Tak pokud se má (vážně) debatovat o náboženství, tak nevím, jak jinak, než o tom přemýšlet.. resp. já neberu žádné vysvětlení, které se nedá alespoň částečně logicky odvodit (z tohoto důvodu mám i velké potíže např. v předmětech ve škole, kde není logická souvislosti - např. literární díla a jejich autoři, to je spíš taky víra než co jiného.. věříme, že někdo před 1000 lety napsal to a to, a ještě se o tom učíme). Většinou mi nestačí vysvětlení "věřím, že.." "myslím si, že.." bez dalšího vysvětlení.

Pokud jde o barvu, myslel jsem spíš oko jako takové.. Dokud si nezajdu na opravdu odborné vyšetření, jakou mám záruku, že já vidím barevně něco stejně naprosto jako třeba můj kolega. A to nemusím mít ani oční vadu.. Je to totéž, jako když máme různé typy monitorů a hádáme se, že já tam mám šedou a jiný tam vidí zelenou. Kde mám záruku, že červené jablko na stole nemá nádech třeba mírně do žluta? Že mi dalších 20 lidí řekne, že oni ho vidí červeně?

Napětí 230V v síti je asi taková pravda, jako že máte pořád ve vodovodu 6 atmosfér. Nehledě na fakt, že ani čas neplyne všude stejně (dokonce ani na oběžné dráze vs. hodiny na Zemi), taktéž gravitační zrychlení je jiné v závislosti na hmotě Země v daném bodě. Ano, lišíme se nepatrně (pro někoho je fuk, jestli tam je 230,005 nebo 229,5 a myslím si, že napětí kolísá o dost víc - btw. tolerance v normě je +/- 10%, pokud se nepletu ). Ale je to asi tak stejné jako když v rámci výrokové logiky řeknete "venku je tma". Kde je venku? Za barákem? V Africe? Co je tma? Bezměsíčná noc? A co v noci pod pouliční lampou? Je tam tma? (Jak jsi napsal, vztažná soustava) Takže, mám pravdu nebo nemám? A pokud ji mám, je univerzální? Napětí je sice dohodnuté, ale je to asi to samé, jako že je rychlost zvuku stanovena na určitý počet km/h a světlo také, přitom zatím co druhé má relativně pevnou rychlost ve vakuu, rychlost zvuku je velmi závislá na prostředí, a tedy náš poměr rychlost světlo/zvuk je defakto k ničemu na vodní planetě. Ale kdybychom byli sebestřední, tak pro nás to mají špatně ufoni a pro ufony zase my (mimochodem, víra v ufony je asi totéž co v Boha. Nikdo je nikdy neviděl (teda asi), ale věří se na ně. Dřív se věřilo v Boha, pak v trpaslíky, dneska v Ufony).. To, že si uvědomíme, ža pravdu máme všichni, je věc druhá. Ale v tomto případě je to velmi jednoduché, protože se to dá dokázat poučkami pro základní školy.. otázka víry/vědy na něco tak složitého jako je vznik života je o něco horší.. (víme, že to byla chemická reakce, dokážeme ji už částečně napodobit, ale stále nepanuje jistota JAK).

Diskuze o tom, zda existuje Bůh má v smysl do chvíle, než bude definitivně stanoveno, co přesně je Bůh. Pokud si většina lidí představuje Boha jako stvořitele života a vesmíru, tak v tom případě je pro mne Bůh první Velký třesk. Ano, také jsem ho nikdy neviděl, dá se měřit jen nepřímo, ale je to vědecky reálnější řešení než "děda na obláčku" či "vyšší éterická bytost". A pokud mám něčemu věřit, tak spíš tomhle. Jenže pak je samozřejmě konflikt v tom, co já považuji za víru v rámci vědy, a co už za nepodložený a v současné době nesmyslný fakt.. Je jedna věc vidět část pravdy a druhá věc, jak ji prezentujete. On vidí kouli červenou, takže podle něj se život vyvíjel evolucí, což já nepovažuji za pravdu, protože mi nedokáže vysvětlit, z čeho ta barva vznikla na počátku, zatímco já v tom mám jasno, protože vidím modře a tedy vysvětlení pochází z modré barvy (tímto nechci shazovat ideu věřících, ale zrovna mne nic lepšího nenepadlo).

