdu dohrát experiment a možná pak nechám bratra hrát Genocidu za mě...
Laughter is not the opposite of sadness.
Happiness is the opposite of sadness, all right?
Laughter is a reaction. It’s free to exist in both.
– Daniel Sloss
Snaží–li se ti zakrýt oči, pečlivě se rozhlédni a pamatuj si obraz světa.
Pokoušejí–li se ti zakrýt uši, pozorně naslouchej a nos v sobě píseň života.
Chtějí–li ti zakrýt ústa, prozrazuj svá tajemství, dokud ti stačí dech.
Undertale je overrated. Neřikám, že je to špatná hra a má určitě svoje suproví chvíle a postavy jsou určitě cool a jejich příběh je rozvinutej, ale není to tak úžasný, jak to ten fandom o šílenosti five nights at felix podává.
"Well, look at you.
I thought you were wiser, but I thought wrong!
Tis a terrible pity. Like a moth flittering towards a flame."
-Knight Lautrec of Carim
Na první pokus jsem nevěděl vůbec nic, zabil jsem Toriel a pak jsem toho celou hru litoval. Schoval jsem si její koláč a použil jsem ho až na konci hry u Asgora (což shodou okolností ulehčí boj s ním - protip).
A jelikož jsem člověk, který někdy je docela nekompromisní, tak jsem zabil i Undyne. A ona se dala dohromady... a bojovala dál. Byla na hranici života a smrti, rozpadala se mi před očima, a bojovala dál. Už bylo jasné, že prostě nemůže vyhrát, a ONA. BOJOVALA. DÁL.
Tu písničku mám nadosmrti vrytou do paměti a Undyne the Undying je moje nejoblíbenější postava ze hry. Trumfla dokonce i bratry kostliváky. Protože ona je narozdíl ode mě hrdina.
No a pak mi Papyrus zavolal a řekl, že bychom se měli někdy sejít s Undyne, že určitě budeme super kámoši. Sůl do rány! Sůl do rány! Do háje, Undyne, proč mě tvoje smrt tak zasáhla, když jsi mě jenom naháněla jako lovnou zvěř?! Jo aha, to protože já jsem jenom sobecký parchant, co se chce dostat na povrch, a ty jsi hrdinka, která chce osvobodit celý svůj národ. Hrdinka, kterou už nikdo nikdy neuvidí, protože ji nějaký sobecký parchant zamordoval. Proč? Protože mu stála v cestě...
Hra mi dala "neutral", ale cítil jsem se spíš jako po takové polo-genocidě. Šel jsem do toho s tím, že je to jenom takové retro RPG, a kvůli tomu mind-setu "zabij všechno, co ti stojí v cestě" jsem to těžce zvoral. Já na Genocide run nepůjdu, ani náhodou. Já jsem si už svých hříchů nadělal dost.
...
Něco na odlehčení atmosféry:
Ale stejně je to zajímavé, že? Nějaké ty sprity, pár řádků textu, trocha muziky, a co to s člověkem udělá.
Pro některé lidi je to samozřejmě "jenom hra", a ti lidi si Undertale neužijí ani zdaleka tolik jako lidi, kteří to prožijou. Chápu, proč to někdo po půlhodině vypne, herní mechaniky jako takové jsou strašně primitivní, stejně jako grafika...
Mě ale nejvíc dostalo to, jak hra neustále pokrucuje pravidla a pohrává si s hráčem. Poprvé za život mám pocit, že mě hra přechytračila a že nad ní nemám plnou moc. A k tomu ještě na mě měla dopad srovnatelný s Life is Strange a SOMA: Všechny tři mnou otřásly a nějak mě změnily jako člověka.