somepony is happy, somepony is in love

Když si lepíš nový plakát do pokoje s anime postavou a uvědomíš si jako výtvarník jak má ona postava zmršenou anatomii.

Baterka: A jako správný výtvarník jsi vzal do ruky barvy a napravil to, že?

Vzal sem to jako ješita a těší mne že nic není dokonalý !

Ten pocit, když se už pár týdnů snažím dokopat k aktualizaci na novou verzi a když dneska začnu s přípravami, zjistím, že to byla práce tak na hodinu, přičemž půl hodina z toho byla snaha naučit se trochu GITu

Dělám brigádně v McDonaldu a před pár dny si na mě jeden chlap "stěžoval"...

Čistil jsem stoly a týpek přišel rozzuřený ke kase a začal tam na holku za ní (za kasou) docela hrubě říkat co chce. "Dobrý den, prosím, děkuji" mu nepřišlo ani jednou do řeči. Aby mu huba neupadla. Docela chvátal. Já mezitím stihl odnést náčiní na stoly a vzít si čistící prostředek na dveře a šel čistit hlavní vchodový dveře. U nás v McDonaldu jsou dvoje. Ale ty druhý jsou na druhé straně. Teď šla nějaká mamka s malým děckem a měli tašku s jídlem v ruce a pomalu k těm dveřím šli. Pak se za nimi vynořil ten chlap, mobil u ucha a v druhé ruce taška s věcmi z Mekáče a já jsem v tu chvíli ty dveře zavřel, nastříkal na ně tu směs na dveře a začal stírat. On přišel blíže a já ukázal ať využije druhý vchod, tady se čistí. On se otočil docela rozzuřený a když šla máma s děckem, tak jsem jim otevřel a ještě s úsměvem, "dobrou chuť ... není zač, nashle," šli ven si sednout ke skluzavkám a těmto kravinám, co tam máme a ten chlap to viděl. Tak zabručel takový "tak to teda ne!" Zašel k pokladnám a vedoucí stála za tou, která toho týpka obsluhovala. On si na mě stěžoval, že jsem mu neotevřel dveře a ta manažerka se k němu naklonila a řekla: "Také že on nemá v povinnosti ty dveře otevírat, ale čistit!"

Takže takový dvojitý zastání! Nemá být vesměs sprostý na kolegyni, tak jsem mu to nějak vrátil a ještě mu to vrátila vedoucí. Protože ta slyšela, jak s tou prodavačkou mluvil.

Koukám, že mě na letišti v Ruzyni už bude čekat vše jen lepší *zrovna se vrací z noční, kterou měl relativně nudnou, zmrzlou a hlavně pohodovou*
EDIT: Já jdu zítra na vstupní do Mekáče

Minulý víkend jsem se rozhodl, že pojedu na borůvky. Vzhledem k tomu, že moje bábi byla expertka na jejich sbírání, jež dostala od rodiny ohodnocení "borůvkový kombajn roku" víckrát, než Karel Gott Slavíka, odhadoval jsem, že mám sbírání v krvi. Sbalil jsem tedy v pátek batoh s bandaskami, desetilitrový kýbl, z mražáku klobásky, ze třetího schodu pakl kozlů, z poličky harmoniku, spacák a máminýho pažouta z garáže a jal se vyrazit do Petříkova, kde dle mé babičky prý rostou největší a nejšťavnatější borůvky v České republice, ne-li ve Střední Evropě.
Po hodině a půl cesty autem jsem to zaparkoval pod sjezdovkou a jal se jít do krpálu epických rozměrů. Chůze po vrstevnici se mi stala přítelem, prodírání keři a utírání potu pak běžnou praxí. Když jsem dorazil na vrchol, objevila se přede mnou obří borůvková pole. Típnul jsem tedy poslední uslintané cigáro, vytáhnul hrníček, ohnul hřbet a co se nestalo - nikde nic.
Po půlhodině vyhodnocování situace, jež v sobě obsahovalo především nadávání na špatnou roční dobu, jsem sestoupil z kopce dolů a potkal se s domorodcem, který mě informoval, že borůvky nejdřív za týden, spíš čtrnáct dní.
Když jsem se tedy rozdýchal a opět setřel pot z čela (bylo fakt vedro), skočil jsem do nejbližší pekárny, koupil chleba a koláčky a vyjel do kopce kamsi do nezmapované části lesa, kde ani Ovimapy nemohly tušit moji existenci. Následující čas až do večera jsem strávil u klobásek, koláčků, piva a s mojí foukací harmonikou, které jsem vysvětlil že Stánky na C jdou zahrát (pač nevim, jestli jsou v C nebo ne).
Nutno podotknout, že pár borůvek jsem toho večera našel a to po té, co jsem daroval lesu takový ten dar... prostě solidní materiál. Bylo jich jen pár a víc jsem jich nenašel, ale alespoň něco. Západ Slunce ve výseku mezi stromy nad Orlickými horami byl překrásný, ale strašně pomalý. Navíc tam bylo jen edge a baterie na mobilu vesele slábla. Když jsem šel v deset spát, byla už slušná tma a do rána mě třikrát probudilo chrochtání. Jo a všude byli komáři.

Na druhý den jsem se probudil o půl šesté ráno, nevyspalý, bolely mě kolena (špatně ohnuté nohy při spaní v autě), ale za zpěvu ptáků. Po krátkém rozmyšlení byla určena jako další cíl obec Alojzov, která je třicet kilometrů od mého domu a borůvčí tam je taky. Akorát díky tomu, že je o sto kilometrů jižněji, mohly by tam borůvky zrát dřív.
Po třech hodinách sběru na Alojzově jsem měl litr a půl borůvek. Jak asi správně tušíte, kolem jedenácté hodiny jsem s tím praštil a vrátil se domů, protože kromě naštvání mě žraly taky takové ty malé mušky, co vypadají jako okřídlené klíště a repelent na ně nezabíral.

Bilance:
- Po spočítání nákladů na cestu a stravu jsem zjistil, že cena za litr mnou nasbíraných borůvek je 600 korun českých.
- Můj švagr okomentoval kvalitu borůvek jako "nejmenší borůvky na území střední Evropy i s přidruženými asijskými zeměmi".
- Tři klíšťata, pravděpodobně imigranti z Jeseníků.
- Z borůvek udělala moje máma báječný koláč, padesát pukačů a půl litru jsme zamrazili.
- Když jsem po týdnu vytáhnul švagra do lesa, ať mi pomůže sbírat další várku, tak se mi přestal smát.

Ostrava, Festival v ulicích, Azulka pobíhá po prostoru Černé louky jako staffák, rozdává programy, vysvětluje lidem, co a jak.

Zrovna, když jsem skupince zahraničních hostů vysvětlovala, jak se dostanou na jednotlivé stage, zastavila se u nás kamera ČT

A pak si mě a kolegu zastavila sympatická paní s tím, že máme udělat pěknou pozu, že si nás vyfotí. Až když odešla, tak mi docvaklo, že to byla Zlata Holušová, samotná ředitelka Colours of Ostrava

Když už tu Elevea začal s těmi borůvkami:

Poslední dva dny jsem s bráchou lozil po višni, co nám roste na zahradě, a sbíral. Táta horlivě vypeckovával višně, co jsme nasbírali, a babička to zavařovala. Naše manufaktura za dva dny vyprodukovala přes čtyřicet skleniček višňové marmelády. To by snad mohlo na rok vydržet