A to je právě ono, až budeme mít dostupné veškeré zanlosti o vesmíru (uvidíme obě polokoule), budeme přesně vědět, co je Bůh a jestli něco takového existuje. A k tomu nám náboženství možná může pomoct, ale určitě ne v drtivé míře.. Názory na kouli si neodporují, protože je to pravda. Ale ani jeden z pozorovatelů nemůže říct, že to tak je. A tedy jeden druhému nemusí pochopitelně věřit.. A ani vnější pozorovatel (bráno naším omezeným pohledem), nemusí znát pravdu, pokud není schopen obsáhnout celou kouli.. asi jako my nemůžeme říct, jaký je definitivně skutečný tvar hvězdokupy, protože vidíme jen 1 její stranu a i když má tvar koule, nikde není záruka, že má na druhé straně více hmotných hvězd a přitom jí celá polokoule chybí, takže jasnost je stejná.. (pokud si myslíme, že to umíme v současné době říct, je to asi tak věrohodné, jako když před 10 lety spolehlivě existovalo v naší sluneční soustavě jen 1 těleso s vodou. A nyní jich máme potencionálně hned několik). Ta část pravdy mi připomíná ten vtip, jak jede matematik a spol. vlakem a posuzují zastoupení černých ovcí ve státě podle výskytu 1 kusu ve stádě. Když někdo věří v Boha z nějakého důvodu, nemohlo prostě jít v daný okamžik jen o sice vysoce nepravděpdobný, ale fyzikálně reálný jev, který se dá považovat za existenci Boha (asi já kdybych viděl v reálném životě kulový blesk, tak asi dost dlouho po tom budu věřit na Ufony/Boha logika nelogika)..

Ještě pokud jde o ten úhled pohledu. Spoustu původně božských věcí se nám daří tak nějak vysvětlovat. Např. blesky. Nedokážeme zatím vysvětlit vše (např. důkladně opracované 500 tunové kameny na stavbách, o kterých už Inkové tvrdily, že byly staré), i když třeba nedávný pokus s vysvětlením toho, jak se po Velikonočním ostrově přesouvaly sochy je celkem věrohodný. Takže ano, skutečně je pravda, že se sochy pohybovaly po ostrově samy. Ale jak si dělám doma legraci, nebylo to s pomocí síly zvané mana, ale s pomocí LANA! Vezměme si např. exodus Židů z Egypta. Věřím tomu, že nastal. Věřím i těm pohromám, ale nevěřím tomu, jak je to zachycené v Bibli. Příčiny katastrof se podle mne dařilo úspěšně vyřešit opět v jednom dokumentu (krvavý Nil = řasy, úhyn žab, přemnožení hmyzu). Samozřejmě, i zde je to o tom, že tomu věřím, ale beru to jako větší pravděpodobnost. Mojžíš. Žádné Bůh a kouzelná hůl. Možná shoda náhod (Ježíš také možná nechodil po vodě, ale po ledových krách; zmrtvýchvstání? Jako kdyby se i dneska nestávalo, že Vám z márnice uteče doktorsky potvrzená mrtvola ). Nebo vyspělejší civilizace a jejich dárek.. Takže mohlo jít o skutečnou událost, ale jde o to, že já v tom vidím tohle a jiní zase Boha. Nikdo z nás nemůže dokázat, kdo má větší pravdu (i když já si samozřejmě myslím, že já), nejsou záznamy (nebo se zatím nenašly).. A propo, kdyby zde přistála opravdu vyspělá civilizace, co by ovládala antigravitaci, dokázala oživit mrtvé, stavět řeky nebo hory nějakou "silou", považovali byste ji na Boha nebo ne? A pokud ne, proč ne? Protože viditelně existuje?

