Poníci ve snech

[Tails]

Mě se zdálo že nakupuju u vietnamců...a ten jeden mi furt nutil nějaký černý kalhoty. Já je nechtěl, on se proměnil v poníka...tak jsem je nakonec koupil.

To jsou dobrý obchodní triky Mě se tuhle zase zdálo něco, kde se objevili poníci, ale už si nepamatuju, co to bylo.

Každý den, každou noc, každý večer před usnutím myslím na MLP. A nikdy nic. Ach jo, závidím.

Ono to po nějaký době snad přijde samo Mě se teda poníci ve snu občas objeví, ale neni to moc často, tak 1x za měsíc. Já teda od tý doby co jsem brony myslím na poníky opravdu pořád, ráno, přes den, večer, i v noci když se vzbudím, téměř není chvilky, kdy bych na ně nemyslel. Ale zase to má samý pozitivní efekty, rozvíjí mi to fantazii a taky mam díky tomu sám od sebe dobrou náladu, což je něco, co už jsem dlouhý léta neznal. V současný době na ně myslím dokonce i víc než na dopravu (což je v dnešní době a hlavně v Praze věc téměř čistě negativní), tak tím to asi bude, ta dobrá nálada. Já prostě musím pořád na něco myslet a poníci jsou nejlepší voda na můj mlýn myšlenek.

[mudrc Geri]

To máte docela fajn, když se vám o nich zdá. Když už se mě něco zdá, tak je to o nějaké děsivé živelné katastrofě různých druhů a velikostí nebo mám naprosto bezesné noci, při kterých se ráno probouzím zcela nevyspalý a unavený.
Jen taková zajímavost. Jednou se mi zdálo, že jsem při jednom z těch katastrofických snů utržil nehezkou ránu na ruce a když jsem se ráno probudil tak jsem tam měl opravdu krvavý šrám. Jen by mě zajímalo jak se mi to povedlo.

[Jamis]

Po dlouhé době jsem si včera užil spontánní sen s poníky, i když to tak původně vůbec nevypadalo...

...kráčím po chodníku letní ulicí lemovanou živými ploty, které ohraničují zahrady nízkých domku se zkosenou střechou. Silnici lemují vzrostlé listnaté stromy v jejichž listoví se prohání vítr pozdnílo letního odpoledne s oblohou bez mráčku. Ulice je takřka prázdná: žádní chodci, ani auta. Proto mě docela překvapí, když se proti mě na kole objeví dívka, která u mě zastaví. Vím, že ji znám, ale netuším odkud, nebo co je zač.

Zničeho nic udělám nepochopitelnou věc: beru ji za ruku a skoro násilím jí říkám, že půjde se mnou (ne že bych v tu chvíli věděl proč). Je překvapená, trochu se brání, ale ne moc. Kolo schovávám do jednoho z živých plotů, beru ji za ruku a jdeme ulicí spolu. Trochu přemítám nad tím, jestli dělám správnou věc, ale vím, že pokud ji z tohohle prostředí nevytrhnu já, neudělá to nikdo. Držím ji pevně, protože mám strach, že uteče, i když se nebrání, jen slovy prostestuje a dožaduje se vysvětlení, kterého se jí stále nedostává.

Projdeme zatáčkou, přejdeme most a míříme k přístavu. Okolí moc nevnímám, snažím se věnovat jí. Nervozita na obou stranách trochu polevuje a najednou zjišťuju, že se držíme propletenými prsty. Překvapuje mě to, ale nijak to nekomentuju. Když přicházíme k přístavu pro malé lodě, nejdeme dopředu přes most, ale uhýbáme podel kamenné stěny vlevo dolů k vodě. Především proto, že směrem k nám na druhý konec mostu přichází pár známých bronies, někteří v tričkách s logem místního fóra (pamatuju se akorát na Zmoka a Wonderbolta...).

Při pohledu na přístav a moře pronese dívka jakoby mimochodem: "Bydlím ve Fillydelphii už od narození, ale nikdy jsem v přístavu nebyla. Nenapadlo by mě, že tu může být tak krásně!"... chvíli se mi v hlavě ta věta obrací, hlavně proto, že jméno města rozhodně nebylo přeřeknutí...
Když scházíme ve dvou po kamenité cestě dolů k vodě, zastavujeme se, ona se opře zády o zeď a já se opírám oběma rukama o zeď čelem proti ní - moje ruce se opárají o zeď kolem jejích ramen. Nadechuje se že něco řekne, ale nestačí, protože začnu mluvit: o tom, že ji vůbec nechci ublížit, že jsem ji jen chtěl vytáhnout někam ven, protože už se nemůžu koukat na to, co se s ní děje.

