To když jsem psal slohovku z češtiny, vybral jsem si detektivní příběh. Právě den před tím jsem hrál hru My Little Investigations: Case 1: True Blue Scootaloo. Kdo hrál, tak příběh zná. Já jsem ho tam beztrestně obšlehnul, samozřejmě s lidskými postavami.
To bylo fakt něco. Práce na 2,5 stran A4.
Jinak já byl rád, že jsem mohl odmítnou matiku, jelikož můj extra speciální talent zrovna není. Angličtina byla sice na víc částí, ale pohoda. Na státní testy jsem se ani neučil, to jsou akorát obecné znalosti z dlouhých nudných let ve škole.
Pak akorát biofyzika, zobrazovací systémy lékařství a lékařská elektronika. "Učil" jsem se na to 3 týdny a nakonec to všechno dal na vyznamenání. To je důkaz, že maturita je hoodně jednoduchý životní test.
Neučil jsem se v pravém slova smylu, ale každý den jsem si jen přečetl 5 otázek z každého předmětu, dohromady 20 otázek denně. Jen přečíst, nikdy jsem si to ani jednou nezopakoval, nebo neučil nazpaměť.
Po tomhle zjištění stejný postup aplikuju na všechno a jde to v pohodě. Hlavní je umět si věci rozdělit na části a začít v předstihu. Opravdu to funguje.
Teď dopisuju seminárku, kterou mám odevzdat za 2 měsíce. Když někteří ještě ani nezačali, já už minimální počet 13. normostran překročil a mám 22, přičemž jsem všechno napsal za 2 týdny, když každý den napíšu + - jednu normostranu.
Možná jsem objevil Ameriku, ale stejně jako Dashie v "Testing, Testing, 1, 2, 3" jsem si našel vlastní postup, který sakra konečně v životě funguje.
A nakonec něco na povzbuzení, co nám stále dokola opakovali: Někdo září, někdo v září!