EDIT: když si tak čtu tu diskuzi, tak mám dojem, že z mé strany dochází k tvrdohlavosti, a nepochopení cíle diskuze. No, jsem zvědavý, zda se k něčemu doberem', aniž bych tu zaváděl off topic

Martin Napsal(a):Pokud ovšem ta koule nemá na jedné straně červenou barvu a na druhé modrou. Každý vidí tu správnou barvu, ale už vidím, jak se dá logicky zdůvodnit, že ta druhá polovina je ve stejné barvě.. Samozřejmě za předpokladu, že neexistuje možnost se tam jít podívat a nebo to "nafotit"..

Že je druhá polovica rovnakej farby sa práve logicky zdôvodniť nedá. A ak sa nedá druhá polovica vidieť ani sa nedá nijakým spôsobom zistiť, akú má farbu, tak potom je jedno, akú má farbu; ani nevieme, či nejakú má.

Martin Napsal(a):Pravda je stejně jako všechno relativní.. Pokud budu dejme tomu nějaká částice pohybující se rychlostí světla v nekonečném vakuu, tak okolní pozorovatel, kdyby mohl, prohlásí, že kolem něj proletěla částice. Částice prohlásí, že kolem ní neustále prolétávají ostatní objekty. Kdo má pravdu? V tomto případě může teoreticky "většina" rozhodnout, že částice letí a oni stojí, protože ve svém okolí vidí relativně stojící objekty (otázka je, když kolem mouchy proletí hejno ptáků, kdo "stojí" a kdo se pohybuje?).

Aj napriek tomu, že niekto tvrdí, že častica stojí a niekto iný, že sa pohybuje, pravda je stále len jedna. Pravda je, že jeden pozorovateľ vidí časticu stáť a druhý ju vidí pohybovať sa. V tomto prípade je problém v otázke. Predpokladáme, že odpoveď na "Stojí častica alebo sa pohybuje?" bude vždy rovnaká, a to je mylný predpoklad.

Martin Napsal(a):Pokud jde o barvu, myslel jsem spíš oko jako takové.. Dokud si nezajdu na opravdu odborné vyšetření, jakou mám záruku, že já vidím barevně něco stejně naprosto jako třeba můj kolega. A to nemusím mít ani oční vadu.. Je to totéž, jako když máme různé typy monitorů a hádáme se, že já tam mám šedou a jiný tam vidí zelenou. Kde mám záruku, že červené jablko na stole nemá nádech třeba mírně do žluta? Že mi dalších 20 lidí řekne, že oni ho vidí červeně?

Asi máš na mysli qualia. Je to veľká filozofická otázka, či iní ľudia vidia rovnakú červenú ako ja.

Martin Napsal(a):Ale je to asi tak stejné jako když v rámci výrokové logiky řeknete "venku je tma". Kde je venku? Za barákem? V Africe? Co je tma? Bezměsíčná noc? A co v noci pod pouliční lampou? Je tam tma?

A preto je potrebné presne definovať pojmy na to, aby si mohol rozhodnúť o pravdivosti nejakého výroku.