Dívce spadnou koutky dolů ve výrazu naprostého překvapení... moment! Tenhle výraz přece moc dobře znám! To je... Twilight! Začíná se mi pomalu měnit před očima, tvář se jí postupně barví do fialova, získává kreslený výraz, stejně jako její vlasy a kamenná zeď za ní. Ze zamyšlení nad tím, co se vlastně děje mě vyvede zvláštní pocit na zádech a s překvapením se dívám na svoje ruce opírající se o zeď, jak mění tvar na kreslená kopýtka, která se pomalu zbarvují do žluta....

... a pak jsem se probudil bohužel už se mi znovu nepodřilo usnout, protože jsem spal skoro 12 hodin. Hrozně by mě zajímalo, co by se dělo dál.

[Survivor]

Ja som mal zatial iba 1 sen ale bol celkom zaujímavý... Si prestavte že píšete dôležitú písomku z Bio a na hodinu príde AppleJack s Dashie

[mudrc Geri]

Po dlouhé době jsem si včera užil spontánní sen s poníky, i když to tak původně vůbec nevypadalo...

...kráčím po chodníku letní ulicí lemovanou živými ploty, které ohraničují zahrady nízkých domku se zkosenou střechou. Silnici lemují vzrostlé listnaté stromy v jejichž listoví se prohání vítr pozdnílo letního odpoledne s oblohou bez mráčku. Ulice je takřka prázdná: žádní chodci, ani auta. Proto mě docela překvapí, když se proti mě na kole objeví dívka, která u mě zastaví. Vím, že ji znám, ale netuším odkud, nebo co je zač.

Zničeho nic udělám nepochopitelnou věc: beru ji za ruku a skoro násilím jí říkám, že půjde se mnou (ne že bych v tu chvíli věděl proč). Je překvapená, trochu se brání, ale ne moc. Kolo schovávám do jednoho z živých plotů, beru ji za ruku a jdeme ulicí spolu. Trochu přemítám nad tím, jestli dělám správnou věc, ale vím, že pokud ji z tohohle prostředí nevytrhnu já, neudělá to nikdo. Držím ji pevně, protože mám strach, že uteče, i když se nebrání, jen slovy prostestuje a dožaduje se vysvětlení, kterého se jí stále nedostává.

Projdeme zatáčkou, přejdeme most a míříme k přístavu. Okolí moc nevnímám, snažím se věnovat jí. Nervozita na obou stranách trochu polevuje a najednou zjišťuju, že se držíme propletenými prsty. Překvapuje mě to, ale nijak to nekomentuju. Když přicházíme k přístavu pro malé lodě, nejdeme dopředu přes most, ale uhýbáme podel kamenné stěny vlevo dolů k vodě. Především proto, že směrem k nám na druhý konec mostu přichází pár známých bronies, někteří v tričkách s logem místního fóra (pamatuju se akorát na Zmoka a Wonderbolta...).

Při pohledu na přístav a moře pronese dívka jakoby mimochodem: "Bydlím ve Fillydelphii už od narození, ale nikdy jsem v přístavu nebyla. Nenapadlo by mě, že tu může být tak krásně!"... chvíli se mi v hlavě ta věta obrací, hlavně proto, že jméno města rozhodně nebylo přeřeknutí...
Když scházíme ve dvou po kamenité cestě dolů k vodě, zastavujeme se, ona se opře zády o zeď a já se opírám oběma rukama o zeď čelem proti ní - moje ruce se opárají o zeď kolem jejích ramen. Nadechuje se že něco řekne, ale nestačí, protože začnu mluvit: o tom, že ji vůbec nechci ublížit, že jsem ji jen chtěl vytáhnout někam ven, protože už se nemůžu koukat na to, co se s ní děje.