Čili.. nenapadá vás otázka, že věda a náboženství (ať už slovně nebo skrze různé texty) popisují jednoduše a prostě svět a události tak, jak jsou/byly, ale jen s tím rozdílem, že náboženství své postoje mění jen velmi pomalu, zatímco věda nahrazuje staré myšlenky novými (i když se dost často ukáže, že jsou opět chybné)? Tedy není problém v soužití, ale prostě v tom, že si obě strany vzájemně nerozumí? Asi jako když se díváte na obraz slavného umělce. Někdo v tom vidí nádherné mistrovské dílo, jiný mazanici a další v tom hledá skryté matematické poučky? Čili, že jde jen o úhel pohledu, a náboženství vysvětluje věci tak, aby je pochopil prostý tvor (dříve to jistě sloužilo k ovládání davu, ale k tomu máme dneska sofistikovanější metody: politika, reklamy, šíření paniky a vytváření krizí), a hlavně metodami, které se nedají tak snadno vyvrátit. Když dříve církev prohlásila, že je Země plochá, asi nečekala, že budeme za pár set let létat do kosmu, takže její teorie vezme brzy za své (že se kulatost Země dokázala dřív je sice pravda (i když je šišatá), ale jestli se pletu, katolická církev to oficiálně uznala až někdy ve 20. století). Opět ale jen úhel pohledu. Pro tehdejší lidi to bylo správně. Vyvrátit existenci Boha bude možná složitější, ale třeba se časem ukáže, že se něco takového potvrdí. Opět nevíme, co je Bůh, takže v tomto si náboženství jistí zadní vrátka Můžete říct, že náboženství vzniklo z toho, že lidé byli prostě hloupí a nebo prostě jen potřebují duchovní útěchu, útěk od konzumní společnosti.. (je fakt, že k tomuto nutně náboženství nepotřebujete, ale je jedno, zda to nazvete modlení se, meditace, běhání po parku nebo jóga). Je dost možné, že společnost za 100 let bude na úplně jiné technologické úrovni a bude si říkat.. "jo, nějaké náboženství co věřilo v ufo a mimozemšťany lítající po Zemi". Takže bych to možná klasifikoval tak, že jsou různé stupně víry. Čím víc toho člověk o dané kategorii ví a může si to dokázat, tím spíš je to věda a méně víra. Já taky musím věřit počítači v autě, že neprovede nějakou hloupost Někdo je odborník ve svém oboru, v jiném zase "věřící" v něco jiné. A je fuk, jestli to nazýváte Bůh, nebo "přírodní jev, o kterém ale nevím nic". Protože dřív se na obloze objevil blesk a lidi řekli "hele, Bůh".. Je prostě jen možné, že čím více člověk upřednostňuje víru, tím spíš inklinuje k nějakému náboženství, aby patřil tzv. mezi své. Stejně jako se sdružují lidé v mense nebo my v bronies. Samozřejmě, skupina jako celek Vám nemusí vyhovovat, ale to platí o bronies taky. A tito lidé si vytváří své "náboženství". Zatímco dříve to vzniklo tak, že se někdo setkal s něčím nevysvětlitelným (domorodci prvně spatří letadlo), tak dneska může jít i čistě o to, že se v rámci fandomu vymýšlejí fanon věci. Jen tomu neříkáte nábožství..

Zdravim lidi. Tohle je hodne zajimava diskuze a tak me napadlo, ze bych mohl prispet. Mimochodem, pokud muzu, tak bych chtel vyzdvihnout komentar od Martina, protoze je velice zajimavy a protoze presne o tom, co napsal, jsem mnohokrat premyslel - ja treba (reakce hned na ty barvy) vidim jednim okem spise do studena (do modre) a druhym do tepla (do oranzove), takze kdyz se v letni den podivam po pokoji jednim a pak druhym okem zvlast, ma pokazde jinou barvu, jak tedy vim, ze presne ten flek ma byt takovy, kdyz i ja sam ho kazdym okem vidim jinak? Super tema, ale myslim, ze by to obstalo na knizku a stejne by se nikdo nikdy nedohodl Nicmene, chtel jsem psat o necem jinem...

Ti z vas, kteri neradi ctou dlouhe romany, tak od cteni asi upustte ihned, jelikoz nevim, kdy s nim skoncim Takze pardon predem..

Diskuze je sice o krestanstvi a bronies, ale ja vam proste MUSIM rict svuj pribeh. Zacalo to 6 let zpatky, kdyz mi bylo 13 a zjistil jsem, ze jsem nevylecitelne nemocny a uz si neuziju plnohodnotneho zivota se vsim vsudy jako moji vrstevnici. Neni to tim, ze bych nemohl sportovat nebo tak, ale zboril se mi celozivotni sen, byt hasicem. Pul roku jsem zil jako prizrak - od niceho k nicemu, myslel jsem, ze uz nestoji za to zit. Zacal jsem byt nevrly, zacal jsem nenavidet lidi, ublizovat jim, odhanet od sebe pratele, pak i rodinu, az jsem nakonec zustal sam. Tehdy jsem si rekl, ze nema smysl zit. Byl jsem sam, byl jsem zdrceny a zlomeny a nemel jsem silu s tim neco delat. Prehodnotil jsem situaci a rekl si, ze nema cenu zit. Bylo mi sice jen 14, ale zrovna v tu dobu jsem dospival (Neberte to prosim jako vytahovani, ale vzdycky jsem byl mentalne trochu "nad vrstevnikama - nikdy me nebavilo ozirat se do nemoty nebo delat bordel, tak jak to zrovna vsichni kolem delali) a byla to pro me tedy katastrofa, hlavne po emocialni strance. Prispelo k tomu i to, ze jsem videl vlastni rodice zhroutit se, kdyz jsem lezel na jipce a doktori uz nevedeli jak mi pomoct od bolesti, ktera mne kazdy den pronasledovala a nicila me, fyzicky i psychicky, byl jsem ve stavu, kdy jsem prosil doktory o to, aby dali neco, po cem bych se uz neprobudil. A tak, jak se sesla noc s vecerem a vymenili si sluzby, byl jsem pripraven ukoncit to. Nevim jak a nevim proc, tu noc, i kdyz jsem myslel, ze je konec, jsem nejak prezil. A pak to prislo - doslo mi, ze ma smysl zit a doslo mi jak sobecky a idiotsky napad to byl. Kolika lidem bych ublizil. A z toho se zrodila ma vira, ma vira, ktere ja ted verim tak jako krestane veri v boha a islamiste v allaha, ja od te doby verim na Poniky. Uz ani nevim, jak ta myslenka prisla, ale v tu chvili jsem potreboval neco, o co se oprit, neco, co by mi dalo silu do noveho zacatku, protoze i kdyz jsem zil, stale jsem nikoho nemel a musel jsem napravit vse, co jsem udelal spatne a toho bylo bohuzel pozehnane. A tak jsem zacal verit a uctivat Poniky. V te dobe jsem vubec o My Little Pony nevedel, ale presto jsem v Poniky veril a pri kazdem testu ve skole, pri kazde chvili, kdyz mi bylo zle, jsem v ne vkladal duveru a veril v ne. A nejak se stalo ze i muj nejlepsi kamarad zacal verit. A nemyslime to tak, ze verime z recese a delame si legraci z "regulernich" nabozenstvi, jako je krestastni nebo islam. My verime doopravdy a celym srdcem. Muze se to zdat blahove, ale podle me clovek proste musi necemu verit, jinak by se v tom silenem svete zblaznil, kdyby nemel neco, k cemu upne myslenky, kdyz je mu nejhure. Nekdo veri v Boha, jiny v Allaha, nekdo veri v moc vedy a pokroku, ja, MY, verime v Poniky. A kdyz jsem potom nahodou objevil My Little Pony (pres kamaradku, ktera mi ukazala prvni dil), ihned jsem se do toho zamiloval. Nerikam, ze si ziju spatne.. Ale pred sesti lety jsem si svuj zivot ted predstavoval jinak. Tento skolni rok nemam uzavrene ani jedno pololeti, jelikoz jsem stravil 4 mesice po nemocnicich a doma v krecich, ale porad ziju a tenhle serial puvodne pro male holky mi hodne pomohl. Tento rok v lednu