Dívce spadnou koutky dolů ve výrazu naprostého překvapení... moment! Tenhle výraz přece moc dobře znám! To je... Twilight! Začíná se mi pomalu měnit před očima, tvář se jí postupně barví do fialova, získává kreslený výraz, stejně jako její vlasy a kamenná zeď za ní. Ze zamyšlení nad tím, co se vlastně děje mě vyvede zvláštní pocit na zádech a s překvapením se dívám na svoje ruce opírající se o zeď, jak mění tvar na kreslená kopýtka, která se pomalu zbarvují do žluta....

... a pak jsem se probudil bohužel už se mi znovu nepodřilo usnout, protože jsem spal skoro 12 hodin. Hrozně by mě zajímalo, co by se dělo dál.

Tak to byl docela zajímavý sen, ale myslím, že se za čas na to místo vrátíš. Mě se neustále opakují ty samé místa i sny. Sice vždy trochu jinak, ale pokaždé jsem si vědom, že něco takového se mi už zdálo. Třeba se dočkáš pokračování někdy v budoucnu.

[Eryane]

Mě se hodně zdá o letištích a letadlech. A vždy buď to letadlo padá, nebo to letiště hoří..

Jinak doufám že se k tomu nakupování kalhot od vietponíka vracet nebudu

[Schimy]

Po dnešku mám taký pocit... že ma môj zdravý rozum opustil nadobro. 3 Pony related sny, jeden bláznivejší ako druhý.
Začnem od toho najuveriteľnejšieho:

Snívalo sa mi, že som na Youtube objavil video Let´s play Minecraft. Letsplayer bol Máro. Vysvetľoval, prečo použil tento kanál, aj keď má ďalšie dva. Že vraj preto, aby mohol pre Kitty spraviť oslavu s darčekmi na Vianoce, že ona o tomto kanáli nevie - čiže je to prekvapenie a že mu máme do komentov písať nápady na ňu.

Potom sa mi snívalo, že Pinkie nejako vytiahla z nejakej studne dôkaz o tom, že mám byť mŕtvy.

A najbláznivejší:

Bol som obvinený jednotkou SS z účasti na operácii Valkýra a zavreli ma spolu s ostatnými (Stauffenberg, Tresckow, Beck, Rommel atď.) do šopy u mojich starých rodičov. Bolo vtipné, že aj ja som mal na sebe uniformu dôstojníka SS. Ja som sa odtiaľ nejako dostal a mal som dať vedieť niekomu o tom, že tam sú. Tak som ja aj Scootaloo odpaľovali silvestrovské rakety, aby sme na seba upozornili. Ale prišli pyrotechnici s tým, že je to nebezpečné a mňa a Scootaloo zatkla polícia zato, že jedna z rakiet spôsobila požiar. Prepustili nás na kauciu, ktorú zaplatila Zecora.
Proste blbosť kolosálnych rozmerov.

[Mr. Secret]

Asi před týdnem se mi zdál hóóódně divnej ponysen. Byl jsem v takovém polospánku a najednou se probudím a zjistím, že mám hřívu, kopyta, ocas, křídla... prostě, že jsem se proměnil na poníka. (respektive na pegase) Pak jsem vyletěl oknem doletěl na nějakej kopec (asi 5 km daleko) a vidím tam Derpy a několik dalších poníků (nepamatuju, že by nějakej z nic byl v seriálu), ale pak už se nic moc nestalo (jen jsme si povídali a tak) pak mi, ale nějakej hodně silnej instinkt řekl ať jdu zpět do postele (což jsem taky udělal) a tam jsem zpátky usnul a najednou se znova probudil, ale tentokrát jako člověk.
Problémem je, že na sen to bylo příliš reálné a na realitu příliš ulítlé. A pochybuju, že bych byl ponydlak (i když byl zrovna úplněk).

[Vlník]

Tak jsem si vzpomněl,že jsem sem asi něco zapomněl napsat.Už je to pár dní:

Byl jsem na neznámem místě v Equestrii s nějakým dalším poníkem a kolem nás bylo plno changelingů.A ten poník mi vysvětloval jak se u changelingů pozná hřebec od klisnu.Vůbec jsem to nepochopil.Ono,když vás obklíčí stovky měňavců,tak máte jiné starosti,než zjišťovat jejich pohlaví

[Jamis]

Tak schválně: komu se po shlédnutí poslední epizody zdálo o Luně? Mě ano, i když na spánek (a sen) nebylo bohužel tolik času, kolik bych si představoval...