mi totiz zemrela ma jedina babicka, podlehla boji s rakovinou a jelikoz nase rodina je rodina, ktera je rodine oddana, tak babicka dozivala u nas, s nami. A protoze jsem nikdy zadneho jineho prarodice ani nepoznal a babicka me vychovavala stejnou mirou jako rodice, bylo to pro me obrovsky tezke. A v prave v tech chvilich jsem hledal utechu u Poniku. A kdyz babicka zemrela, dal jsem ji na cestu malou figurku Ponika, kterou jsem dostal od sve pritelkyne, ktera vi, ze Ponikum verim. A az pozdeji (tenhle mesic) jsem se dozvedel, ze jsem babicce dal na cestu s sebou toho nejlepsiho letce v cele Equestrii - Rainbow Dash. Ale od te doby, co babicka zemrela, jsem se zacal zase podobat tomu osamocenemu smutnemu klukovi, kterym jsem byl, kdyz jsem zjistil, ze jsem nemocny.. A muzu uprimne rict, ze vdecim prave kreslene postavicce z tohohle serialu, Pinkie Pie, za to, ze jsem zase zpatky takovy, jaky jsem byval, 100% optimista.. Ji a samozrejme me vire v Poniky. Netyka se to sice krestanstvi a je to vice muj pribeh nez pribeh nabozenstvi, ale chci se o nej podelit a ukazat, ze vira je neco strasne silneho.. A ze jsem v Poniky veril jiz davno predtim, nez jsem zjsitil, ze o nich neco takoveho je. Vite, vira v nase Poniky (Veri nas asi 5, neni to mnoho, ale MY tomu verime a NAM to dodava silu) neobnasi nejake ritualy a dary, je cela zalozena na tom, ze clovek musi brat vse z te lepsi stranky, nikdy se nesmi vzdat a musi bojovat az do konce.. A ze nic neni tak zle, jak to zezacatku vypada.. A kdyz nahodou je, tak se to prece vzdy da zlepsit trochou smichu a milym usmevem. Je to vira o tom, ze pratelstvi je silnejsi nez cokoliv jineho a ze by nikdo nikdy nemel zustat sam. A tomu vsemu jsme verili a verime tomu dodnes, verime ze po smrti pozemske se dostaneme za Ponikama a pak uz nas nebudou trapit starosti materialistickeho sveta. A je to pravda? Kdovi. Treba je po smrti jen dalsi level nebo proste vsechno hasne, to se ani nikdo nedozvi, ja ovsem vzdy veril na duchy a moc prirody, na to, ze duse zemrelych putuji dale a smrti to nekoci... Ale kdo vi A bylo pro me uzasne zjistit, ze existuje takovy serial, ve kterem je znazorneno to v co ja veliyk kus zivota verim. Pokud mi nekdo neveri, je ho jeho boj, ale snim svuj klobouk, jestli vam lzu a jestli vsechno co jsem napsal neni pravda Nasi virou je pratelstvi a stesti, nasimi ochranci jsou Ponici a nasi modlou jsou mraky. Proc mraky? No to je jednoduche Abyste se mohli divat na mraky, musite vzdy chodit s hlavou vzhuru! A tak dekuji vsem lidem tady, dekuji tem, kteri se prokousali mym textem az tady a neumreli pritom nudou a dekuji tem, kteri nasi vire vdechli zivot. Stal jsem se oddanym a naprosto vecnym priznivcem MLP a abych celemu svetu ukazal jak ho mam na parku a ze ja BUDU ten vesely i kdyby mi padaly trakare na hlavu, Pinkie si necham vytetovat. Abych nikdy nezapomnel, jaky jsem a jaky chci byt. Tohle vse symbolizuje to, co od zivota ocekavam, kdyz uz mi vzal zdravi. Chci jen delat to co me bavi, byt stastny a mit pratele. Kdybych jednou mel tohle, tak at jsem treba chudy a kopu kanaly, hlavne kdyz budu stastny Tak vy budte taky a zatim Ponici s Vami vsemi

Jak jsi vlastně přišel zrovna na poníky, když jsi ještě MLP neznal? Jenom mě to zajímá, jinak ti i věřím.

Jak jsem prisel na Poniky No.. Od mala jsem vychovany s veskerou laskou v prirode, nikdy neutrhnu ani list ze stromu nebo nezaslapnu zizalu a kdyz prejedu na kole slimaka, mam z toho jeste tyden depky A jeste predtim, kdyz jsem byl mensi a mel jsem nejake trapeni, sel jsem treba do lesa a proste to ze sebe vypovidal do sumeni listi a tak.. A rekl jsem si, ze musim verit v neco, co dokaze cloveku pomoct.. A priroda je to, diky cemu tady jsme, tak jsem jen transformoval myslenku "ucitani prirody" do nejakeho jejiho zastupce a protoze jsem vzdy mel rad Poniky, zacal jsem uctivat Poniky. Spis nez uctivani modly je to o tech idealech, byt pratelsky, mily, vzdy vesely a pripraven rozesmat i lidi kolem, protoze ne kazdy muze mit kazdy den veselou naladu sam o sobe (krome me ). A tak se z Poniku stalo to, cemu ja verim, reprezentuji idealy a muj zivotni ciů -stesti a pratelstvi. A kdyz si vezmes tohle, tak je jasne, proc me MLP tak strasne nadchlo a proc jsem si ho zamiloval. A proc zrovna Ponik jako smybol prirody? No, jak jsem premyslel o tom, jak bych mohl zhmotnit "prirodu", zrovna jsem cetl Looking for Group (ten komix, hral jsem 5-6 let wowko ) a zrovna Richard neco delal a delal to "ZA PONIKY" ! Tak me napadlo proc ne? A uz to bylo

Omlouvam se za vycerpavajici odpoved, jsem fakt hrozny, mel bych psat mene.. Akorat ze kdyz pisu, ze bych mel psat mene, tak zase pisu vice, ach jo, nenenavidte me prosim

Jo, to je dobré. Mě dělá největší radost, když můžu lidi rozveselit a rozesmát a být jim dobrým kamarádem, takže tě chápu.

To je dobré, já zase píšu až moc stručně

Martin Napsal(a):Čili.. nenapadá vás otázka, že věda a náboženství (ať už slovně nebo skrze různé texty) popisují jednoduše a prostě svět a události tak, jak jsou/byly, ale jen s tím rozdílem, že náboženství své postoje mění jen velmi pomalu, zatímco věda nahrazuje staré myšlenky novými (i když se dost často ukáže, že jsou opět chybné)?

Náboženstvá sú prvé pokusy ľudí o vedu. Dnes, keď sme zistili, že metodológia náboženstva nie je účinná pre zisťovanie pravdy a že vedecká metóda je v tomto veľmi efektívna, funkcia náboženstva sa zmenila z "odpoveď na všetky otázky" na "cesta k osobnému šťastiu" (to vidno z toho, že ľuďom už menej záleží na tom, či sú výroky náboženstva pravdivé a viac na tom, aký pocit z nich majú).

Počkat...
Bronies + křesťanství...
To jsou podle mě 2 úplně jiné věci, které na sebe nemají vliv (Tedy pokud třeba nepodstupujete pony hypnózu tak jako já ). Rodiče jsou křesťani a nikdy na tohle téma nepřišlo. To je asi všechno, co k tomu můžu říct

Myslim ze k danej teme by mohol byt zaujimavy tento clanok:
http://www.squidoo.com/give-celestia-a-chance

V prvej casti autor popisuje nabozenstvo zalozene na Celestii (ano vymyslene) a rozprava o tom, ako keby to myslel vazne, ale v druhej polovici na rovinu povie (ako keby to nebolo jasne ), ze si to len vymyslel a neskor su tam priklady, ako by sa snazil niekoho presvedcit ze to je realne a podobne a na tom ukazuje pod akymi nezmyselnymi argumentami sa niekedy snazia ludia vnucovat druhym svoju vieru. Je to dost zaujimave citanie ale sakra dlhe.